Člověk frčící horskou dráhou střídavě nahoru a dolu nemá v tu chvíli moc čas uvažovat o tom, co vše se kolem něho a s ním děje. Pouze se zuby nehty drží a doufá, že to vše přežije se zdravou kůží a slibuje si, že to už je jeho opravdu poslední jízda. Jakmile se však postaví na pevnou zem a trochu odezní žaludeční příznaky, tak si říká, že to vlastně bylo děsně vzrušující a už se těší na další kolo. I my jsme právě „vystoupili” z dosti divoké horské dráhy mnohých událostí posledních týdnů, a přestože ještě procházíme fází „vystřízlivění”, už teď se můžeme podělit, co mnohého vzrušujícího se událo, z čeho se nám ještě teď točí hlava a co je před námi.

Těsně před naším odjezdem do Anglie, o kterém se ještě zmíníme, jsme s naším domácím společenstvím (ESK Havířov) prožili bezvadný sborový víkend. Mimo samotného kvalitního času s blízkými, se odehrálo „znovu-vyslání” ke službě v JV Asii, kam se už netrpělivě těšíme. Velikost významu si uvědomujeme až zpětně. Při nedávném studiu Skutků 13. kapitoly mi totiž opět došlo, jak nezastupitelnou roli hraje církev, tedy místní společenství, v oblasti misijní služby. Bylo to právě společenství věřících v Antiochii, které se po Jeruzalému stalo novou základnou vskutku celosvětové misie, když uslyšelo hlas Ducha Svatého a „oddělilo” služebníky. Bez ohledu na to, jak velcí mužové Barnabáš a Pavel byli, byla to církev, která se za ně postila, modlila, žehnala jim a s pověřením je vyslala do služby. Jsme proto vděčni, že ve stejných šlépějích a pod stejnou záštitou domácího sboru může existovat i naše působení.

Zase ta Anglie

Když jsme se v neděli odpoledne vrátili ze zmíněného pobytu, měli jsme doslova jenom několik hodin na přebalení osobních věcí, protože mě už druhého dne čekala školní lavice v Anglii. Opět jsme vyjeli na pár týdnů do blízkosti Londýna, kde jsem absolvoval specializační průpravu nezbytnou pro práci na překladu Písma („Discourse analysis”). Zpočátku jsem měl opravdu těžkou hlavu ze spousty práce, která mě čekala, ale nakonec jsme i tento „výkrut” díky Bohu zvládli (a snad jsem zase o něco lépe připraven na odbornou část naší práce).

Ovšem největší zábavou bylo na vlastní oči pozorovat, co se stane, když napadne 10 cm sněhu v místě, kde ho tolik neznají. Zmíněné několikacentimetrové přívaly sněhu na několik dní naprosto ochromily osobní i autobusovou dopravu, letiště nefungovala, děti nechodily do školy, dospělí do práce, noviny a lidé neprobírali nic jiného, než tuto kalamitu (jedny renomované noviny přinesly na prvních stránkách šokující zprávu: „Sáňky vyprodány!”). Jiný kraj…

Víza-víza-víza

Není řeč o „vízu” (tj. vysvědčení), ale o povolení k vycestování, dlouhodobému pobytu a práci v naší cílové oblasti. Jak jsme se už nesčetněkrát sdíleli, toto je největším předmětem k modlitbám i důvodem těch nejkrkolomnějších životních výhybek v našem životě. Velmi, ale velmi zjednodušeně popsáno, k udělení víz je potřeba potvrzení, které musí projít přes tři různé úrovně tamní státní administrativy (místní, regionální, národní). Každá úroveň pak představuje celou sadu menších odborů, které se k záležitosti vyjadřují, doporučují, razítkují, schvalují a podepisují. A tak každý z těchto mnohých kroků představuje časově, finančně i logisticky náročný proces, který bychom bez pomoci našich kolegů na místě nezvládli. Posledních několik měsíců situace stagnovala a neodehrával se žádný pokrok. Avšak díky Bohu i vašim modlitbám došlo před dvěma týdny k zásadnímu průlomu a odvažujeme si říci, že jsme již ze 2/3 před cílem. Tedy v praxi to může znamenat, že bychom mohli mít do měsíce vytoužená víza a skutečně odcestovat zpět k dalšímu několikaletému pobytu. Prosíme přimlouvejte se nadále, abychom potřebná potvrzení pro nás i naše kolegy, v této konečné fázi získali bez zbytečných překážek a komplikací.

Jenom jedna příhoda pro ilustraci toho, proč mi velmi rychle přibývá šedivých vlasů (jak si někteří všimli): když jsme se dověděli, že konečně máme potvrzení, na které se marně čekalo několik měsíců, tak jsme slavili. Několik dní nato přišla zpráva, která naznačovala, že se ono potvrzení ztratilo v poště na cestě do hlavního města. Představa, že by se celý vyřizovací proces musel rozjet od začátku, byla pro mě těžko únosná. Vše by ale mělo být v pořádku a teď čekáme na další zprávy …

Další události letem světem

• Vedoucí našich tamních spolupracovníků měl lehkou autonehodu. Díky Bohu byl jenom několik dní „na neschopence”.
• Finišují poslední práce na nové kanceláři, kde se bude odehrávat překlad Písma do několika jazyků.
• Minulý týden byla nemocná Barča a taťka dělal hospodyňku
• Tento týden je nemocná Sára a taťka pro velký úspěch pořád ještě dělá hospodyňku
• 14. 4. - 24. 4. 09 bych se měl zúčastnit výcvikového semináře v Thajsku

Jakub & Barča & Sára Pszczolkovi