Drazí přátelé, přímluvci, sestry a bratři, zdravím vás z Jeruzaléma, města Krále Králů, z místa, kam se z Olivové hory vrátí Pán Ježíš při svém druhém příchodu.

Znovu vám chci poděkovat za každou formu podpory a povzbuzení, za modlitby, za finanční podporu, za to, že stojíte v této službě se mnou.

V Izraeli je teď zvláštní roční období - označuje se názvem zima, ale je dost teplo, někdy i kolem 20 stupňů. Lidé chodí někdy v tričku a sandálech, někdy ve svetrech a jiní v kozačkách a kabátech. Je přece zimní období. Na trhu se prodávají jahody, jasné znamení zimy - budou končit v únoru, kdy celý Izrael po deštích zase rozkvete. Z domova mi hlásí, že u nás padá sníh, je chladno a mrzne.V Izraeli ale zimní deště nepřišly letos už třetí rok a situace s vodou je kritická. Je třeba se modlit za déšť pro Izrael.

Tento dopis jsem začala psát před vánoci ve znamení vzrušených příprav na tři týdny dovolené doma. Původně plánované tři měsíce oddechu po uplynutí prvních tří let v této misijní službě se nakonec rozdělily na dvě dovolené, jednu v zimě, jednu na jaře, a to z několika důvodů. Prvním důvodem je nový zákon, který má persekuční charakter ve vztahu ke křesťanským dobrovolníkům v tom smyslu, že zkracuje možnost dobrovolnického pobytu v Izraeli na dva roky místo původních pěti. Pak musí dobrovolník odejít na rok domů. Pastor Hess mně požádal, abych z důvodu co nejdelšího využití mého dobrovolnického víza, které se podařilo o rok prodloužit právě těsně před vyjitím zákona, odložila svůj odjezd na dovolenou nejméně do května, kdy mi toto vízum vyprší. Organizace se snaží pro dlouhodobé pracovníky vyřídit jiný druh víza, protože dobrovolnické vízum není jediná možnost, jak žít legálně v Izraeli. Mám jistotu dlouhodobého povolání pro Izrael, ale i naplnění Božího slibu je věcí modliteb. Druhým důvodem, proč jsem v prosinci nakrátko byla doma, je skutečnost, že máme nové miminko v rodině mého syna a já ho nechtěla vidět až za dalšího půl roku. Jmenuje se Abigail, - Otcova radost.

Minulý rok na jaře se rozhodovalo o dalším roce mého pobytu po ukončení mojí první tříleté smlouvy. Žádala jsem potvrzení od Pána na modlitbách a On mi odpověděl v tom smyslu, že jeho povolání do této služby trvá, dokud mě on sám neodvolá. Připomněl mi tento princip, kterému mě vyučil v mládí, kdy jsem začínala Pánu sloužit na plný úvazek. Dalším potvrzením byla skutečnost, že díky jednomu významnému celoročnímu sponzorskému závazku jsem neměla letos žádný stress nebo nepříjemnou starost ohledně povinné finanční podpory Domu modlitby. Bůh se o mně staral a věřím, že v tom bude věrný i v budoucnu. V prosinci a v lednu jsem obdržela formou tří významných finančních příspěvků potvrzení, že ve službě mohu pokračovat. Pán mi připomněl, že nepatřím sama sobě, protože za mně zaplatil výkupné, a nemůžu tedy rozhodovat jenom svojí vlastní vůlí o své budoucnosti. Je pravda, že mi kdysi řekl, že jakmile mě jednou do Izraele povolá, bude to natrvalo. Vnímám to tak, že tady zapouštím kořeny stále více a cítím se tu doma. Mám teď dva domovy a dvě rodiny. Jeden domov a pokrevní rodinu mám v Praze, kam jezdím na dovolenou na návštěvu. A jeden domov je v Jeruzalémě, s komunitou jako duchovní rodinou, která mi pro pobyt tady byla jaksi „přidělena” díky specifickému povolání ke službě modlitbou ve 24hodinové stráži. Jsou tady převážně mladí lidé, řada z nich ve mně vidí a hledá matku. V současné době se jako každý rok komunita hodně obměňuje, mnoho lidí odjíždí kvůli vízu, jiným skončila doba úvazku. Je to čas loučení a očekávání nového. Druhou rodinou v Jeruzalémě, která mi tvoří vyvážení mého života tady, je česko - africko - izraelská rodina Fany Goodenough, kde jsme právě v těchto dnech přivítali také nové miminko, v pořadí šesté dítě. Pán ve stejné době vyslyšel naše modlitby poté, co této rodině ukradli starší auto, a dal peníze na nové s devíti místy (jedno pro mně :).

