Zrno a stodola – mandát k misii

Podpora misionářů nejsou jen peníze a modliby. Někdy to tak může vyznít, ale skutečnost je taková, že podpora misionářů má nejméně šest různých podob (finanční, modlitební, morální, komunikační, logistická, po návratu). Ani první dvě zmíněné však nejsou samozřejmostí. Ukázala nám to naše vlastní zkušenost a zbytečné problémy, kterým naši misionáři v minulosti museli čelit. Proto se společně učíme novému pohledu na vysílání misionářů.

Tím, kdo dostal pověření, cizím slovem mandát k tomu, aby Ježíši činil učedníky ze všech národů, byla celá Církev. Tomu rozumíme tak, že hlavní úloha v křesťanské misii náleží nikoli vizionářským jednotlivcům, ale místním sborům, případně jejich denominacím. Jejich mandát ke světové misii je nesporný, ale z řady příčin patří k nejzanedbanějším oblastem poslání církve.

Představte si místní sbor jako stodolu plnou dobré setby, ze které vítr roznáší zrna na nejbližší pole. Většina setby však zůstává nevyužita. Ta, která jsou zaseta, přinášejí užitek v nejbližším okolí stodoly. Pro osetí jsou však Pánem žně připravena i pole za lesem, za kopcem a za rybníkem. Dává tento obraz smysl? Pokud někdo záměrně setbu nevezme a nedonese až za mez, až za rozcestí, až za obzor, nebude život ve stodole ani na okolních polích takový, jaký má být.