Minule jsem psal o tom, že ve sboru teď kážeme o jednotě a že jako vedoucí svorně prožíváme, že nám něco chybí. A sami pořádně nevíme co. Že sice kážeme dobré věci, ale jako by naše slovo nemělo moc, jako by nezasahovalo srdce lidí. Tak pokud jsi se za to modlil/la, raduj se, protože Pán mi ukázal že jedna z věcí kterou potřebujeme je větší vzájemná vykazatelnost. To nás vrací ke slovu, které nám Pán dal na začátku roku a které nás má provázet po celý tento rok:
„Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.” 1Jn 1:7
Jeden z dalších kroků jak my vedoucí máme chodit ve světle je vykazovat svou činnost přes týden, nechat nahlédnout do toho jak trávíme čas, čím se zabýváme, kolik času čemu věnujeme atd. Teď do toho pomalu vstupujeme. Já a Jirka P. se jednou týdně na hodinu a půl za tímto účelem scházíme a na staršovstvu budeme věnovat vykazatelnosti, včetně vyznávání hříchů, sdílení o svých bojích a slabostech pevně stanovený čas. Vidím naprosto zřetelně, že je to jen další krok správným směrem a už teď se raduji z toho, jak nás to posune vpřed.
V září nás navštívily tři naše modlitebnice - naši strážní andělé, kteří se za nás už léta věrně modlí. Všechny tři jsou už v požehnaném věku, ale přesto vážily tak dlouhou cestu, aby na vlastní oči spatřily Boží dílo, za které se tolik let modlí.
S jedním bratrem jsem měl dost důležitý rozhovor. Mluvili jsme o tom jak to u nich v rodině chodí v oblasti financí. Popsal jsem mu jak to chodí u nás, načež se z toho vyvinula debata, která se točila okolo obecného principu vydanosti a důvěry mezi manžely a blízkými lidmi. Ukázalo se, že je to pro něj španělská vesnice, které se navíc bojí. Zdá se mi, že jsem se tím dotkl kořene jeho individualismu. V jednu chvíli jsem měl dojem, že to na vteřinu zahlédl. Pak, ale jako by se mu to znovu zamlžilo. Jeho oči jsou drženy, aby neviděl, uši, aby neslyšel, srdce, aby nechápal. Přitom by byl tak požehnaný a tolik užitečný, kdyby se stal týmovým člověkem!
Tento měsíc jsem se dost věnoval manželům, kteří byli nedávno pokřtěni. Jejích manželství se dostalo do totální krize. Z lidského hlediska by se dalo říct, že je konec. Nikoli však z Božího. Mám v Pánu naději, že toto manželství bude zachráněno. Modli se, prosím za ně i za mne a Káťu, abychom pro oba dva měli to pravé slovo.
13.-15.10. jsme byli s Jirkou P. na konferenci pro pastory a vedoucí, kterou organizovalo Slova života v Zagrebu. Vyučoval tam nějaký Gary Cooper a moc se mi to líbilo. Čekal jsem spíš nějakého halelujáckého kazatele a tenhle Gary kázal klidně, přitom vůbec ne nudně a hlavně mluvil tak skvělé věci! Přesně to, co jako vedoucí potřebujeme slyšet znovu a znovu a hlavě to žít. Jsem rád, že jsem tam byl a že jsem se mohl seznámit s jinými pastory ze Slova života.
Lokální pastorálky pokračují dál. Tento měsíc jsme se sešli třikrát kvůli přípravám na společnou oslavu Dne reformace. Ta proběhne zítra. Je to vlastně naše první společná akce, které se účastní všechny 4 církve a kam jsou pozvány i misijní skupiny z Labinu a Umagu. O tom, jak to proběhlo, ale napíšu až příště.

Jirka, Katka, Tereza, Matyáš a Martin Dohnalovi