Zdravím vás po prožití delší plánované pracovní dovolené, kterou jsem strávila ve svém pražském domově. Plánované proto, že jsem si po třech a půl letech v Izraeli potřebovala psychicky odpočinout a sžít se svými třemi novými vnoučaty, která mě téměř neznají - jedno za každý rok služby (Zachariáš, Elizabeth a Abigail). Dalším důvodem je v poslední době velmi striktní vízová situace v Izraeli. Moje vízová situace vypadá tak, že v současné době jsem sice zpět v Izraeli , ale pouze na tříměsíční turistické vízum, abych mohla během modlitební konference koordinovat delegáty z východní a střední Evropy, následně pomoci během třítýdenního náročného období biblického školení Strážců a stabilizace Domu modlitby po nejnáročnějších akcích roku. Poté se musím znovu odebrat domů na další dovolenou, kde budu čekat na svoje další dlouhodobé vízum.
Během mého posledního pobytu jsem se hned po příjezdu zúčastnila na pozvání biskupa Martina Moldána třídenní pastorské konference Apoštolské církve. Cílem pozvání bylo oslovit pastory a povzbudit je ohledně našeho vztahu duchovní odpovědnosti k Izraeli jako vyvolenému Božímu národu. Připomněla jsem podíl historické církve na téměř tisíciletém pronásledování tohoto národa v důsledku zhoubného působení falešné teologie náhrady a naši potřebu zástupného pokání ve smyslu změny našich postojů z pozice lhostejnosti k aktivní lásce a zodpovědnosti. Během konference jsem byla vedena k půstu za celou konferenci a prožila jsem zřetelně jednak Boží ruku nad sebou, ale i celkový nárůst pomazání k modlitbám a otevření dveří do řady sborů v důsledku nově navázaných vztahů z iniciativy samotných pastorů. V důsledku toho jsem pak v následujících měsících sloužila skoro každý víkend v jiném městě a sboru, což bylo pro mně první hlubší osobní seznámení s Apoštolskou církví po asi desetiletém členství v této denominaci. Musím říci, že to pro mě bylo radostí a určitým duchovním dobrodružstvím, protože je to nový rozměr služby, do kterého mně Pán uváděl sice už i během minulých dovolených, ale krátce a v jiné denominaci. Apoštolskou církev jsem si zamilovala i s vědomím jejích slabostí. V některých sborech jsme se skoro nemohli ani rozloučit, byla jsem tam od rána do podvečera, kdy už nastal čas se dopravit zpět do Prahy.
Po více než třech letech jsem konečně zase viděla svoji zemi na jaře a v létě a nemohla jsem se nasytit pohledu na zelenající se pole a lesy. Uvědomovala jsem si s vděčností, do jak krásné země s bohatou vláhou nás Pán Bůh jako národ zasadil. Při každé dešťové průtrži jsem si říkala, co by za to dali v Izraeli, kde neprší půl roku i více a navíc byly poslední tři zimy suché a teplé. Letos je tu voda na příděl, to znamená, že je limitované množství vody použitelné na osobu a přestoupení limitu bude každý draze platit.
Moje vnoučata mě po nějaké době úspěšně rozpoznala jako člena rodiny a snažíme se udržovat další komunikaci pomocí Skypu. Podařilo se mi také úspěšně zorganizovat projekt vymalování poloviny bytu prarodičů mých dětí a v další polovině budeme pokračovat po mém návratu.
V současné chvíli vyvrcholily přípravy na konferenci, která začíná za pár hodin. Využívám poslední noci před ní, kdy se mi nedaří spát. Čeká nás maratón intenzivní práce s přijetím, ubytováním a zaregistrováním 1500 až 2000 delegátů, současně se v našem Domě modlitby a vedlejších pronajatých bytech ubytovalo několik desítek krátkodobých dobrovolníků z celého světa, kteří nám přijeli pomoci, někteří už poněkolikáté, jiní poprvé. Poprvé je tu s námi také Sylvie z ČR. Letos z ČR přijíždějí jen čtyři přímluvci, celkově zřejmě v souvislosti s ekonomickou krizí a všeobecnou větší opatrností ve finančních výdajích poklesl i celkově počet delegátů v mojí oblasti Evropy. Počet účastníků konvokace se má údajně téměř zdvojnásobit během svátku Jom Kippur - dne smíření, kdy nás navštíví výpravy z místních mesiánských komunit z celého Izraele během společné oslavy spojené s půstem a celonočními chválami a modlitbami. Letos poprvé po letech nastal zázračný průlom ohledně udělení izraelských víz arabským účastníkům konference, takže budeme mít také delegáty z řady zemí Blízkého východu, s nimiž je Izrael v politickém napětí. Je to důležité, protože prostřednictvím těchto duchovních zástupců zemí, jejich modliteb a aktivní účastí v celosvětovém Kristově těle stojícím duchovně na straně Izraele může Duch svatý uvolnit požehnání do jejich národů a měnit duchovní atmosféru v jejich zemích.
Věřím, že díky novým osobním kontaktům a navázaným vztahům vzroste v příštím období také účast z naší země. Jako každý rok se sem valí stovky Afričanů, Jihoameričanů a Asiatů. A jako každý rok severní Amerika a Evropa v tomto ohledu duchovně pospává.
