Úvodní slovo

Ježíš řekl: "Jděte tedy a učiňte mými učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen."

Ne každý křesťan je povolán k tomu, aby se vydal na zahraniční misii. Každý se na ní ale může nějakým způsobem podílet. Jsme tu proto, abychom Vám to umožnili.

Misijní prohlášení

Pozvání ke sbírce na kambodžského pastora

Tokna a jeho rodina

Tokna a jeho rodina

Náš misionář Luboš Patočka zve ke sbírce na kambodžského pastora Toknu:

Pastor Tokna s námi spolupracuje již několik let. Když jsme jej navštívili poprvé, nerozuměl Božímu uzdravování a nebyl pokřtěn Duchem svatým. Nevěřil v Boží uzdravování a myslel si, že zázraky, o kterých lidé svědčili na našich shromážděních byly předem připravené. Pak jsme ale přijeli do jeho vlastního sboru a jeho vlastní mládežníci začali vzkládat ruce na nemocné členy jeho sboru a lidé začali být uzdravováni. To způsobilo revoluci. Po našem odjezdu začal Bůh mezi nimi dělat ještě větší zázraky, než které jsme zažili sami, včetně vzkříšení mrtvé ženy jinou ženou z jeho sboru.

Bratr Tokna je kazatelem církve, která je v Kambodži pod patronátem biblické školy zakládání sborů založenou Korejskou misií. Na této škole se učilo, že zázraky skončily za dob Ježíše a apoštolů. Více

Boží moc v Kambodži

Náš misionář Luboš Patočka navštívil koncem roku 2018 znovu Kambodžu. Přinášíme zkrácené zápisky z jeho cestovního deníku:

Náš pravidelný výjezd se tentokrát odehrál v listopadu a prosinci 2018. Služba začala mým kázáním ve sboru pastora Sokhona Pina, kde jsem měl sérii služby na třech nedělních shromážděních za sebou. Navštěvovali jsme také v různém složení vesnice okolo Sambor village, ve kterých se Sokhonův sbor pravidelně věnuje dětem a také buduje křesťanské komunity. Už jsou zde vidět malá jádra nových sborů.

Práce ve vesnicích se sestávala především z konání malých shromáždění po domech nebo v malých modlitebnách, služby povzbuzování, vyučování, uzdravování a praktické pomoci – dávání dárků. Vyučovali jsme i dospělé a zároveň hrou i děti. Více

Představujeme nový projekt: Biblická škola Jižní Súdán

cesky tymČíslo účtu: 577409193 / 0300 v.s. 3300





V rámci tohoto projektu podporujeme aktivity Spolku pro Jižní Súdán (SJS) v oblasti vzdělávání místních křesťanů.

SJS byl založen v roce 2015, kdy na něj o. s. Isachar (sdružení severočeských sborů KS a CB) převedlo svůj misijní projekt v Jižním Súdánu. Klíčovou osobou pro spolupráci v Jižním Súdánu je Bernard Balmoi Oringa, arcibiskup jihosúdánské Episkopální církve (ECS), který působí ve Východní Equatorii. Ten požádal především o biblické vzdělávání vedoucích služebníků v církvi. Uvědomuje si, že ve válkou zpustošené zemi (občanské války 1956 – 2006 a 2013 – 2018) jsou obrovské potřeby a zároveň bezedné možnosti, jak „utopit“ peníze. Nechce mrhat prostředky, ale naopak, chce je soustředit na budování lidského potenciálu, s tím, že oni už si pak poradí. Církev je mladá, vyrostla za probuzení v 80. a 90. létech, ale ani mnozí pastoři neumí číst, nebo nemají Bible ve vlastním jazyce, a když v angličtině, tak neumí anglicky. Více

Auto pro Mešaka: peníze vybrány

Keňa 2015 - zase opravujeme

Keňa 2015 – zase opravujeme

Milí přátelé, děkujeme vám všem, kdo jste přispěli do sbírky na „nové“ ojeté auto pro našeho keňského misionáře Mešaka Okumu. Někteří jste projevili skutečně mimořádnou obětavost, a my vám z celého srdce děkujeme. V těchto dnech překročila vybraná částka naši cílovou sumu 14.000 dolarů. Sbírku proto ukončujeme a v nejbližší době pošleme peníze Mešakovi. Jakmile bude mít auto koupené, určitě vám ho rádi představíme.

Přiveď mezi nás tu smutnou paní

Omonia

Omonia

Z Atén píše naše misionářka „Markéta“:

Je sobota brzy odpoledne a já s kytarou na zádech vystupuji z metra na Omonii, takovém athénském Václaváku. Mám namířeno na skupinku pro persky mluvící ženy z různých sborů, kterou máme jednou měsíčně. Víkendový dav lidí proudících z metra je o něco mírnější než ten všední, i tak ale zvonící telefon nechávám v kapse a zmeškaný hovor řeším až stranou ruchu venku. Cameron, s níž skupinku pořádáme, mě prosí, zda bych cestou vyzvedla jednu její íránskou studentku angličtiny, kterou pozvala. „Zatím není křesťanka, ale myslím, že by jí to prospělo. Řekla jsem jí, ať čeká před Hondos centrem: Jmenuje se Mína.“ To je místní obchoďák a zároveň orientační bod a místo k setkání, ne tak vznešené jako naše jezdecká socha svatého Václava, ale stejně dobře sloužící. Více