…aneb co má společného akvárium s překladatelskou prací manželů Pszczolkových v JV Asii.

Od našeho posledního dopisu popisujícího mojí návštěvu ve vesnici se udála celá řada věcí, které nám více než cokoliv jiného potvrzují, že jsme se už definitivně zabydleli a připadáme si více „Ostrované” než „Ostravané”.
Před pár týdny jsme měli příležitost navštívit sestru Evu, která přišla o zrak (jak si asi vzpomínáte viz. naše dopisy „Operace Eva” z prosince 2008). Musela být hospitalizována a také díky štědré pomoci dárců z ČR se jí dostalo potřebné péče. Setkání s ní bylo dojemné a uvádělo nás v rozpaky její neustálé děkování za pomoc, kterou jsme pouze zprostředkovali. Evě se daří poměrně dobře, učí se žít samostatně se slepeckou holí. Její manžel je velmi často mimo domov, protože má velké finanční závazky vůči svému zaměstnavateli, od kterého si vypůjčil na část léčebných výloh. Snad budeme mít brzy další příležitost je opět navštívit nebo jim pomoci, bude-li to možné.
Smutnou událostí před několika dny bylo úmrtí nově narozeného dítěte naší sousedky. V místní kultuře je zvykem takovouto rodinu navštívit, přinést nějaké potřebné věci do domácnosti a chvíli postát u postýlky, kde je mrtvé dítě uloženo, jako by spokojeně spalo v peřince se vší výbavičkou. Poté už muži a ženy zvlášť tráví čas s naříkajícím otcem a matkou. Cítili jsme se v takové situaci nesví a bylo pro nás novou zkušeností být tak neodděleně-blízko součástí takové události (není divu, vždyť se, dle mého, naše západní kultura snaží smrt i mrtvou osobu jakoby „izolovat” od rodiny a vůbec světa živých do ústavů či obřadních síní a za jejich vitríny apod.). Jsem rád, že nás tato paní stále chodí pravidelně navštěvovat k nám domů a že se necítí nesvá v přítomnosti Sáry či dětí od Olsnů, spíše naopak.
V posledním dopise jsme prosili za přímluvy, abych mohl najít vhodného jazykového pomocníka. Navštívil jsem několik rodin žijících zde, v našem městečku. Některé z nich jsem již znal z dřívějška, ale poznal jsem mimo jiné také několik domácností pocházejících z muslimské části naší jazykové skupiny. Mám z těchto setkání radost, protože se do budoucna jedná o důležitý krok k ověření jazykové různorodosti v daných oblastech. V posledním měsíci jsem se několikrát sešel s jedním mladým mužem, který však musel odcestovat mimo ostrov. Avšak již zítra bych se měl sejít s paní žijící nedaleko od nás a společně nahrávat tradiční příběhy v domorodém jazyce a snad se nám podaří i první zkušební verze několika biblických příběhů.
Pokud by se nás momentálně někdo zeptal „čím žijeme”, tak bych asi na Barču vyzradil, že se z ní stala pořádná zahradnice a Přemka Podlahu by svojí vynalézavostí, se kterou si musí v místních podmínkách poradit, jistě zahanbila. Je dost s podivem, že se jí daří cokoliv dostat z tohoto písku (k zemině to má daleko), o který tak bedlivě pečuje. Barča by zase na mě asi mohla prozradit, co se stalo mojí momentální vášní - (světe div se) akvaristika - tedy její akčnější forma. Nakoupil jsem hromadu skla a ještě více lepidla a pustil se do výroby svého prvního „chovného rybníčku”. Po několika testech vodotěsnosti (a dalším spotřebovaném lepidlu) jsme se mohli vydat na lov. Tady se věci nekupují, tady se loví! Hned první den jsme s Richardem chytli nádherného (a jasně že jedovatého) Perutýna ohnivého, který se okamžitě stal králem akvária (tj. na špici potravinového řetězce). Pak už následovala plejáda dalších ryb, které jsem chytil vesměs ve spolupráci s místními dětmi v době odlivu. Mezi nejlepší kousky patří pyskoun leopardí, box-fish, trigger-fish, clown-fish i se sasankou (náš domácí „Nemo”), rejnok (toho jsem brzy pustil, protože potřebuje hodně místa) nebo různé varianty butterfly-fish a ryb-čističů (odpusťte mi anglické názvy ryb, ale nemám jak zjistit jejich českou verzi - i tak doporučuji podívat se na internet, jakéže ryby naše Sárka obdivuje). Samozřejmě, že máme i nějakého toho kraba, hvězdici (modrou!), pár plžů a hromadu dalších malých ryb různých barev a tvarů, které se však nepočítají, protože vesměs vydrží jenom 2-3 dny než skončí na jídelníčku nějaké v pořadí nadřazené rybě. Je to prostě taková naše pseudo-kabelovka (máme tedy jenom jeden program, ale zato akční). Stačí si sednou a pozorovat, kdo koho zrovna pronásleduje. Tak například poslední návštěvník akvária byla chobotnice, ale ta si moc nerozuměla s jednou dost agresivní rybou, takže se poté, co vypustila hromadu obranného inkoustu, musela vystěhovat. Problém tak ani není sehnat nejrůznější mořské (po)tvory, ale sehnat je v dostatečně malé verzi, což jde naprosto proti místní kultuře, která velí „čím větší ryba, tím lepší večeře”. P.s. moje další meta je najít a ulovit murénu - snad se mi to podaří, aniž by mě moc pokousala ☺.

