Rennes, 3.9.2009

Konečně jsme se dočkali a vy teď můžete číst tento první modlitební dopis z mé misijní stáže v Rennes. Cesta k ní nebyla sice bez výzev a obtíží, ale o to víc si jí cením. Minulý týden touhle dobou jsem usilovně balila vše, na co jsem si vzpomněla, že by se mi ve Francii mohlo hodit. Poté, co jsem úspěšně zavřela ten největší kufr, co jsem kdy v životě balila, jsem se začala modlit. Nejen za cestu, ale také aby se mi nějakým zázrakem podařilo dopravit v Paříži z autobusového nádraží Gallieni na nádraží Montparnasse. Nakonec se mi to s Boží pomocí podařilo. Cesta, která by měla trvat 27 min, mi sice zabrala 1,5h, ale cca 40 kg kufr, velká krosna a batoh se všemi cennostmi se mi podařili dopravit do TGV bez ujmy (zavazadel, ne mé ☺). Pak už mne čekaly příjemné 2h odpočinku na jejichž konci mne přivítalo tentokrát prosluněné srdce Bretagne, Rennes. S kolegou jsme se nakonec našli před nádražím. O několik minut později jsme již stály před bytem kamarádky, který se měl stát mým ročním útočištěm. Tady ale pohádka končí, proto píši „měl”. Život totiž není pohádka a Bůh má vždy svoji cestu. To, co se Vám může zdát jako jasné řešení, nemusí být to nejlepší podle Boha. Pozitivní na celé věci je, že Bůh je vždy trpělivý a někdy radši určitou odbočku zavře, abyste se jí nepustili.
A přesně tak se to momentálně děje ohledně mého ubytování v Rennes. Na poslední chvíli totiž bývalá spolubydlící změnila plány a hodlá se v listopadu vrátit zpět do Rennes, protože jí práce, kterou momentálně dělá,nevyhovuje. Chudák se cítila hrozně, když mi musela oznámit, že u ní nemůžu zůstat déle než do listopadu. A tak místo zabydlování jsou má zavazadla stále poloplná a já trávím dny procházením inzerátů a návštěvami nabízených bytů. Naštěstí nám Bůh spolu se zkouškou dává i řešení a tak jsem s radostí přijala nabídku jedné sestry, že mi vysvětlí, jak to ve Francii ohledně ubytování chodí a na co je potřeba se předem zeptat. Přesto musím přiznat, že není zrovna příjemné nevědět, kde v budoucnu hlavu složím. Navíc to komplikuje celý proces mé stáže, která sice aktivně začíná až příští pondělí, ale o to víc bude v příštích týdnech náročné něco hledat. Nemluvě o podrobných nepříjemných otázkách, na které musím při telefonních rozhovorech zodpovídat některým nedůvěřivým vlastníkům bytů. Přesto tuto další výzvu přijímám bez námitek. Vím, že Bůh je se mnou. On mne nenechá padnout, když už mne zavedl tak daleko. Jsem moc vděčná za mé kolegy, kteří jsou mi velkou oporou. Přestože mají sami dost starostí se svými ratolestmi, které nastupují znovu do školy, si ještě najdou čas napsat mi slova povzbuzení. Již zítra máme společně strávit večer na zahradě. Raduji se z toho, že je všechny opět uvidím. Některé jsem neviděla více než rok. Zároveň mne velmi drží modlitby a slova ujištění Vás všech, kteří o současné situaci již víte. Děkuji Vám a především Bohu za Vás.
Jak už jsem se zmínila, v pondělí máme první oficiální schůzku členů Agapé, kteří v Rennes pracují mezi studenty. Budeme pravděpodobně podrobněji rozebírat plán pro nejbližších pár týdnů. Od středy do pátku mne také čeká školení spolu s dalšími stážisty a novými členy Agapé v Pařížské kanceláři. Odtud odjíždíme rovnou na celý víkend do Châlon sur Saone, kde by se měli setkat všichni služebníci z celé Francie působící misijně mezi studenty a také studenti-dobrovolníci zapojení do této služby. Je to velmi důležité setkání, protože se zde bude probírat strategie této služby pro celý následující rok. Navíc budeme mít možnost víc seznámit naše vlastní studenty s Agapé jako organizací. Letos se zúčastní z Rennes 4 studenti spolu s 5ti služebníky. Máme opravdu radost, že se letos rozhodlo zapojit tolik studentů a věříme, že se nám tak podaří naplánovat všechny aktivity s jejich přispěním tak, aby měli chuť zvát své nevěřící přátele a sami duchovně rostli.
Tohle vše by nebylo možné bez Vaší podpory a tak Vám za ni za celý tým v Rennes děkuji.
V Kristu Terez