Opět píši, co je nového ve službě národům v Čechách. Minule jsem psal, že mi Bůh otevřel dveře do jedné čínské domácnosti, kde pohromadě žije, jak je u tohoto národa zvykem, pohromadě větší množství lidí. Během svých opakovaných návštěv jsem zde mohl působit a práce byla skutečně plodná: obrátil se ke Kristu první Číňan. S ostatními pracuji a postupně odhalují, kdo je skutečně Kristus a o čem mluví Bible, ale tento byl skutečně připraven a pouze jsem mu dal odpověď na to, co hledal (první doteky Boha zažil při poslechu vážné hudby německých skladatelů). Přál bych všem, aby viděli ten pohled v jeho očích, když jsem mu dal čínskou Bibli, okamžitě jí začal “hltat” a nemohli jsme ho od ní odlepit. Další práce spočívá v tom, že jej, spolu s dalšími zájemci, vyučuji češtinu, abychom mohli zbourat jazykovou bariéru při dalším vyučování ve víře. Při modlitbách jsem přijal, že si Bůh chce použít jeho inteligenci a zvídavost a že na něm spočívá dar učitele-věřím, že v budoucnu tím bude přínos církvi.
Ve službě, kterou dělám, je také důležité, aby rostla nejen navenek, ale i vnitřně, to znamená jak tým, agenda, která podpírá dosavadní práci a poznatky, vybavenost skladu materiály, atd…, tak i osobní růst služebníka. Nejen, že za tímto účelem se vzdělávám, jak jen to je možné ( jazyky, statistiky, proudy migrace, náboženské směry, okrajově sociologie, antropologie,…) Ale také využívám různých možností, jak se prakticky přiblížit “své” cílové skupině, t.j. cizincům, a podívat se na tuto problematiku jaksi objektivněji, celistvěji, zvenku. Zúčastnil jsem se proto dvou veřejných evangelizací v Berlíně a ve Vídni. Ta v Berlíně sice byla primárně zaměřena na německé obyvatelstvo, ale na chvíli jsem se odpojil a zkusil si samostatně práci v turecké čtvrti, dále v parku, kde se scházejí imigranti z afrických muslimských zemí a na náměstí, kde je velký tok místních lidí a mohl jsem zde vysledovat poměr cizinců k domácímu obyvatelstvu. Zde jsem mohl uvidět dva základní rozdíly oproti Čechám- až na tureckou menšinu, která je početná, zde žije jen pár zástupců různých národností, v Praze je daleko větší směsice, ale i početně Praha vede (a další města následují). Naopak muslimové zde byli více otevřeni, tím, kolik jich žije pohromadě, nemají pocit ohrožení a jsou přístupnější k rozhovoru- o to tvrdší práce je v Čechách!
Ve Vídni samozřejmě dlouhodobě žije velký počet cizinců, též byla poznat daleko větší otevřenost místních muslimů k rozhovorům o Evangeliu, než u nás doma. To dokazovala i existence místních národních církví, navštěvovaných často právě bývalými muslimy z různých koutů světa. Oproti tomu byl cítit nezájem a lhostejnost rakouských věřících (vyjma svědků Jehovových) vůči tomuto faktu-doufám, že situace za pár let v Čechách nebude stejná?! Tato cesta byla pro moji práci velice plodná, získal jsem velké množství kontaktů na národní církve a další organizace, které se zabývají tiskem Biblí či letáků, které se mi doposud nedařilo sehnat. Ve výhledu je ale i další spolupráce na více rovinách.
Mluvil jsem dále s jedním misionářem působícím v jedné zemi bývalé Jugoslávie, tam zase přijíždějí arabsky hovořící afričané, aby podpořili místní muslimské spolubratry.
Celkově z mého “miniprůzkumu” vyplývá, že z post-komunistických zemí (týká se to všech, mnoho lidí z Afgánistánu, Pákistánu, Íránu a jiných se pohybuje na území států bývalého Sovětského Svazu) Čechy skutečně jsou na prvním místě jako cílová země mnoha migrantů, a je skutečně zapotřebí se k tomuto faktu jako církev postavit čelem. Pokud jako křesťané zaujmeme svoji pozici na této linii, můžeme ovlivnit dění i v okolních zemích a naše země sehraje silnou roli při psaní dějin nové Evropy.
“Ondřej”