A – aktivní přístup k misionářům

Jsme vzácní a krásní lidé. Také jsme velcí šikulové, co toho dokáží a co se odváží mnohem více, než si o sobě myslí. Každý máme zásobník různých schopností a darů, které chce Duch svatý požehnat. Má velkolepý plán použít je při naplňování poslání církve. Zopakuji, že spolu s dalšími klíčovými věcmi, jako je uctívání Boha a budování církve, je tímto posláním činění učedníků. Přirozenou součástí našeho poslání je proto i to, co nazýváme  slovem misie – nesení evangelia lidem z jiných národů. Pojďme si spolu projít některé ze schopností a vlastností a proberme nápady, jak se dají v našem životě využít pro Ježíšovy záměry.

Někteří lidé jsou velmi zvídaví. Prostě si nemohou nevšimnout – jejich úkolem by v kontextu podpory misionářů mohlo být všímání si a předávání informací, zkušeností a svědectví misionáře. Jsou něčím podobným jako lidské smysly, respektive neurony, které předávají podněty dalším buňkám těla. Sbor je potřebuje proto, že jsou to lidé, kteří o misionářích vědí, a kteří umějí své vědomosti předat.

Jiní lidé jsou nápadití a pozorní na detaily, které druhým dodávají pocit důvěry a zájmu. Tito lidé mohou pro sebe i pro ostatní nacházet zábavné a zajímavé způsoby rozvíjení vztahů s misionáři a hrát důležitou roli v komunikační podpoře. Připodobnil bych je k lidské tvořivosti, k fantazii. Budou nás zásobovat spoustou podnětů, jak s misionáři navázat a rozvíjet vztah. Budou nás upozorňovat na to, co misionáři potřebují. 

Další lidé dovedou naslouchat, citlivě upozornit na chybu. Vycítí problém, strach nebo zmatek, který misionář prožívá. Kdo je takový, může si připadat jako jedno velké ucho, ale také jako široké srdce, kralicky střeva plná soucitu a porozumění. Tito lidé jsou velmi významní. Napadá mi jejich přirovnání k hladící ruce mámy, nebo tátově ruce s dudlíkem. Ale nad to se dozvědí různá tajemství a to, co se běžně neříká, ani nepíše do dopisů.

Klíčovými lidmi jsou ti, kdo na misionáře myslí, mají ho v srdci a připomínají ho. Slouží jako paměť v Těle Pána Ježíše Krista. Rád bych takové lidi připodobnil k archivu nebo pamětní knize, případně spíše k lidem, kteří s uloženými záznamy přirozeně umějí pracovat. Lidská vlastnost je soustředit svou pozornost na sebe. Je to i vlastnost skupiny lidí, církve. Bůh s tím počítá. Proto jsou „archivní“ lidé nezbytní pro soustřeďování naší pozornosti na fakt, že skutečný každodenní život misionářů ještě neskončil. Mohlo by se totiž stát, že pro nás budou stejně vzácní jako dobré archivní víno – uklizení ve sklepě se stálou, poměrně nízkou teplotou našeho zájmu.

Jistě bychom mohli najít ještě jednou tolik různých schopností, přístupů a obdarování, které jsou nesmírně důležité pro to, aby misijní služba církve nebyla jen záležitostí několika nadšených jedinců. Proč by to bylo málo? Protože misionáři jsou sice velice důležitými, strategickými pracovníky církve, jenže Velké poslání nebylo dáno jim jako jednotlivcům. Bylo dáno Církvi a potažmo jejím nejmenším jednotkám, místním sborům. Služba misionáře se z tohoto pohledu stává něčím větším než jen osobní vizí a jeho nasazením. Je součástí misijní služby sboru; ale také velikou příležitostí tohoto sboru a jeho členů uplatnit své schopnosti a obdarování v různých rovinách konkrétní misijní práce. Doufám, že Bohem darované schopnosti v sobě poznáváte a jste povzbuzeni je tvořivě využívat.