Naši milí,
Srdečně Vás znovu zdravíme z Betelu v Kralupech nad Vltavou. V září jsme oslavili 11 let služby narkomanům a alkoholikům v Betelu a v říjnu 4 roky od založení Betelu v Čechách. Dovolte nám proto malé ohlédnutí…
Před čtyřmi lety jsme přijeli do prázdného statku v Kralupech, kde nebylo topení, elektrika byla odpojena (po zapojení jsme zjistili, že polovina zásuvek stejně nefunguje), střecha byla děravá a tekla, na pozemku byla vysoká tráva a nekonečný nepořádek, záchody nesplachovaly a o teplé vodě se nám v noci jen zdálo. Opravdu jsme netušili, kde vezmeme sílu a prostředky tohle uvést do provozu. Potřebovali jsme lidi, peníze a především Boží milost. Dnes máme 10 kluků ve středisku, fungující obchod s nábytkem, náklaďák na stěhování a vyklízení. Když jsme se za tohle všechno ve víře modlili, slíbili jsme Pánu, že jestli nám to všechno dá, veškerá sláva bude patřit Jemu. Děkujeme mu za všechno a Jemu patří veškerá sláva.
Kromě Jamese který byl naším prvním vedoucím mužského střediska, jsou všichni ostatní členové původního týmu pryč. Všichni stále abstinují. Carlos se oženil a se svou manželkou žije v Portugalsku. Ed se oženil a žije na jihu Anglie. Gavin nás v létě navštívil a představil nám svou krásnou polskou přítelkyni. Wolfgang se vrátil do Německa, kde je druhým vedoucím mužského střediska Betelu. James se na jaře 2008 oženil s Míšou. Má na starosti zahradnické práce, stěhuje a káže.
Míša pracuje v obchodě, má na starosti organizaci zakázek a pomáhá v kanceláři. Má vizi práce s narkomany na ulicích. S Jamesem bydlí ve Velvarech na katolické faře, kterou jsme pro ně za velmi přátelských podmínek pronajali.
Naše největší radost je Patrik. Jeho svědectví můžete najít v říjnovém Životě víry. Je s námi už skoro 2 roky. Je vedoucím kluků. Bůh ho změnil před našima očima k nepoznání. Kluky má rád a vede je v nadpřirozené moudrosti. Potřebuje naše dennodenní modlitby. Prosíme, modlete se za něj s námi. Tvrdě pracuje, téměř veškeré stěhování odřídí on. Vede dům plný problémáků, kteří si se sebou neví rady. Modlete se za jeho ochranu, moudrost, sílu, vytrvalost a za ženu statečnou, která by mu byla ku pomoci.
Jakub je s námi od června 2008. Tento týden se vrátil po 4 měsících z Betelu v Německu, kam jsme ho poslali na zkušenou. Modlete se za něj, aby se stal oporou Patrikovi a vytrvale si hleděl věcí Páně. Je to pracant s ohromným potenciálem. Zároveň má bolavé srdíčko z dětství. Spousta odmítnutí, drsný otec atd. Modlete se za zjevení Božího milujícího srdce.
Většinu září jsme kromě jiného strávili usilovnými modlitbami za více kluků ve středisku. Modlili jsme se za strategii, jak je získat, jak lépe propagovat Betel, jak zasáhnout narkomany na ulicích. Bůh nám dal prorocké slovo, touhu bojovat a znovu obnovil naší vizi.
Výsledkem jsou zcela nové letáky, za které se nemusíme stydět (ty předešlé jsme převzali od Betelu v Německu a v našich podmínkách byly opravdu nepoužitelné). Máme pravidelnou modlitební za ulice a změnili jsme časy, kdy na ulice chodíme. Lepší je chodit v podvečer než přes den. Bohužel tato varianta je velmi náročná na čas. Chodíme s Patrikem, který se opravdu nebojí a mluví s kýmkoli. Za zmínku stojí jeho rozhovor s klukem očividně v absťáku, který na Václaváku vztekle mlátil a kopal do telefonní budky. My bychom v sobě odvahu ho oslovit určitě nenašli.
Nikdy nezapomeneme na to, jak jsme s Kentem Martinem (ředitel Betelu v Anglii), seděli v září 1998 v obýváku britského Betelu. Nevěděli jsme, že to je začátek velmi dlouhé cesty. 6 let v Anglii, 1 rok v Rusku a 4 roky v Čechách. Nepřestáváme být Bohu vděční, že nám pomohl nalézt naše místo v Jeho plánu s lidmi. C.T. Studd, zakladatel misijní organizace WEC, jejímiž hrdými členy jsme, řekl: „Někteří chtějí žít v doslechu kostelních zvonů, já raději povedu záchrannou stanici těsně před peklem.” Jsme věční, že můžeme vést jednu z těchto záchranných stanic.
Děkujeme Vám všem za to, že se na této práci podílíte svými modlitbami a finančními dary, které tak často dorazí přesně ve chvíli, kdy je zoufale potřebujeme. Děkujeme za dary pro středisko i pro nás osobně, protože i tady v Čechách žijeme jako misionáři z víry. Jenom Pán ví, kolikrát nás právě Vaše modlitby postrčily kupředu nebo zachránily před útokem, bez toho, že bychom to my tušili. Prosíme, nepřestávejte se modlit…

S láskou v našem Pánu Ježíši,

Petr a Veronika Tiší, za celý Betel v Čechách