V Rennes, 17.7.2009

První krok na naší společné cestě v misijní službě mezi studenty ve Francii je za námi. Během letního projektu v Nantes jsem si opět mohla uvědomit, jak moc mi záleží na tom, aby se duchovní situace v této jinak prosperující zemi změnila. Každý den můžete vidět plné kavárny lidí různého původu, jak čtou, diskutují, popíjí kávu a k tomu pokuřují tradiční cigaretu. Pak se podíváte přes ulici a vidíte na rozsáhlé zelené ploše skupiny mladých lidí, kteří jen tak zabíjejí čas.

Mnozí z nich už od střední školy žijí bez domova. A ze svého neštěstí se snaží uniknout a zapomenout pomocí drog a alkoholu. Mezitím nenávistně sledují ty „šťastnější bobo1″, kteří se obklopují krásnými věcmi a falešnými přáteli. Pokaždé když jsem během těch 2 týdnů v Rennes vycházela do denní reality tohoto světa, znovu a znovu jsem si uvědomovala, že Bůh nedělá rozdíly. Ježíš zemřel na kříži za nás všechny. Bez výjimky. V Jeho očích jsme si všichni rovni. Nezáleží na tom, jestli jsme se narodili v malém africkém kmenu, kde každý den šaman vymítá zlé duchy, nebo do vážené rodiny s dlouhou křesťanskou tradicí. Uvědomuji si, že není na mne rozhodovat, kdo potřebuje Boha více. Všichni Ho potřebujeme, všichni ho nějakým způsobem hledáme. Ať vědomě nebo nevědomě. Ve Francii se většina lidí snaží zaplnit prázdné místo, které patří Bohu, něčím jiným. Místní školství a státní orgány odvádějí dobrou práci, co se týče přesvědčování lidí, že není třeba hledat smysl života. V podstatě jediní lidé, kteří uznávají Boží autoritu, jsou muslimové. Jsem Bohu moc vděčná, že skrze tento camp mne zbavil různých předsudků a obav vůči muslimům. Uvědomila jsem si, že stejně jako jsou křesťané různí, tak i vyznavači islámu jsou různorodí. U některých můžete objevit upřímnou a oddanou víru a úctu. Bůh skutečně začíná otevírat mé srdce i pro tuto skupinu lidí, které budu během své práce mezi studenty potkávat každý den. Modlím se za Jeho moudrost a porozumění těmto lidem, abych jim mohla být blíž a ukázat jim skutečný Boží charakter a Jeho neskonalou lásku a touhu po opravdovém vztahu s nimi.
Velmi mne povzbudilo nadšení, s jakým studenti, kteří se nakonec účastnili našeho projektu, byli připraveni sdílet evangelium. Opět se potvrdilo, že se tohoto projektu zúčastňují ti, které si sem Bůh povolává. Nezáleželo, jak dlouho každý z nich zná Boha. Každý z nich tu našel své místo.
Tento rok nás vydatně podpořil i americký projekt, kterého se tentokrát zúčastnilo 24 studentů s 6 ti vedoucími. Tentokrát jsme mnohem více spolupracovali a bylo znát, že mají opravdu otevřená srdce pro službu Bohu, ačkoli jejich podmínky byly mnohem těžší kvůli jazykové bariéře. Uvidíme, jestli se někteří z nich nevrátí v budoucnu jako stážisti.
Co přinesl tento projekt mně osobně? Především jsem mohla vidět Boha v akci a uvědomit si, že mám to štěstí, že můžu mít vztah s Bohem, který je Živý, Všudypřítomný a rozhodně Bez limitů. Zároveň jsem znovu mohla posoudit samu sebe a uvědomit si své vlastní limity a překážky, které si někdy sama kladu do cesty. Věřím, že v následujícím roce budu mít stále více příležitostí odkrývat věci, které je potřeba změnit a pořádně tak uklidit ve vlastním nitru, a prohloubit svůj vztah s Bohem. V příštích týdnech mne čeká další hledání pravidelné finanční podpory. V poslední době kvůli jiným povinnostem, jsem neměla tolik času na tento úkol, který je stále mou prioritou. Jsem ráda, že i přesto se ke mně Pán Bůh přiznává a můj měsíční rozpočet je již zajištěn z 78%. Děkuji všem za vaše vytrvalé modlitby a podporu.
V Kristu Terez