V perspektivě odjezdu a loučení a odloučení si více uvědomuji, že miluji svou rodinu a jsem Bohu za rodinu vděčná. Miluji sourozence z církve, přátele a vážím si přátelství. Miluji svou zemi. Krásnou zemi plnou řek, jezer i rybníků, lesů, luk, kopců i rovin. Mám ráda všechny naše 4 roční období. I to je pestrost a bohatství. Náš přítel z Kostariky Gerardo říká, že naše země je ráj na zemi. Je vždycky fascinován krajinou, i tím, že v létě slunce zapadá pozdě večer. Rozplývá se nad vesničkami, nad upravenými zahrádkami a domky. To co je pro nás samozřejmost, že v každé větší vesnici je kamenný kostel, to je např. v Nikaragui mimořádná vzácnost. Kamenný kostel na atlantickém pobřeží je např. v Bluefieldu. Patří Jednotě bratrské. Když český konzul z nikaragujského konzulátu v Praze telefonoval s nikaragujskou ambasádou v Berlíně, dvakrát zdůraznil, že Moravská církev má na atlantickém pobřeží KAMENNÝ kostel. Tedy to dodává váhu a solidnost Moravské církvi v Nikaragui. Gerardo v Čechách obdivuje hrady, kostely plné zlata, obyčejné, běžné, domy v Praze, které vypadají jako paláce v Kostarice. Bydlíme na rozhraní Vinohrad a Vršovic a kousek od našeho domu je opravdová vinice a do parku se člověk nemusí bát jít ani navečer. Jít někam po setmění je v hlavním městě Kostariky v San José obrovské riziko, vzhledem k ozbrojeným tlupám banditů.
Kromě několika měsíců jsem 42 let prožila prý v nejkrásnějším městě na světě. A byl čas, kdy jsem Prahu měla pod kůží. Stromovka a Letenská pláň patřily k mému dětství. Petřín, Hrad, Karlův most, Kampa, Žofín, zahrady a parčíky, uličky kolem Staromáku, kavárny, cukrárny a vinárny patřily k mému mládí. A neuměla jsem si představit, že bych opustila Prahu nebo českou zemi.
Na to všechno myslím, v perspektivě brzkého odjezdu. Myslím na rodinu, na přátele, na místa, na vůně a chutě, a na všechno důvěrně známé. Abram nadevšechno miloval Boha, Hospodina. Já nadevšechno miluju Otce i Syna. Miluji Ježíše. Kdyby mě všichni opustili, On nikdy. Kdybych vše ztratila, o vše přišla, On bude vždy se mnou. Moje všechno. Kdekoliv. V krajinách vyprahlých i vlhkých, v žáru i v zimě. V dostatku i v mále. Vždycky je a bude to jediné, co mám. To jediné pro co žiju a na čem mi doopravdy záleží. Tak jako já mám Jeho, On má mne. Ježíš je v Otci, já v Ježíši a On ve mně. (podle Jan 14:20) Ježíš opustil nebe a přišel do světa v lidském těle. Přišel, aby hledal a zachránil, co zahynulo. Ježíš první misionář. Protože On šel a On žije ve mně, proto já jdu. Jdu vírou a láskou. Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Židům 11:8  Abram nevěděl kam jde, ale Bůh ho nenechal bloudit. Bůh mu řekl, ODEJDI, ze své země, ze svého rodiště, od své rodiny, do země, kterou TI UKÁŽU. Staň se požehnáním! Bůh mu ukázal zemi, kde se měl Abram stát požehnaným Abrahamem a stát se požehnáním. Vycházíme z dobré země a od milující rodiny, abychom se stali požehnáním pro mnohé.
Zbyněk skončil po 12 letech v práci. Bylo to 12 požehnaných roků misijní práce v ulicích Prahy. Tato misie byla spojená s charitou a byla to dobrá škola pro naší budoucí misii ve střední či jižní Americe. Mnoho lidí nalezlo své spasení a někteří z nich dnes sami slouží Pánu. Byla to i práce průkopnická, která položila základy terénní misijní práce. 7 roků jsme tuto práci dělali naplno jen ve dvou, Zbyněk a Pavla. Tato práce vyrostla. Bůh dal vzrůst. Dnes už má tým pro tuto práci cca 10 lidí.
Ohledně naší cesty, jsme se konečně po půl roce dotazování dozvěděli informace o superlegalizaci našich žádostí o pobyt v Nikaragui. Základně k tomu potřebujeme potvrzení od lékaře, rodný list a výpis z rejstříku trestů. To vše ověřené vyšší instancí a pak ještě vyšší což je ministerstvo zahraničí. Pak vše přeloží oficiální překladatel a nikaragujská ambasáda v Berlíně dá 6 razítek. Co razítko to 22 euro. Po té co převedeme poplatky za razítka na účet nik. ambasády, je potřeba s dokumenty do Berlína jet osobně nebo poslat mesengera. Nic jiného ambasáda neakceptuje. I tyto neveselé záležitosti jsou součástí misijní cesty. Nejdřív mě to trochu pobouřilo, protože nechci dávat peníze, které jsou pro lidi, úředníkům a institucím. A pak jsem slyšela ten tichý, pokojný, jemný hlas kdesi uvnitř mne ke mně mluvil. Máš pravdu Pane, ty peníze jsou tvoje a ty jsi mi je dal a dávno jsi s tím počítal. A já jen udělám co je třeba.
Bůh se nám neustále prokazuje, jak je ve všem zapojen. Takže jsem poslední 2 roky mimo jiných rodin, hlídala 2 děvčátka. Jejich dědeček byl léta českým velvyslancem ve Venezuele. Věděla jsem to, ale nechávala jsem to být. Před vánocemi jsme se potkali s babičkou děvčátek. Ona tam samozřejmě v té Venezuele žila taky. Říkala jsem jí, že končím s hlídáním, protože odjíždíme na misii do střední Ameriky a je možné, že půjdeme i do jižní Ameriky. A ona hned, že nám pomohou, co budou moci a že nám pošlou kontakty, což také udělala. Takže na poslední chvíli máme kontakty a doporučení na různé krajany ve Venezuele. A bude li třeba máme příslib doporučení a dobrozdání tady z české republiky a to nikdy není od věci. Také nám zprostředkovali kontakt s naším nejznámějším indianologem. Tedy odborníkem na indiánské kultury. Je to člověk z terénu, který do jižní Ameriky k indiánům často jezdí.
V prosinci jsme měli poslední prezentaci misie v církvi KCV Praha. Je to církev, ze které jsme před 3 roky vyšli, abychom mohli naplnit Boží plán a záměr. Nyní po 3 letech jsme tuto církev navštívili a společně jsme se poradovali, když jsme viděli zpětně Boží jednání. Povzbudili jsme se tak ve víře, že je dobré vždy následovat Boží vedení, které máme v srdci. Pro mě osobně to bylo velmi silné. Nyní jsme členy Jednoty bratrské. V našem sboru JB jsme měli silné vztahy s pastory, kteří při naší misii stáli od začátku. Ve sboru máme přátele a jsme si navzájem požehnáním. A co jsme nevěděli před 3 roky, že členství právě v Jednotě bratrské nám bude otvírat dveře v začátcích misie ve střední Americe.

