Abeceda vztahu k misionářům

„Misionář je zvláštním živočišným druhem, který si ve své podstatě nezadá se specifiky druhů hospodářek, učitelů, policistů nebo pastorů. Být misionářem je víc otázkou vrozených charakteristik než práce a vědomé orientace. Na výzkum charakteristik druhu misionáře se specializují jak vysokoškolsky vzdělaní misiologové, tak laici pracující v misijních agenturách a komisích všeho druhu. Věnují se misionářům cele, a často do konce svého života.“

Připadá vám to jako ironie, nadsázka, nebo pravdivý obraz myšlení, které je v nás hluboce vryté? Ať tak či onak, jako výzvu pro naše myšlení přináším několik podnětů. Myslím, že právě v oblasti našich postojů, ve způsobu, jakým se na věci díváme, leží často největší překážky při naplňování Božího poslání. Je zde proto i příležitost citelných změn v charakteru různých sborových služeb, včetně služby zahraniční misie. Citelných proto, že by výsledek těchto změn měl být k dobrému našim strategicky důležitým misijním pracovníkům. Citelných proto, že bychom sami měli poznat účinek aktivního přístupu a aktivních postojů k misionářům i v dalších oblastech osobního a sborového života. Citelných proto, že všechny ty věci jsou blízké srdci Pána Ježíše Krista. Vždyť jde o Jeho Nevěstu. Ano, v každé chvíli jsou k Jeho Nevěstě připojovány další a další duše lidí ze všech národů! A tento děj ještě není dokonán, počet národů zasažených evangeliem ještě není dovršen a obraz vykoupených ze všech národů, jazyků a ras, velebících Jsoucího na trůnu slávy, ještě není naplněn.

Jak jsme blízko! Na naplnění zjeveného obrazu Nebeské Církve, na dovršení plného počtu pohanů a na dokončení přípravy Jeho Nevěsty se podílíme i svým každodenním životem z Boží milosti. Šířit tento život je naše poslání. Jeho nedílnou součástí je misie k jiným národům. Proto buďme připraveni, a proto vám přinášíme tuto ABECEDU vztahu k misionářům:

A – aktivní přístup k misionářům
B – budování vztahů s celými rodinami
C – citlivost na potřeby misionářů
D – dlouhý dech v tom všem, k čemu jsme se rozhodli a zavázali
E – efektivita služby na misijním poli

Doufám a jsem přesvědčen, že série článků i přes užší zaměření na zahraniční misionáře bude podnětná pro všechny služebníky, pro křesťany různého zaměření. Nečekám zároveň, že se každý hned začne věnovat hlavně zahraniční misii. Mám však naději, že mnozí můžeme nalézt nový zájem o misionáře a překvapivé způsoby, jak přispět k úspěchu jejich služby. Stále mám před očima obraz misijní služby církve jako ostrého lesknoucího se šípu. Ostří šípu, lesklá a kovová šipka – to jsou naši misionáři. Pírka na konci šípu, zajišťující kvalitu letu – to jsou zkušenosti pracovníků misijní organizace, strategická práce např. misijní komise a dovednosti podpůrného týmu. To, co obě zmíněné věci propojuje a dává letícímu šípu průraznost, je tělo šípu – to jsou modlitby, zájem a podpora vysílajícího sboru a praktická různorodá účast řady jeho členů na sborové misijní službě.

Zcela nezbytnou podmínkou pro let šípu je jeho vystřelení. Tím, co napíná tětivu vysílání misionáře jsou neměnné hodnoty Božího slova a síla motivace Ducha Svatého. Porozumějme tomu, že účast církve na tomto poslání není povinnost, ale výsada.

S dobrým vyznáním: Misie je možná

Petr Hrdina