Nová zpráva od Marka Slánského z Ruska

Milí přátelé,
Moc Vám děkuji za modlitby i za podporu. Pán Bůh učinil během poslední doby několik zázraků.
Za prvé se vyřešil problém mého trvalého pobytu. Když jsem v únoru odevzdával všechny potřebné dokumenty na cizineckou policii, bylo mi řečeno, že doba vyřízení prodloužení mého trvalého pobytu bude 6 měsíců. Během té doby jsem nemohl vycestovat z města a už vůbec za hranice, protože bych byl bez platných dokumentů. Zároveň mi skončila platnost ruského řidičáku, který je spojen s dobou platnosti mé ruské občanky, takže jsem zůstal ještě i bez možnosti jezdit autem. V druhé polovině dubna mi ale přišla domů obsílka s neuvěřitelnou zprávou o tom, že si mám přijít vyzvednout občanku s prodlouženým pobytem na dalších pět let! Úředníci mi vyřídili dokument za neuvěřitelné dva měsíce, namísto půl roku…. Naše radost s Lenou neznala mezí. Druhý den jsem po několikahodinové frontě na cizinecké policii držel novou občanku konečně ve svých rukou. Měla potřebné vytoužené razítko s prodloužením pobytu do dubna 2014…. Další den jsem s novou občankou v poliklinice absolvoval lékařskou prohlídku a za jeden den jsem stihl posbírat razítka všech 9 doktorů o tom, že jsem zdravý, abych mohl podat žádost o nový řidičák. Ještě tentýž den večer jsem ho držel v ruce. Měl jsem dojetím téměř slzy v očích, o tak rychlém vyřízení dokladů se mi ani ve snu nezdálo, byla to neuvěřitelná Boží milost. Běhání po úřednících patří k mým nejnepříjemnějším činnostem mého pobytu v Rusku, proto jsem tak vděčný za vaše vyslyšené modlitby a Boží intervenci.
Díky nové občance jsem mohl přijmout pozvání jet školit na konferenci ACET do Běloruska na konci dubna. Konference proběhla skvěle, lektoři se mezi sebou nadšeně dělili se svými zkušenostmi z práce ve školách, bylo vidět, že práce ACETu v Bělorusku pěkně roste. Na konferenci přijeli poprvé také představitelé z Lotyšska, kteří začali dělat prevenci ACETu teprve před půl rokem. Zasáhli několik škol hlavního města Rigy a mají vizi dál práci rozšířit po celém Lotyšsku. Na konferenci mohli uslyšet mnoho nových zkušeností a znalostí, aby mohli službu prevence rozšířit do dalších sborů, škol a měst Lotyšska. Požádali nás, aby mohli vstoupit do Mezinárodní aliance ACETu a stát se jeho plnoprávnými členy. Modlete se za to, aby jim Pán Bůh otevřel srdce pastorů jiných církví, aby je mohli získat pro vizi prevenční práce ve školách, protože epidemie AIDS se šíří už i tam. Mají také touhu v budoucnu rozšířit práci ACETu do dalších dvou pobaltských okolních zemí Litvy a Estonska, kde oficiálně ještě nepracujeme. Začali překládat materiály ACETu do lotyšštiny, což je nezbytná podmínka rozšíření práce mezi Lotyši.
Po skončení konference jsme se jako vedoucí ACETu Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Lotyšska rozhodli zajet na půl dne do přírody, abychom si trochu odpočinuli a také se více navzájem poznali. Jeli jsme ve dvou autech . 40 km od Minsku jsme ale havarovali spolu s dalšími čtyřmi auty. Auto jedoucí po dálnici před námi začalo neočekávaně prudce brzdit, protože před něj na silnici vítr převrhl umělohmotnou zábranu, která nebyla naplněná vodou. Alexandr začal také prudce brzdit, ale podařilo se mu na poslední chvíli strhnout volant a vyhnout se tak brzdícímu autu před námi. Jenom jsme mu odlomili krajní zrcátko a poškrábali dveře. Lotyšští lektoři ve svém VW Golfu za námi to ale ubrzdit nestihli, a tak do nás zezadu pěkně narazili. Do nich zezadu narazila s mnohem větší rychlostí ještě další dvě auta, takže se celkově srazilo pět aut. Naštěstí nikdo nebyl vážně zraněn, protože jsme byli připoutáni. Pouze v posledním autě řidič s partnerkou nebyli připoutáni a narazili hlavami do předního skla, které v místech nárazu hlavou rozbili. Ve dvou autech vzadu seděly děti, které byly ale naštěstí připoutané v dětských sedačkách, a tak se jim nic nestalo. Největší škody byly na autech. Všechna auta měla promáčknutou zadní část a některá také zdemolovaný předek. Poslední auto Mazda bylo natolik zničené, že už je dobré jen do šrotu. Po pětihodinovém vyšetřování a vyplňování formulářů policie určila společnou vinu všech řidičů, protože nedodržovali mezi sebou bezpečnou vzdálenost. Úplně ignorovali příčinu nehody - nepřipevněnou zábranu na kraji cesty, kterou tam stavbaři nechali stát nenaplněnou vodou, a díky které vznikla celá nebezpečná situace.
