Od září 2006 jsem byla v Herrnhutu, kde jsem na základně YWAM dělala kurz DTS (Disciplescip Training School - Škola trénování učedníků). 3 měsíce byla výuka ve škole a od začátku tohoto roku jsme se rozjeli do sedmi různých zemí po světě Já spolu s dalšími 6 studenty a třemi vedoucími jsem se vydala do Izraele.

4. ledna jsme přijeli do Tel-Avivu, ubytovali jsme se v hostelu, kde jsme hodně sloužili po večerech a nocích, rozmlouvali jsme s ubytovanými, často mladými Židy ze zahraničí, hledajícími své kořeny a často něco hlubšího, i smysl života. Celé dny tak do čtyř odpoledne jsme pomáhali v místní církvi mesiánských Židů se vším, co bylo potřeba: čalounili jsme židle, uklízeli, pomáhali v distribučním centru, které patřilo k církvi a poskytovalo chudým potraviny a oblečení. U oběda i v kavárně jsme dělali vše, kromě praktické práci jsme však také často mluvili s lidmi o Ježíši. V Izraeli je mnoho lidí z bývalého SSSR, kteří všechno opustili, aby se dostali do zaslíbené země, tam je ale čekala jen bída a strasti. Hodně jsem s nimi mluvila, a tak jsem si procvičila ruštinu. Kromě toho jsme pomáhali balit a rozesílat informační letáky jednomu mesiánskému misionáři.

Pak jsme se přemístili na horu Karmel. Na úplném vrcholku stojí mesiánská církev a ještě několik budov, patřících téže církvi. Tato církev slouží hlavně narkomanům, Drúzům a v jedné z budov na vrcholu bydlí súdánské ženy se svými dětmi. Lidé ze Súdánu často utíkají ze své chudé země, a to i do Izraele, protože je to však stát s Izraelem znepřátelený, muži jsou hned na hranicích zatčeni a uvězněni a o ženy s dětmi se nemá kdo starat, protože sociální systém Izraele s nimi nepočítá. Tak asi 20 těchto žen žije se svými dětmi zde, kde se o ně starají a pomáhají jim integrovat se do společnosti, nejdříve jim však pomáhají dostat manžely z vězení. Jsou to totiž téměř vždy velmi chudí a negramotní lidé. Pomáhali jsme s mnoha věcmi, já například jsme pomáhala pani učitelce ve školce pro místní děti, která k tomuto místu patří. Byl to nádherný čas, s učitelkou (svobodnou misionářkou mého věku) jsem se velmi sblížila. Potom jsme přejeli do Kádeš Barnea, kde jsme pomáhali se stavbou resocializačního střediska pro mladé lidi. Pleli jsme a dostavovali ubikace.
Mnohokrát Vám děkuji, že jste mi svým příspěvkem umožnili dostat se na výjezd do Izraele. Už od svého dospívání, možná i déle, jsem chtěla jet sloužit do Izraele, přesněji být tam misionářkou. Určitě můžu říct, že jsem k té práci přičichla a že mě to v mé touze jen utvrdilo.