Traiskirchen 2008

V první polovině srpna 2008 se uskutečnil krátkodobý misijní výjezd pořádaný Nadačním fondem KMS a mládeží KS Praha. Do Traiskirchenu u Vídně nás odjelo celkem pět: tři dívky z Prahy, jeden mladý muž z Kutné Hory a Verunka Hájková – zkušená misionářka, která tam dva roky sloužila.

V Traiskirchenu se v budovách bývalých kasáren nachází největší rakouský uprchlický tábor. Utečenci, v současné době hlavně z Afghánistánu a Čečenska, mají za sebou náročnou cestu ze své země a s nejistotou čekají na rozhodnutí úřadu ohledně možnosti jejich trvalého pobytu.

Pár metrů od tábora se nachází centrum Oasis, kde převážně američtí misionáři nabízejí uprchlíkům pomoc a připravují pro ně programy. Chtějí tak uprchlíkům, pocházejícím většinou z muslimského prostředí, ukázat cestu k Ježíši. Náplní týdenního programu centra je rozdávání oblečení, evangelizační večer, coffee bar s možností shlédnutí filmu Ježíš ve svém jazyce, program pro děti a jednou měsíčně večer pro ženy.

My jsme se připojili k místnímu týmu a podíleli jsme se na přípravě a realizaci jednotlivých programů. Dělali jsme různé činnosti: od třídění oblečení, přes hlídání dětí, až ke chvalám a kompletní přípravě programu na večer pro ženy.

Dva týdny zde strávené byly prospěšné jak pro Oasis, tak pro nás osobně. Pracovníci z Oasis byli nadšení, že někteří z nás jsou muzikanti a mohli jsme si vzít na starost chvály. Dalším přínosem byla znalost jazyků, díky dvěma z nás se mohly programy překládat i do ruštiny a perštiny a být tak srozumitelnější pro více lidí.

Pobyt byl velkým povzbuzením i pro nás samotné. Získali jsme řadu nových zkušeností a určitou představu o tom, co práce s uprchlíky obnáší. Čerpali jsme z přátelské atmosféry, která v Oasis panovala. Viděli jsme uprchlíky, v naprosté většině muslimy, jak rádi a s důvěrou přichází na křesťanské programy centra. Řada z nich měla otázky, upřímně se zajímala o křesťanství a hledala Boha. Viděli jsme dokonce několik běženců, kteří tu přijali Ježíše.

Celkově lze říct, že se misijní výjezd vydařil. Měli jsme výsadu být prvními, kdo sloužili k poznání Mesiáše a jeho lásky muslimům z těch nejvzdálenějších zemí. Stačilo jen najít odvahu a s tím málem, co člověk má, vyrazit do sousedního Rakouska

Účastníkům výpravy jsme položili otázku: Co na tebe během misijního výjezdu nejsilněji zapůsobilo?

Jirka: Velmi rád vzpomínám na své rozhovory s afghánskými muslimy. Jejich dychtivé otázky, úcta k Ježíši a otevřenost vůči evangeliu. Dva z nich během našeho pobytu přijali Ježíše. Hluboko v srdci zůstávají i svědectví dalších bývalých muslimů, která jsem mohl slyšet. Nejkrásnější zážitek je ale asi čas strávený s čečenskou rodinou – jak málo může člověk dát, aby přinesl velkou radost.

Daniela: Muslimové a křesťané se zde scházejí na jednom místě. V přátelské atmosféře. Muslimští uprchlíci vzhledem ke svým podmínkám vděčně přijímají pomoc od křesťanů a co víc, rádi se do Oasis vracejí. Díky tomu mohou poznat, že křesťané nejsou všichni stejní a že je právě křesťané berou stále jako plnohodnotné lidi, ačkoli okolní svět uprchlíky odepsal na okraj společnosti.

Marta: Hodně jsem si uvědomovala, že uprchlické děti nemají dětství v takovém smyslu, jak ho chápeme my. Příjemně mě překvapilo, že byly ochotné komunikovat. Což šlo, ač jsme neměli společný jazyk, zvláště pro menší děti je celkem přirozené komunikovat různými neverbálními způsoby. Potěšilo mě, že jsem mohla být užitečná činnostmi, které mě hodně baví – hudbou a hlídáním dětí.

Rút: Byly to takové drobné maličkosti, které mě čas od času najednou „praštily“. Jako třeba fakt, že si muslimové přišli poslechnout evangelium a rádi s námi křesťany strávili čas a někteří dost projevovali úctu k naší víře a k Bibli . Nebo obrovská vděčnost uprchlíků „jen“ za to, že jsme je přišli navštívit a popovídat si s nimi či když jsme jim rozdávali oblečení.