Milý bratře, milá sestro,

zdravím tě od nás všech z jižní fronty! Přináším ti pár zpráv od nás jako povzbuzení a inspiraci k dalším modlitbám. Jak jsi určitě vycítil/la z mnoha dopisů, bojujeme tu o každou duši jako záchranáři, kteří vychvacují lidi z hořícího domu. Z každé zachráněné duše se radujeme jako Otec a andělé v nebi a zase když se o kteroukoli duši znovu pokouší „lev řvoucí, který obchází, hledaje koho by sežral,” doléhají na nás starosti podobné těm, které prožíval apoštol Pavel (2Kor 11:28) a strachy jako ty jeho (2Kor 11:3). Ale díky Bohu, který nám dává vítězství skrze Pána našeho Ježíše Krista.

Jedna sestra přivedla do sboru profesorku baletu, která, jak se zdá, je znovuzrozená. Prostě sama začala číst Bibli a uvěřila. Dlouho neměla žádné kloudné společenství, prošla různými ujetými náboženskými skupinami a nebezpečnými sektami, musela před nimi utéci do jiných měst, až skončila u nás. Je to umělecká citlivá duše s ohromným talentem vyjadřovat se tancem. Jsme rádi, že nám ji Pán přidal. Nicméně je to pro nás výzva. Je plná strachů, úzkostí a dusivého smutku. Přestože zná poměrně dobře Bibli, Pána moc nezná a nezná ani sebe. Potřebuji, abys s námi na modlitbách bojoval za tuto vzácnou duši.

Další povzbudivá věc je, že mladá žena z Ukrajiny, rozvedená matka tří dcer, kterou vychovala ulice a která má za sebou rovněž hrozné věci jako vystřižené z psychothrilleru, se konečně plně vydala Kristu a dala se při své návštěvě Ukrajiny pokřtít. Vrátila se domů do Rovinje a hned mě poprosila o pastorační rozhovory. Měli jsme 5 schůzek a mám z jejího růstu velkou radost. Tato žena se ochomýtala okolo sboru již pár let, ale všechny si nás držela od těla. Byla pár let u Jehovistů a přestože od nich odešla, protože uvěřila v Krista, pořád v ní zůstávaly některé bludné nauky ohledně osoby Krista Ježíše. To je nyní pryč a já vidím rostoucí oddanost a svobodu.

Na Istrii se přestěhoval náš starý známý bratr, který žil v devadesátých letech minulého tisíciletí se svou ženou v Poreči a chodil k nám do sboru. Mezitím prošel osobní i manželskou krizí, která sice skončila rozpadem manželství, ale zato nalezením živého vztahu k Bohu. Teď je k nepoznání. Strávil jsem s ním v srpnu spoustu hodin a vidím, že je zralý chlap. A přestože bydlí v Poreči a pracuje v Pule, bude bezesporu velkou posilou celého božího díla na Istrii. Takové lidi sem Pán posílá a to je SQĚLÉ!

Jinak rovněž za zmínku stojí, že se mi po dvou letech ozval pastor jednoho sousedního sboru, že by se se mnou rád viděl, a tak jsme se sešli. Nemohl jsem tohoto muže poznat. Jednak zhubl 20 kg, ale hlavně se změnil vnitřně. Nikdy jsem ho neviděl tak pokorného, řekl bych až zkroušeného. Jistě se na něm podepsala i krize, kterou jeho sbor prošel. Poprvé za všechny ty roky, co se známe, jsem ho viděl, že naslouchá. Mohl jsem s ním sdílet, čím jsem procházel poslední 2 roky a co mě Pán učil. Bylo to pro něj tak poučné a inspirující, že hned chtěl, abych kázal u nich ve sboru. Zdá se, že se v našem vztahu rodí něco nového.

Jirka Dohnal