9.ledna 2010 v sobotu ráno od 8.00 budeme na živo mluvit o misii v rádiu TWR, v pořadu na sobotní frekvenci Proglasu. Pořadem provází Kateřina Hodecová, která nás také do rádia pozvala. www.twr.cz/index.php o pořadu najdete v rubrice stránky jednotlivých pořadů. Repríza ve čtvrtek večer ve 23.00 kromě vysílání twr na internetu je možné tento pořad poslouchat i v rádiu Proglas. Zde najdete pokrytí a rádiové vlny, na kterých si pořad můžete poslechnout www.proglas.cz/fm-vysilace.html. A také na stanici českého rozhlasu Plzeň. Nezapomeňte si datum a čas zapsat do kalendáře a včas si rádio naladit.

V únoru 6.2.2010 se bude konat v Praze misijní víkend s názvem Převezmi štafetu Moravských bratří. Na tento víkend, poslední před naším odjezdem, se na toto misijní setkání chystáme. Program a pozvánku naleznete na www.nfkms.cz Kdo máte na srdci misii přijďte!

13.února 2010 odjíždíme z Čech a 14.února odlétáme z Frankfurtu do San Jose hl. město Kostariky. Odtamtud pak pojedeme do Managui do hl. město Nikaragui, kde podáme žádost o pětiletý trvalý pobyt. Úřad má 90 dní na vyřízení žádosti. Ostatní vám napíšeme ( v únoru či v březnu) Tak jako Bůh řekl Abramovi, že mu ukáže zemi do které má jít, věříme i my, že nás Bůh povede. Prosím shodněte se s námi v modlitbách, že se otevřou dveře tam, kde Bůh nás chce mít.
Děkujeme vám všem, kteří jste nám poslali vánoční a novoroční gratulace. Děkujeme vám, že při nás stojíte a s námi jdete.

Pavla a Zbyněk Klingerovi