Je za námi další měsíc. Pro nás další měsíc postupných kroků a příprav. V říjnu jsme byli s Božím slovem a prezentací misie v KS Pardubice, v AC Praha, v CžB Hořovice a CžB Příbram a CžB Praha. V církvích nám žehnali a mohli jsme mít společné večeře Páně. A to je něco úžasného stát ve společné smlouvě s Otcem, s Ježíšem Kristem i s Kristovým tělem, s bratry a sestrami. Mnozí byli povzbuzeni, mnozí se k misii připojili. Dostali jsme mnoho drobných i cenných dárků, které povezeme s sebou. Korálky, naušnice, šátky, pohledy, maňásky, DVD o české republice (ve španělštině) atd. Křesťané jsou štědří a misii finančně požehnali. Mnozí nám prakticky pomohli.
Sestra Danielka nám ukázala jak udělat prezentaci v power pointu. Přeložila pro nás články z misijního časopisu Herrnhutské misie o Jednotě Bratrské v Nikaragui. Bratr Honza nám dal knihu pro ženy do formátu pdf takže už se šíří po internetu. Bratr Vítek nám zjistil cenné informace ohledně pitné vody, vodních filtrů i tablet do vody. Další bratr Petr a moje sestra Daniela nám darovali dobíječku na telefon. Dostali jsme moskytiéru od člověka, který zatím není křesťan. Sestra Katka nám obětavě naskenovala zpěvník křesťanských písní, takže ho v notebooku můžeme vzít s sebou. Dostali jsme inspirující přepis kázání od Davida Hogana, který slouží indiánům v Mexiku. Bratr Vojta nám přislíbil rybářské potřeby (háčky, splávky atd.), což upotřebíme i pro nás, ale hlavně jako dárky nebo směnné zboží. (znovu jsem se naučila vázat shakespearův uzel, rybářský uzel na malé ploché háčky, musíte si při tom dávat pozor, aby se vám háček nezabodl do pusy, pokud si při utahování vlasce pomáháte pusou). Další milí křesťané, lékaři, nám přislíbili pomoc s balíčkem základní cestovní lékárničky.
Koupili jsme ve sportu speciální pytel s kšandami vak jako batoh, do kterého se nedostane voda, ani když moc prší, ani když se převrátí loďka. Ještě budeme kupovat mapy a asi takovou plachtu místo stanu.
Zbyněk se účastnil misijního výjezdu Naděje, kde mohl krátce prezentovat i naší misii ve stř americe. Pavla byla 2x na praxi v Naději podívat se na práci zdravotních sester v terénu a získávat tak alespoň úplně zákl. znalosti ošetřování. Zbyněk už byl na první injekci proti tyfusu. Bratr Gerardo nám obětavě v Nikaragui zjišťoval potřebné informace ohledně dokumentů, které potřebujeme. Zároveň nám s politováním sdělil, že i když splníme všechny požadavky, záleží na náladě úředníka, jestli nám dlouhodobý pobyt dají či ne. Po dvouměsíční odmlce se nám ozval i pan konzul pro Nikaraguu a řekl nám, že dokumenty, které budeme potřebovat musí být co nejčerstvějšího data. Takže si je nemůžeme začít zařizovat už tedˇ, kdy je relativně dost času, ale až v lednu a s mnoha razítky a oficiálním překladem do španělštiny se ještě musí orazítkovat v Berlíně. S těmito dokumenty pak pojedeme do Nikaragui. V bytě, kde teď bydlíme zůstáváme až do konce ledna, pak klíče předáme majiteli. Takže v lednu toho bude moc a moc, včetně daňového přiznání z podnikání, veškerého odhlašování bytu, všude všechno odhlásit, pak vrátit občanku (nebudeme mít trvalé bydliště v ČR) a 13.února odjet do Německa, odkud 14. února odlétáme.
Zbyněk a Pavla Klingerovi