Co se týká současné situace v Izraeli, probíhají rozhovory a příprava trojstranné setkání představitelů USA, Izrael a PA. Jednání se zatím zastavila dlouhodobě na tom, že PA neuznává a nechce uznat Izrael jako židovský stát, což je podmínkou nového pravicového předsedy vlády Benjamina Netanjahua k zahájení politického jednání o příštím politickém statutu území obývaném tzv. palestinskou menšinou. Ze strany amerického presidenta, kterého následovala řada předních představitelů států EU, došlo v minulých měsících po návštěvě muslimských zemí k bezprecedentnímu politickému nátlaku k zastavení růstu výstavby židovských obydlí na území některých částí východního Jeruzaléma, kde žije smíšené obyvatelstvo jak arabské tak židovské, a také a především v oblastech Judey a Samaří, které jsou pod palestinskou samosprávou. V těchto oblastech však žijí také početné zejména ortodoxní židovské komunity a pokud se rozrůstají přirozenou porodností, v praxi to znamená, že si nemohou postavit mateřskou školu, udělat přístavbu na domě pro novou mladou rodinu nebo jí postavit nový dům. Tato podmínka vzešla zase ze strany Palestinské autority a celá situace paradoxně vygradovala do této absurdní podoby: Mírová dohoda mezi Izraelem a Palestinskou autoritou není možná, protože Židé se rozmnožují a staví si domy na místech, která si PA nárokují jako svá příští výsostná území, včetně východního Jeruzaléma jako příštího hlavního města nového státu Palestina. Ze strany Izraele jsem nezaznamenala ve zprávách žádný zákaz ani znepokojení ohledně možnosti arabské výstavby na izraelské straně. Tato americká politická krátkozrakost zřejmě nebude trvat déle, než dojde k atomovému dozbrojení Íránu a jeho reálným projevům na Blízkém východě. Není tajemstvím, že přední představitel Íránu Ahmanidežád zasvětil svůj život zničení Izraele a chystá nový holokaust. Otázkou zůstává, jestli se americký president Hussajn Obama bude mít čas probudit ze svých naivních politických snů, pokud ovšem svoji naivitu pouze nepředstírá a nehraje vlastně skrytě na straně Íránu. Jisté je, že od jeho nástupu se vztahy mezi USA a Izraelem, kteří jsou vojenskými spojenci, napjatě vyostřily.
Ještě před svým odjezdem na dovolenou jsem vás informovala, že očekávám v domě modlitby 14ctičlennou skupinu z domů modlitby v ČR. Strávila jsem s nimi opravdu mimořádně krásný, dobrodružný čas, ačkoliv byl díky mojí plánované návštěvě pastorské konference v ČR kratší, než bych si ze srdce přála. Navštívili jsme spolu místa oltářů na palestinských územích v neprůstřelném autobusu a připomenuli Bohu Izraele jeho smlouvy s jeho lidem, chválili jsme ho na pohoří Hermon na místě, kde spadl Eliášův oheň a zúčastnili se spolu bohoslužeb v místní mesiánské komunitě s následným osobním požehnáním pro každého z nás. Na našich společných strážích jsme prožívali především úžasnou duchovní jednotu, protože všichni tito lidé stojí dlouhodobě ve chválách a přímluvách, takže jsme se nemuseli moc dlouho hledat. Pro mě přišlo slovo od Pána, že je konec dřiny, že Bůh ukončí období náročné práce a připraví něco něžného. Nevím přesně ještě co to bude, ale pravdou je, že moji práci pastor při mém odjezdu rozdělil na tři lidi a když jsem se vrátila na turistické vízum, už se mi logicky zpět nevrátila, protože za chvíli zase odjedu - tři měsíce tady utečou jako tři týdny. Takže se mi teď daří velmi dobře, dělám „pouze svoji práci koordinátora východní Evropy a jako kdokoliv jiný pomáhám v komunitní práci. Připadám si jako na pokračujících prázdninách ve srovnání s rozsahem práce a zodpovědnosti, kterou jsem nesla předtím. Chápu to jako přechodnou dobu, kdy mám více času na modlitby a studium Bible, na osobní věci, přátele, a také zde byla vyjádřena ze strany komunity naděje, že očekávají ode mě, abych se osobně věnovala více novým lidem a pomohla jim najít jejich místo v komunitě. Údajně jsem k tomu tady jediný vhodný člověk. Vzhledem k horečné činnosti, kterou se komunita vyznačovala už v době mého příjezdu až doposud k tomu nebylo moc příležitostí, takže se za tuto novou duchovní roli „matky komunity” jak mi neoficiálně říkají, modlím a očekávám na Pána. Také věřím, že se mi podaří v tomto uvolnění kapacity se více věnovat hebrejskému jazyku a hře na piáno, což doposud zůstávalo pro permanentní únavu víceméně stranou.
Naše modlitby za kuchařku byly vyslyšeny. Nedávno přibyl do domu mladý dvacetiletý Ukrajinec Anatolij, který je přímo vášnivých kuchařem, sbírajícím celý svůj mladý život recepty. Není profesionál, je víc, je to pomazaný kuchař. Dále nám před konferencí přijely pomoci další dvě ženy do kuchyně na vaření, jedna dívka z Německa a jedna žena z Francie. Děkuji za vaše modlitby za tento předmět.

Modlete se za pokoj pro Jeruzalém a Izrael (Žalm 122). Šalom z Jeruzaléma.

Vaše v Kristu Alena Krausová - AC Maranatha Praha - Jeruzalémský dům modlitby pro všechny národy - Jeruzalém