Za poslední dobu, mimo své obvyklé činnosti, bych zmínil tyto dvě události: V únoru jsem navštívil jedno město v Belgii, kde je azylové zařízení pro uprchlíky. Pastor místního sboru mi sdělil, že by rád začal pracovat s lidmi, kteří jsou uvnitř umístěni, ale neví, jak začít, a uvědomuje si, že začátek práce je to, co určuje její další průběh. Požádal mne proto, abych se svými zkušenostmi tuto práci zahájil já. Slíbil jsem mu, že připravím tým lidí z ČR, se kterým společně uděláme, co bude nutné, aby zde tato práce povstala. Zároveň jsme společně okamžitě v okolí azylového tábora udělali nutný průzkum: jakých jazykových skupin se uvnitř nacházejí lidé, jaké jsou jejich potřeby a časové možnosti atd…
Tato akce připadá na podzim, ve dnech 8.10. až 16.10. a srdečně zvu všechny zájemce o toto dílo, aby se připojili -kontakt na mne přes kancelář NFKMS.
Součástí naší ´mise´ bude též iniciování místních věřících, jak dále postupovat a jak vyvíjet následnou činnost v rámci místního sboru.

V „českých vodách” jsem také nezahálel: Využil jsem příležitostí a zúčastnil jsem se akce “Veřejné čtení Bible”, a to rovnou ve dvou městech, a do dalšího města, kam už nebylo možné zajet, jsem alespoň zaslal pořadatelům potřebné materiály, které si vyžádali. Všude v místech, kde tyto akce probíhaly, se pohybovalo velké množství cizinců (jen malá část z nich byli turisté, většinou to byli ti zde žijící). Pracoval jsem tam s nimi a nemuseli tak odejít s prázdnou, čtení sice proběhlo pouze v češtině, ale mohli z toho mít užitek i lidé dalších jazyků a odnést si odtud výtisk evangelia ve své rodné řeči, i kontakt na místní sbor. Nejvíce mne těší, že mohli odejít domů s pocitem, že když křesťané něco dělají, nezapomínají na ně!
Se zájemci o mojí práci jsme pak ještě obešli pár ulic v okolí, vědomi si toho, že ne každý může jít na náměstí poslechnout si, co se tam děje. A tak různí prodejci a provozovatelé restaurací také mohli pocítit náš zájem a obdržet dobrou zprávu v mateřském jazyce a pozvání do církve. Mnozí byli skutečně potěšeni, zvali nás na kávu i jídlo zdarma a přáli si, abychom znovu zavítali.
Jedno svědectví na závěr: manželka jednoho cizince, Češka, nám prozradila, že uvěřila v zahraničí, ale po návratu do vlasti už s rodinou nechodí do církve, protože v jejím městě jsou pouze katolické kostely, kam chodí nerada… Dali jsme jí kontakt na protestanský sbor, o kterém neměla tušení. Zároveň jsme zajistili tlumočení pro jejího manžela, který neumí česky.
Na závěrečnou bohoslužbu pod širým nebem pak přišla též skupina cizinců, pro které místní pastor tlumočil do angličtiny. Pro některé to bylo možná první kázání, které slyšeli, pro jiné možná ne první, ale třeba stěžejní v životě.

“Ondřej”