Poslední konference, na kterou poprvé přijela také česká skupina 11 přímluvců organizovaná vedoucím KS Petrem Káchou, byla velmi dobrá. Byla to v historii modlitebních konferencí v Jeruzalémě první taková skupina a věřím, že její účast přinese v budoucnu ještě další ovoce.

Ve srovnání s minulým rokem bylo na konvokaci rostoucí pomazání Božím ohněm a kvalitní duchovní strategie. Asi nejpodstatnější slovo, které mě silně oslovilo jako prorocké volání, bylo slovo o Ester, přenesené na církev z pohanů pro poslední dobu v souvislosti s existenčním ohrožením izraelského národa v současnosti. Situace je obdobná jako v době Hamana a děsivě stále více připomíná zvláště díky právě proběhlé válce v Gaze atmosféru v období hitlerovské nenávisti - celosvětově rostoucí vlna antisemitismu a volání islámských radikálů po likvidaci Izraele, jen zbraně a možnosti rychlého zničení se díky technice podstatně posunuly. Bylo to naléhavé slovo vůči církvi z pohanů, která jediná má přístup k Božímu trůnu milosti a možnost přímluvy u Boha Izraele. „Kdoví, jestli jsi nebyla vyvolená právě pro tuto chvíli, pro tento čas, aby ses postavila za vyvolený národ. Pokud toto břemeno nepřijmeš, nedomnívej se, že si tím zachráníš život. Naopak možná právě mineš svoje nejpodstatnější určení, pro které tě Bůh povolává a jednou můžeš zůstat překvapeně stát za zavřenými dveřmi.”

Poučeni předchozím rokem zmatků, snažili jsme se minulou konferenci mnohem lépe organizačně připravit, a také přijelo mnohem více dobrovolníků, kteří nám obětavě pomáhali. Já jsem měla možnost navázat osobní kontakt a strávit oddělený čas s téměř všemi delegáty jednotlivě i se skupinami. Navázala jsem vztahy s mladými lidmi z Východní Evropy, setkala jsem se i s několika pastory a většina z nich přislíbila spolupráci do budoucna. Mám naději, že ve Východní Evropě nastane v příštích letech průlom a bude sem přijíždět mnohem více lidí, kteří ponesou Slovo o vztahu k Izraeli dál do svých zemí a církví. Začala jsem pracovat intenzivněji nejprve ve své vlastní zemi a na Slovensku, kam mám jazykově nejblíž, a z obou národů sem přijeli ne už jednotlivci ale skupiny. Měla jsem z nich velkou radost.

Koncem minulého roku navštívila Dům modlitby větší část české turistické skupiny a dodatečně jsme oslavili během oslavy šabatového večera také založení Československa. Zpívali jsme společně českou státní hymnu a přímluvci a hosté Domu modlitby nás obstoupili a modlili se za náš národ. Strávili jsme předtím nějaký čas v modlitebním centru ve společných modlitbách a myslím, že i moje marinované pečené kuře na česneku s bramborovou kaší jako pozornost podniku pro Čechy jim po tom všech duchovním programu chutnalo. Někteří se při odchodu vyjadřovali výroky o nebi. Bůh nám opravdu daroval nádherný společný čas. Pro mně je to výsada a radost, a zároveň něco jako Boží odměna, když můžu sloužit právě Čechům.

Pokud můžu zhodnotit tento rok služby, prožila jsem řadu průlomů. Během prvního Esteřina půstu jsem přinesla svůj problém s osobní emocionální zranitelností a prosila za vnitřní uzdravení. Později jsem zjistila, že se mně přestaly dotýkat věci, které jsem předtím brala osobně, že se cítím vnitřně mnohem stabilnější a silnější, s větším klidem a přehledem užívám své autority a více se spoléhám v řešení různých situací na Pána. Vnímala jsem, že jsem prošla určitým vnitřním uzdravením a po měsících vidím, že je to trvalá změna. Dalším průlomem bylo vyslyšení několikaletých modliteb ohledně problémů s muslimskou kuchařkou, od níž Pán komunitu osvobodil. Vařili jsme si skoro rok sami a díky Bohu, nikdo moc nereptal a bylo to dobré, ochutnali jsme jídlo ze všech koutů světa. S naší bývalou muslimskou kuchařkou udržuji dobrý vztah a stále ji navštěvuji.

