Milý bratře, milá sestro,
Zdravím Tě opět po dvou měsících z Rovinje. Všechno tady pučí a raší, třešně už odkvetly a nabírají na plod. Louky jsou poseté tisíci květy a každý krok v trávě voní jinak. Celé noci nám tu cvrlikají nějací ptáčci zpěváčci, takže je to jako bychom spali v obří voliéře. Nádhera.
Březen a duben byl nabitý událostmi i běžným sborovým provozem. Zorganizoval jsem seminář o financích, který se jmenoval: Jak přežít ve finanční poušti s 200 kunama. Máme ve sboru dost lidí, kteří vytloukají klín klínem a ne vždy je to proto, že jejich přijmy jsou tak nízké. Spíše je to proto, že mnozí z nich peníze, které mají měsíčně k dispozici utratí nerozumně. Chtěl jsem předvést, že se jeden člověk může za 200 kun stravovat celý měsíc. Samozřejmě ne dlouhodobě, ale pár měsíců se to dá vydržet. Když jsem to oznamoval ve sboru, viděl jsem jen nevěřícné kroucení hlavou a protáhlé obličeje. Bylo mi jasné, že už ze zvědavosti na něj přijde víc lidí, než kterým je ten seminář vlastně určen. A taky že jo. Hned první den jsem dal doprostřed místnosti stůl a na něj položil potraviny které jsem sehnal v akci, zeleninu a masové konzervy z vepřové hlavy a jater, které jsem vlastnoručně vyráběl 2 večery. Když bratři a sestry viděli jak se stůl pod tou hromadou jídla prohýbá, nemohli věřit, že to stálo jen 178 kun. To byl úvod semináře, který trval 3 večery. Měl jsem na srdci 3 témata: 1) Boží postoj k financím, 2) Jak se má a nemá měla církev starat o potřebné, 3) Jak prakticky uspořádat priority a finance. Každý večer jsme probrali jedno téma a společně snědli něco z těch zásob které jsem přinesl a přitom jsme sdíleli své zkušenosti s vařením „turbo levných jídel.”
22.3.-27.3. jsme Jirka Pitzmos a já byli na služební cestě v Praze. Sešli jsme se s pastorem Lubošem Ondráčkem a pár bratřími.
Seznámil jsem se s jedním doktorem, co je už léta v místním domě pro staré (něco jako LDN). Je na pokoji sám a je na invalidním vozíku. Padli jsme si do oka a hned jsme přešli na boží věci, odpuštění hříchů a spasení. Když jsem mluvil o tom co to znamená milost, Emil (tak se jmenuje ten doktor) vzdychal, jako by lezl do vany se studenou vodou. Nechal jsem to uzrát a věřím, že příště své srdce otevře Ježíši a přijme spasení.
18.4. jsem kázal ve sboru Hosana v Pule. Kázal jsem o rybářské síti nejbližších Ježíšových učedníků - Petra, Jana a Jakuba. O tom jak se jim před tím, než se stali Ježíšovými následovníky trhala pro množství ryb, které jim Ježíš do ní „nahnal” a o tom jak o tři roky později byla skoro identická situace, ale tentokrát se jim síť neroztrhala a ulovili 153 velkých ryb (podle rabínské tradice je na světě 153 základních lidských plemen). Mluvil jsem o vztazích jako o síti. O vztazích uvnitř jednotlivých sborů a o vztazích mezi sbory. Sdílel jsem svůj sen o tom, že jednou budeme Istrii evangelizovat společně a ne každý sbor zvlášť. Budeme společně vytvářet misijní strategii, sestavovat týmy z lidí ze všech sborů a nikdo nebude říkat „vy a my,” „vaše a naše,” ale budeme jen „my a naše” a bude tím myslet celé Tělo… Uáááá!!! Dlouho jsem nezažil, že bych skončil kázání a lidé začali spontánně tleskat.
13.05. mě čeká pastorálka. Budeme mluvit o přecházení členů ze sboru do sboru.
Tvoji Jirka, Katka, Tereza, Matyáš a Martin Dohnalov

Milí přátelé, v poslední době poklesly dary na službu manželů Dohnalových v Chorvatsku, která se tak dostává do vážných finančních problémů. Prosíme, podpořte svými dary tuto důležitou misii! Děkujeme. Podrobnosti o podpoře najdete ZDE