Konec roku se blíží to je ten pravý čas rekapitulovat rok uplynulý, napsat co se tady dělo, co je nového a co máme v plánu.
V lednu letošního roku jsem přijal od Pána slovo pro tento rok z 1Jn 1:7:
“Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.”
Pán mi mimo jiné ukázal, že jsme za sebou měli období klidu a míru a že rok 2009 bude rok kdy znovu začnou boje a útoky, zejména na nás vedoucí. Satan se bude snažit rozbít nebo aspoň narušit naši jednotu. Proto nám Pán ukázal, že pro nás bude klíčové “chodit ve světle, jako je On ve světle,” pak nás jeho krev může očistit od každého hříchu. A útoky skutečně přišly a když přišly, Pán mi znovu a znovu toto slovo připomínal jako východisko z každé situace i jako princip, který máme ve svém životě naplňovat, máme-li zde obstát. Doslova jsem se tohoto slova držel jako “svíce která svítí v temném místě…”
V březnu loňského roku jsem psal o tom že jsme přijali jasnou strategii jak naplňovat vizi sboru - být církví současnosti. Z epištoly Efezkým jsme přijali tři hlavní témata pro náš sbor: naše identita, naše jednota a náš duchovní boj. O identitě jsme kázali skoro celý loňský rok, letos jsme kázali o jednotě a někdy začátkem roku začneme kázat o duchovním boji, jehož součástí je i zvěstování evangelia a získávání učedníků.
Přestože je nesnadné nějak změřit účinek našich kázání v lidských životech, mohu říci, že mnozí, včetně nás vedoucích mnohem lépe víme kdo jsme a taky kdo nejsme, jaké jsou naše silné i slabé stránky. A mnohem lépe rozumíme tomu co je pravá jednota a z čeho vyplývá. Vidím ve vztazích lidí ve sboru mnohem více pokory, otevřenosti pro korekci, ochoty ke smíření a mnohem více přijímání druhých i s jejich slabostmi i rozdílnostmi a to je ovoce slova, které jsme kázali. Zůstáváme dál nedokonalými lidmi, kteří mají své slabosti, ale neseme víc ovoce Ducha. Haleluja!
Letos jsme měli dvakrát křty. 15.3. jsme křtili 5 lidí. A 31.05. jsme křtili chlapíka, kterého zná celá Rovinj. Obrátil se během Alfa kurzů které jsme pořádali od letošního února v restauraci hned vedle sboru. Chodilo tam 7-10 neobrácených lidí. Z toho se 3 obrátili. Všichni tři chodí do sboru a také on je pokřtěný a je členem sboru. Je to bývalý metalový fanatik, poslouchal satanskou muziku a nenáviděl kde koho. Dnes je z něho Boží dítě a jeho život se pomalu mění. Máme ještě další 3 adepty na křest, ale uvidíme jak se to s nimi bude vyvíjet dál.
Letos jsem začal na přímý Boží pokyn organizovat pastorálky pro pastory z Istrie. A ukázalo se, že to opravdu přišlo v pravý čas. Dokonce jsme hned na první pastorálce podepsali “Pakt závislosti:”

Kvůli ochraně našich vztahů, zavazujeme se my, níže podepsaní, že:
1) nebudeme poslouchat pomluvy kohokoli z nás, ať už je šíří kdokoli
2) pokud jsme zaslechli něco špatného o komkoli z nás, neuvěříme tomu snadno
3) co nejdřív s tím ústně, nebo písemně seznámíme toho koho se to týká
4) do té doby o tom neřekneme jediné slovo třetí osobě
5) z těchto pravidel neustoupíme, jedině pokud by nás k tomu zavazovalo naše svědomí.
Útok na kohokoli z nás považujeme za útok proti nám všem!

A cítím, že je to historický, duchovní předěl který se zapíše do dějin misie na Istrii. Letos jsme se sešli 6x a dokonce jsme zorganizovali 31.10. společnou oslavu Dne reformace, které se zúčastnili 4 sbory a 4 misijní skupiny. Návštěvnost daleko předčila naše očekávání. Bylo nás bezmála 300. A když jsme společně pozvedli hlas k Pánu, tak to byl teda hukot. Byl bych rád, kdybychom příští rok měli 3x společné bohoslužby. Mám sen. V tom snu vidím jak sbory na Istrii táhnou za jeden provaz, vnímají svou odlišnost jako požehnání a výzvu a ne jako důvod k opatrnosti a obavám. Vidím sbory mezi kterými není asi stopy po rivalitě. Vidím vedoucí sborů jak spolu “žijí svorně, vidím na jejich hlavách olej výborný, který kane na jejich vous a na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory.” A vidím, že je učiněn konec “křesťanskému turismu” kdy někteří problematičtí věřící střídali sbory jak nomádi pastviny. Můj cíl v této oblasti služby pro příští rok je dál budovat vztahy mezi pastory na Istrii, posilovat jednotu a prohlubovat obecenství a zorganizovat alespoň 3x za rok společné bohoslužby.
Další radostná zpráva je, že se nám letos s předstihem dvou let konečně podařilo splatit církvi v Rijece půjčku na stavbu sborové budovy. Samá skutečnost, že tak malý sbor má svou vlastní budovu je na úrovni zázraku. A to, že jsme dluh splatili o 2 roky dříve vypovídá cosi o obětavosti členů sboru a dárců.

Jirka Dohnal