Jako každý rok, i tentokrát jsem se zúčastnil etnofestivalu, kde příslušníci různých národů prezentují svoji kulturu a na jednom místě tak můžete potkat pestrou směsici zástupců desítky národností. I já jsem přišel, nejen se dívat, ale také prezentovat svůj národ (t.j. vykoupený lid, občané nebeského království) a naší kulturu (přijetí, lásku k odlišným lidem).
Jak cizinci vnímají nás, jako Čechy, vypovídá fakt, že mnozí mi ani nevěřili, že jsem Čech, ti se přece o ně téměř nezajímají… Doufám, že jako křesťané vyvrátíme toto tvrzení.
Na celé akci mne potěšilo, že jsem tam letos nebyl sám, kdo se snažil zvěstovat Krista. Potkal jsem tam jednu ženu, která sem přišla za stejným účelem. Ihned jsme zareagovali, poděkovali Bohu, že nás svedl dohromady a spojili své síly. Vkladem této ženy byla znalost jazyků, ode mne zase přišly vhod evangelizační materiály. Paradoxem na této situaci bylo, že tato žena byla sama cizinkou…
Tentokrát jsem měl daleko větší příležitost k rozhovorům, někteří lidé si mě pamatovali z loňského roku a viděli, že mám o ně skutečný zájem. Mohli jsme navázat tam, kde jsme posledně začali. Mohu však také říci, že k posunu mi pomohlo úsilí, které jsem za minulé období vyvinul, t.j. učení se novým věcem a hledání způsobů, jak k této specifické skupině lidí přistupovat.
Těší mě, že tyto vydobyté zkušenosti nejsou pomocí pouze mne samému, ale že mám příležitosti je předávat dále. Stoupá počet zájemců o mé semináře, takže například naposledy jsem hovořil v plné tělocvičně k posluchačům z řad mládeže z několika církví, dále máme na podzim domluvenou praktickou ukázku. Do té doby mě však čekají další semináře pro další mladé lidi.

“Ondřej”