I takové dovednosti potřebuje správný misionář. Své nové zážitky z tichomořského ostrova sdílejí naši překladatelé Bible manželé Pszczolkovi

Před rokem, při našem prvním příjezdu do vesnice, jsme si nedovedli představit, že bychom žili v jednom domě s místní rodinou. Bůh však vedl věci jinak a dal nám „domov” společně s rodině, kterou jsme si zamilovali. Při naší poslední návštěvě ve vesnici jsme však zjistili, že se naší domácí rodině vrací další příbuzní a tak jsme si museli najít nové místo. Pán nám velmi požehnal a velmi záhy jsme našli malý domek na okraji lesa (takže už nebydlíme na útesu). Jsme moc spokojeni a Barča si svojí novou kuchyň nemůže vynachválit (kuchyň je celá z dřevěných prken a střechu má z palmového listí, což ji dělá nejchladnějším místem v domě… to jenom pokud byste nás hledali v době poledního vedra).

Více než kdy jindy byl náš poslední pobyt výjimečný příležitostmi být zapojeni do aktivit místního společenství věřících. Barča pravidelně navštěvuje skupinku žen a já jsem součástí mládežnické party, se kterou jsme si už užili spousty zajímavých chvil - naposledy např. soutěž v loupání kokosu do 1 minuty nebo hledání rodiny, která má 7 či více sourozenců stejného pohlaví (pozn.: ani jeden úkol nebyl považován za obtížný).

Součástí závěrečných zkoušek, které místní šesťáci základní školy musí složit, jsou tradiční tance a písně. Do naší vesnice se tedy sjely všechny ročníky z okolních vesnic a předvedly, co dovedou. Nastrojeni v tradičním oděvu, studenti „převyprávěli” tancem a zpěvem místní zvyklosti a rituály, které se konají při různých událostech, jako například lov perlorodek, oslava narození dítěte apod., předávající se z generace na generaci.

Kuba a Barča