Jak jsem již podotkl minule, daří se mi nyní spojit své akce s těmi, které pořádá můj sbor. Tak tomu bylo i tentokrát: připojil jsem se ke skupině, která se vypravila na misijní výjezd do Bosny a Hercegoviny, kde si kladla za cíl zjistit na místě, jak pomoci tamním misionářům, respektive kam a za jakých okolností vyslat svého misionáře.
Mohl jsem se tak zůčastnit pouličních evangelizací ve dvou městech, klubu v jedné místní misijní stanici a pár dalších akcí, kde jsem se mohl blíže seznámit s lidmi, ochotnými udělat něco pro Boží království, učit se více pracovat týmově, ale zároveň poskytovat své znalosti a zkušenosti lidem jak z našeho týmu, tak i místním pracovníkům… Tyto své zkušenosti jsem mohl nejen rozdávat, ale samozřejmě i získávat nové (které bezesporu využiji ve své práci v Čechách).
Vedle těchto společných činností jsem pracoval také samostatně, jak jinak, s cizinci v této zemi… Oslovil jsem zde cizince, ke kterým by se jinak evangelium nedostalo, protože misionáři, kteří jsou sem vysláni, se věnují výhradně Bosencům. A tak mohli tuto zprávu evangelia + kontakt na misijní stanici obdržet lidé, kteří zde žijí a pracují, a to z Indie, Číny, Rumunska a Ukrajiny. Ti byli rádi, zejména, když slyšeli, že vedoucí těchto stanic jsou zde sami cizinci…
Na svých pochůzkách jsem se dostal i do objektu vysokoškolských kolejí, na oddělení pro handicapované studenty se zdravotním postižením, kteří vzhledem ke svému omezení nechodí do centra města, kde probíhají hlavní aktivity zmíněné stanice, takže je u nich snížená pravděpodobnost, že by se dostali do styku s misionáři, či dostavili se na jejich aktivity na stanici.
Celkově jsem zde měl možnost potkat různorodé lidi a sdílet s nimi evangelium, ať už to byli muslimové, ortodoxní pravoslavní, či komunisté.
Přivezl jsem si jak poznatky, jakým způsobem mohu pracovat s lidmi z této země u nás, tak i Boží Slovo v místním jazyce, které jsem jinde marně hledal…

“Ondřej”