B – budování vztahů s celými rodinami na misii

Vzpomínáte si ještě vy ze střední generace na družbu, kterou jsme na základní škole mívali se sovětskými pionýry? Výměna dopisů, známek, pohlednic… Ve své době mě to docela bavilo. Nyní píšeme dopisy obvykle na počítači a velice zřídka. Stojí za to tento trend poněkud přesměrovat. Už snad jen proto, že vytištěný e-mail si misionář těžko schová pod polštář. Ale takové ručně nadepsané obálky ze vzdálené země, té si bude nějak vážit.

Na dlouhodobou misii většinou odešly celé rodiny, nikoli jen muži – misionáři. Povolání k životu a službě v jiné zemi přijaly tyto rodiny společně, případně i předem za své děti. Jiná kultura ovlivnila téměř každý aspekt jejich rodinného života, který však bude často úplně všední, ponese podobné problémy jako ten náš, podobné výzvy a požadavky. 

Boží Slovo nás vyzývá, abychom měli zájem jeden o druhého, abychom se rozhojňovali v lásce a v dobrých skutcích. Myslím, že to neméně platí o misionářích, ačkoliv je vlastně již nevídáme. Představme simodlitební skupinku sester ve sboru. Nemají právě ony vynikající příležitost navázat korespondenční vztah s manželkou – misionářkou, sdílet s ní své životy a být jí povzbuzením? Mohou se modlit za věci, s nimiž se jim svěří. Mohou si čas od času zavolat a krátce se povzbudit. Prostřednictvím dopisů nebo e-mailu si mohou vyměňovat zkušenosti, výstřižky z časopisů, zajímavosti, domluvit se na společných zájmech, nést spolu břemena. Čilá výměna kulinářských specialit přinese sice trochu práce, ale také „jazykový“ prospěch vašim strávníkům, a hlavně osobní zájem, byť na dálku. 

Představme si oddělení nedělky. Vedoucí dětem řekne příběh o dětech – misionářích. Společně napíší dopis, kde se představí, nakreslí obrázky, může dojít také na ty známky. A misionářské děti na dopis jistě nějakou formou odpovědí, protože je potěší. Postupně navážou přátelství a při rodinných návštěvách ve vlasti se pro děti mohou konat i speciální setkání s lampiony, zmrzlinou nebo promítáním filmů o Krtečkovi.

I pro děti v nedělce platí to, že jejich modlitba může změnit svět. Vedoucí jim mohou sehnat skoro stejnojmennou knihu „Můžeš změnit svět“, která dětem přibližuje různé národy a jejich potřeby. Možná tam najdou národ, kde žije jejich dítě – misionář.

Pro rodiny s dětmi se to může stát dlouhodobou radostí a výzvou ke tvořivosti. Například: Vyrobíme pro misionáře dárek. Nebo: Pošleme jim ručně malovanou pohlednici. Jindy: Až přijedou na regionální dovolenou, tak je pozveme na zmrzlinu. Sami si na to ušetříme. A opět: Dnes máme misionářskou buchtu. Až ji dojíme, podíváme se na fotky z Chorvatska z loňské dovolené a budeme se za naše přátele modlit. Věřím, že to je vzácná náplň pro mnohé hezké chvíle našich životů. A navíc se budeme podílet na podpoře jejich služby. Jak? Už jen tím, že s nimi pěstujeme vztah. Tak pro ně budeme povzbuzením. O dalších oblastech podpory možná začneme zcela přirozeně uvažovat později.