Nakonec nás policie konečně pustila a my jsme na transportéru odvezli auta zpět do Minsku. Nehledě na šok jsme chválili Boha, že jsme to ve zdraví přežili, že nikdo nebyl zraněný, protože jsme si uvědomovali, že se nás ďábel pokusil zabít. Mohl tak zabít všechny vedoucí ACETu v těchto zemích, ale Pán Bůh mu to nedovolil, chtěl se nám asi pomstít za to hnutí lektorů, které budujeme a které vysvobozuje mladé lidi z otroctví drog, AIDS, cigaret, alkoholu, atd. Lektory z Lotyšska jsme poslali domů do Rigy autobusem, protože jejích VW Golf byl nepojízdný.
Týden po návratu z Běloruska jsem odjel na další křesťanskou konferenci o AIDS do Kyjeva. Posledních několik měsíců jsem pracoval nad adaptaci prevenčních materiálů misie Billy Grahama “Samaritan‘s Purse”, kteří mě o to poprosili. Rozhodli se svůj prevenční program vytvořený pro Afriku přeložit do ruštiny, aby s jeho pomocí mohli mobilizovat místní církve k boji s AIDS. Na konferenci vystoupilo několik našich klíčových školitelů ACETu z Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Uzbekistánu. Organizátoři na konferenci pozvali hlavně pastory, ale z celkových 150 účastníků jich tam bylo jen několik, což bylo všeobecné zklamání. Přijeli ale účastníci, kteří již sami slouží v oblasti prevence nebo péče o HIV pozitivní lidi, takže se mohli mezi sebou sdílet se svými zkušenostmi. Mnozí byli bývalí HIV+ narkomani, kteří se dělili se svými svědectvími o tom, jak jim Pán dává sílu žít s HIV a pomáhat jiným. Nejsmutnější bylo slyšet mladou sestru, která se nedávno stala vdovou, protože její muž zemřel na AIDS. Na Ukrajině je skutečně kritická situace epidemie. Nakaženo virem HIV je už kolem 2,8 % obyvatel, HIV pozitivní masově umírají. Posledních několik let měli lidé s HIV možnost dostávat drahé léky zdarma díky financování Globálního fondu, který přiděloval Ukrajině na léčbu každý rok miliony dolarů. Místní organizace a úředníci ale celou dobu rozkrádali tuto humanitární pomoc, až se Globální fond rozhodl, že více peněz Ukrajině dávat už nebude a ukončí své financování na konci tohoto roku. Kvůli nezodpovědným úředníkům tak stovky tisíc HIV pozitivních na Ukrajině od příštího roku zůstanou možná bez léků, bez kterých mohou zemřít za velmi krátkou dobu. Pokud ukrajinská vláda nedá vlastní finance na léky, což je v nynější finanční krizi nepravděpodobné, Ukrajině hrozí hrozivá vlna smrtící epidemie na AIDS. V této situaci mohou církve sehrát klíčovou úlohu v péči o umírající, protože o HIV pozitivní lidi se nikdo jiný nezajímá. Ukrajinští dobrovolníci ACETu se již nyní starají o desítky pacientů, kteří umírají v posledním stadiu AIDS např. v Oděské tuberkulózní nemocnici. Na Ukrajině práce ACETu neuvěřitelně vyrostla, máme tam přes 400 aktivních lektorů, kteří zasahují přes 160 tisíc nevěřících studentů každý rok ve všech regionech Ukrajiny. Nicméně ve srovnání s 45 miliony obyvatel je to ještě málo, na efektivnější boj s epidemií potřebujeme mobilizovat stovky dalších sborů. Modlete se za to, aby se další církve probudily a vložily se naplno do boje s AIDS, pokud ještě není pozdě. Pokud se něco nezmění, tak podle odborníků se na Ukrajině může nakazit v nejbližších letech 10-15% obyvatel, a to už bude skutečně Afrika…
Na konferenci jsme navázali také vztahy s lektory z Moldavska, které před dvěma lety vyškolili školitelé ACETu z Ukrajiny. Od té doby moldavští lektoři samostatně rozšířili prevenční službu do více než 20 sborů po celém Moldavsku a v hlavním městě Kišiněvě zasahují prevencí všechny rusky mluvící školy. Nyní mají zájem blíže spolupracovat s Mezinárodní aliancí ACETu, a tak jsem je pozval na naši konferenci ACETu Ruska do Toljati, která proběhne v září. Pán Bůh buduje Svoje království tak rychle, že se ani nestačíme divit.

S Boží láskou Marek, Lena a Margarita Slánští