Minulé dva roky byl pro mně hodně těžké díky trvalému přetížení a několika problematickým lidem. Problematické lidi Pán odvedl ze služby. Přetěžování jsem se naučila částečně čelit kvalitním odpočinkem, ale také stanovením hranic pro pracovní úkoly a uměním včas odejít od práce. Bůh mi dal jako dar nevšední přátelství mladé kolegyně z Ruska, se kterou jsme také trochu cestovaly. Navštívily jsme Safed - město položené vysoko v horách, s desítkami galerií a ruských přistěhovalých umělců, ale také plné okultismu. Po návratu asi kolem 11 hod v noci mně Julie táhla asi sedm kilometrů Jeruzalémem, nechtěla, abychom zavolaly taxi, prý je to „kousek domů”. Svoje třídenní volno jsme společně strávily pobytem v Eilatu v rusky mluvící mesiánské rodině, navštívily jsme jejich sbor a odpočívali společně u moře.

Jistě jste sledovali zprávy a víte že, proběhla několikatýdenní válka v Gaze. Během ní naše komunita prakticky skoro celá držela na začátku třídenní Esteřin půst, po kterém následoval 50tidenní Danielův půst ukončený právě dnes, a každodenní polední společná modlitební pohotovostní stráž, trvající dodnes. Modlili jsem se zejména za ochranu životů vojáků a palestinských civilistů. Vojenská situace byla velmi složitá, protože vůdcové teroristického hnutí Hamas, kteří válku vyprovokovali několikaletým vytrvalým raketovým ostřelováním izraelských měst a nesou za ni plnou zodpovědnost, se skrývali mezi civilním obyvatelstvem, zašťiťovali se jím a svými ženami a dětmi, kterými obsazovali střechy svých domů poté, co izraelská armáda telefonicky oznámila, že jejich domy budou bombardovány. Také skladiště zbraní a munice byla v civilních objektech jako jsou školy, nemocnice, mešity a rodinné domy, takže při jejich likvidaci, pokud po předchozím varování nebyly včas vyklizeny, zahynulo mnoho civilistů. Také toto je válečná taktika teroristů, kteří tímto způsobem zacházejí s vlastními lidmi. Palestinci jsou manipulovaní, nemilosrdně výše uvedeným způsobem zneužívaní, a jak se ukázalo, také příležitostně svými vůdci okrádaní o humanitární pomoc. Jenom oni sami se rozhodli v minulých volbách pro takové představitele a vůdce a jenom oni sami se musí rozhodnout, že je nechtějí. Přiměří je relativní, Hamas obnovuje svoje útoky a Izrael na ně odpovídá.

Únorové volby v Izraeli přinesly žádoucí změnu ve vládnoucím politickém spektru. Dochází zde k projevům veřejného mínění směrem k radikálnějším opatřením, zastavení politiky ústupků, vydávání území a rozdělení Jeruzaléma. Válka v Gaze je také výsledkem politiky předchozí levicové humanisticky orientované vlády, která Gazu vyklidila a předala kontrolu Palestincům jako „dar za mír”. Jaká byla odpověď po zvolení Hamasu prakticky svět nezajímalo, dokud Palestinci nezačali křičet do světa, že ve válce, kterou sami vyvolali, jsou zabíjeny ženy a děti. Benjamin Netanjahu, nový pravděpodobný předseda vlády a představitel pravice, má širokou podporu a v současné situaci, kdy bude muset Izrael brzy prakticky čelit íránské hrozbě použití jaderné zbraně, je zvolení tohoto muže prozíravým rozhodnutím izraelské veřejnosti. Z Božího hlediska jednala předchozí vláda proti Božímu slovu, vydávala Bohem zaslíbené území do rukou nepřátel a sklidila trpké ovoce. Můžeme se jen modlit, aby příští vláda změnila kurs a jednala více v souladu s Božím slovem a s ohledem na Boží smlouvu s Izraelem a zemí. Vzhledem k současné podpoře ortodoxními stranami lze očekávat více moudrosti a korekce.

Modlete se za pokoj pro Jeruzalém a Izrael (Žalm 122). Šalom z Jeruzaléma.

Vaše v Kristu Alena Krausová - AC Maranatha Praha - Jeruzalémský dům modlitby pro všechny národy - Jeruzalém