Překladatelská práce

Minulý měsíc nás krátce navštívili naši kolegové Rick (USA) a Jock (UK), se kterými jsme uspořádali takový mini překladatelský seminář pro členy YPSA (místní nezisková organizace a náš hlavní partner). Probíraly se základní překladatelské principy a postupy, jako například jak postupovat, když se daný biblický termín nevyskytuje v kultuře cílového jazyka nebo jak smysluplně v novém jazyce komunikovat biblickou zvěst a přitom zachovat její původní význam (např. jak přeložit klíčový biblický termínu „prorok” do jazyka, který toto slovo nezná a jehož koncept je dané kultuře cizí; dobrou ilustrací různorodosti jazyka je třeba názvosloví ryb v našem akváriu: český název Perutýn ohnivý má v místních jazycích několik variant jako např. kamenná ryba; ryba-škorpion či lví ryba).
Hned po skončení tohoto semináře, poté co se naši kolegové vrátili domů, jsme se pustili do práce, ze které mám nesmírnou radost. Pracujeme se 4členným týmem YPSA na překladu Lukášova evangelia do místního obchodního jazyka. Tento překlad (či již každá dokončená perikopa), pak slouží jako jakýsi hlavní zdrojový text pro překlad do dalších místních jazyků. V praxi to tedy vypadá tak, že tým vycházející z regionálního překladu připraví adaptovanou verzi v obchodním jazyce, která se pak v několika dalších krocích ověřuje a testuje (věrnost původnímu biblickému významu, jazyková přirozenost apod.). Pak jsou již hotové pasáže předány dalším týmům pracujícím na obdobném principu na překladu do dalších místních jazyků.
Tento předlouhý a někdy až k frustraci pomalý proces však nelze ani uspěchat, ani přeskočit, a více než co jiného, mi připomíná naši vlastní cestu k dnešnímu dni. S velkým překvapením jsem si při jednom takovém „překladatelském sezení” uvědomil, jak dlouho to trvalo, než jsem „přeložil svůj první verš”, (a teď se držte) je to nějakých 8 let - kdo se diví, ať si spočítá, jak dlouho asi trvá projít obecnou i speciální průpravou na tuto práci, jak dlouho trvá plánování a budování zázemí ve vlastní zemi, s domácím sborem i ostatními podporovateli, jak rychle se člověk dokáže naučit a vstřebat dva až tři často velmi odlišné jazyky i jejich kulturu do dostatečné míry potřebné k asistenci na překladu a to nezmiňuji další „detaily” jako jsou politické (např. víza) či osobní a rodinné faktory (např. děti). Odměna je zato nesmírně uspokojující a práce někdy neuvěřitelně zajímavá i zábavná. Tak například při práci na Lukáši 5. kapitole se hned v prvním verši dočteme o Ježíši stojícím na břehu jezera. Jak asi komunikovat, kde se povolání učedníků odehrálo lidem, kteří žijí celý život na moři a jezero nikdy neviděli? O kousek dál, ve verši 4, říká Ježíš Šimonovi, aby „spustil sítě k lovu”. Pro nás středoevropany těžko postřehnutelný a bezvýznamný detail, ale pro místní rybářskou komunitu je výběr toho správného termínu přesně popisujícího způsob použití sítí otázkou celkového pochopení, kde a jak se příběh odehrál (v této kultuře se totiž používají různé druhy sítí různým způsobem a to v odlišných situacích, na což jsou samozřejmě různé termín). Obdobně je tomu s každým slovesem v tomto příběhu popisujícím „pohyb” lodi (české překlady mají odrazit, zajet, přijet apod.). V místní kultuře se buď pádluje (čelem po směru jízdy), vesluje (čelem proti směru jízdy), nebo „tlačí” (tyčí ve stoje na přídi po směru jízdy). Pozn. poslední zmíněný způsob doporučuji pouze zkušeným mořeplavcům - ještě mi to taky moc nejde (vlastně mám vůbec problém udržet se jakýmkoliv způsobem ve vydlabané kánoi ☺).

Díky za Vaši vytrvalou podporu.
Vaši Kuba & Barča & Sára