Milý bratře, milá sestro,

Koncem roku se Pána vždycky ptám, jaké slovo pro nás a náš sbor má. Už několik let po sobě mi Pán vždycky hned odpoví a dá mi nějaké verše, které se pak v průběhu roku potvrdí jako přímé Boží slovo přesně pro nás. Tentokrát tomu nebylo jinak. Už v Čechách ke mě Pán mluvil. Dal mi toto slovo:

1Jn 1:5-7 „…. Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není. Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tmě chodíme, lžeme a nečiníme pravdy. Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.”

Pán řekl: „Rok 2008 byl rokem klidu a míru. Dopřál jsem vám odpočinku a klidu zbraním. Rok 2009 ale bude zase rokem plným bitev, zápasů a útoků. Nepřítel se vás bude snažit rozvrátit zevnitř a zničit vaši jednotu, nebo alespoň všemožně komplikovat a ztěžovat její další budování a prohlubování. Aby tak mohl nerušeně činit, potřebuje tmu, nebo alespoň mlhu. Duchovní mlhu mu poskytujete když se necháte vést podezříváním, když si věci domýšlíte, když si cokoli namlouváte, když tušení berete jako fakt a když fakta překrucujete, když okolkujete a naznačujete místo aby jste jednali přímo. A duchovní tmu šíříte, když se v vašem srdci uhnízdí hořkost, kriticizmus, závist, neodpuštění, obviňování, výčitky, soupeřivost a vyvyšování se. Satan pracuje jen potmě. Proto bude pro nastávající dobu zásadně důležité, abyste nedávali místa ďáblu a dbali na to, aby všechny vaše vztahy a skutky byly ve světle. Pak budete nedotknutelní.”

Po návratu do Rovinje jsem hned na prvních bohoslužbách toto slovo vyřídil sboru a kázal jsem o tom jak prakticky chodit ve světle. Následující týdny se to probíralo na všech třech skupinkách. Viděl jsem, že lidé to slovo spontánně vzali vážně. A přišlo první ovoce. Mnohé vztahy se pročistily, prohloubily a obnovily. Ovoce přišlo i v jiné podobě - někteří „chroničtí výrobci mlhy” byli konfrontováni a očividně se jim to nelíbilo. Jedni manželé vykazovali tendenci odejít do sboru Slova Života, který je v Pule a v Rovinji má skupinku. Nějakou dobu přešlapovali z nohy na nohu. Pak muž dostal výpověď z práce, takže se ocitli ve finanční tísni a „sbore pomož.” A sbor pomohl, vybralo se cca 1500kn a Goran jim nakoupil jídlo na měsíc dopředu. Koncem ledna ale přišli s tím, že nemají na nájem. Nehráli s námi však čistou hru. Jak jsem pak zjistil, peníze na nájem měli, ale chtěli, aby ho za ně sbor zaplatil a oni si tak tu svou hotovost mohli nechat a naložit s ní podle svého. Musel jsem je konfrontovat a až když jsem dost přitlačil, tak to manželka přiznala. Za pár týdnů dostal muž nabídku práce v pekárně v Pule. Zavolali mě, aby se rozloučili, protože se prý budou stěhovat do Puly a budou chodit do sboru Slova Života. Tak jsme se hezky rozloučili, manželka uronila pár slz a že se některou z následujících nedělí přijdou rozloučit se sborem. tečka. Nicméně pár týdnů je pryč, není po nich ani vidu ani slechu a to jsou pořád v Rovinji, protože tu práci v Pule nedostal. Chodí vesele do Slova Života jako by nic. No, takže nás čeká opět jedna konfrontace… Budiž světlo! Sešel jsem se s pastorem Slova Života, abychom si věci vyjasnili. Byl jsem mile překvapen jeho otevřeností a vstřícností.

S tím souvisí druhá důležitá věc, kterou jsem prožil v Česku. Pán ke mě promluvil ohledně společných schůzek pastorů Istrie. Leží mi to na srdci už několik let. Několik takových schůzek se uskutečnilo z popudu některého z lokálních presbyterů a pak zase dlouho, dlouho nic. Byl jsem frustrovaný z takového plácnutí do vody a pořád čekal, že se toho někdo ujme. V Praze ke mně Pán promluvil a to, když jsem se koukal na televizní noviny. Je to zvláštní, ale ve chvíli, kdy prezident Klaus odmítl přijít na schůzku s eurokomisaři, jsem najednou slyšel ve svém srdci hlas: „Ty čekáš na lidi, až se pohnou a já čekám na tebe, až ty pohneš s nimi…!” A hned mi bylo všechno jasné. Nejen, že pastorálku mám svolat já, ale i jak ji mám svolat a co bude jejím tématem. Hned po návratu do Rovinje jsem se sešel s pastorem Petrem ze Slova Života, pak s Danielem z EPC Pula, pak s Nebojšou z Hosany a ještě mě čeká setkání s Josipem z EPC Labin. S každým jsem se sešel zvlášť a když jsem jim nastínil můj záměr a cíl pastorálky nadšeně souhlasili. Zvláštní věc je, že ještě než jsem se s nimi setkal věděl jsem dopředu, že nikdo z nich neodmítne. A to přesto, že mezi některými z nich - nás nejsou zrovna jednoduché vztahy. Cítím, že v tom za mnou stojí Pán a i kdyby se čerti ženili a rozváděli, tohle bude historický předěl! Věřím, že tyto pastorálky změní dějiny misie na Istrii.

Tak toto jsou asi nejdůležitější věci za poslední 4 měsíce. Jinak nás čekají pravděpodobně 15.3. křty. Bude se křtít 5 lidí. Jsou tu i další adepti, tak uvidíme, jak se to s ním bude dál vyvíjet. Od února běží nový běh ALFA kurzů. Tentokrát to neprobíhá v církvi, ale v restauraci. A posledně tam bylo 10 neobrácených lidí. SQELE!

Děti nám rostou před očima. Martínek mluví čím dál víc. Dneska řekl svou první větu: „Kako si?” což znamená česky „jak se máš?” Terezka momentálně marodí. A Matýsek hned ze školy běží pomazlit naše kozy, které budou co nevidět rodit. Všechny čtyři. Mohlo by se narodit až 8-9 kůzlat. To bude mečení a za pár měsíců mlaskání (našeho).

Tvoji

Jirka & Katka, Tereza, Matyáš a Martin Dohnalovi