Do Jeruzaléma se znovu vrátila naše misionářka Alena Krausová.

Asi poprvé od začátku svojí služby (jsem zde 5. rok) jsem se tentokrát do Izraele moc netěšila. Příčinou bylo odloučení do rodiny a vnoučat, na která jsem si za půl roku zvykla. Přivykla jsem také volnějšímu osobnímu režimu, pestrosti ve službě, cestování, volnému času a soukromí. To všechno zde nemám a věděla jsem, že mě čeká pracovně nejnáročnější období roku. Nedovedla jsem si už vlastně ani moc představit, jak po těch neuvěřitelně zelených loukách, zahradách a polích sahajícím až k lesům na obzoru - obrázky z oken ve vlaku či autobusu během služebních cest, zase přivyknu vyprahlé zemi a rozpálenému slunci bijícímu za poledne. Prosila jsem Pána, aby mi dal jako dar a útěchu na přivítanou déšť pro Izrael. Věděla jsem, že to je prosba o zázrak, protože jsem za celá léta nezažila, že by v létě byly na obloze nějaké mráčky, natož bouřkové mraky či dokonce déšť. A místní obyvatelé to potvrzují. Je tady obvykle nezměnitelně modrá obloha a letní žár. K mému úžasu mě cestou z letiště provázely nad hlavou těžké bouřkové mraky. Zkusila jsem si říct, že to je asi tma, jak po ránu ustupuje, protože zkušenost mi říkala, že mraky natož bouřkové tady být prostě v létě nemohou. Ještě jsem se pro jistotu zeptala vedle sedící Izraelky: Jsou to bouřkové mraky? Ano, odpověděla mi, v noci na různých místech pršelo, říkal řidič. Viděla jsem to na vlastní oči, slyšela od svědků, ale bylo těžké tomu uvěřit, přestože se mi připomněla moje modlitba za déšť. Dokonce jsem Pána přemlouvala s tím, že jsem mu připomínala, že je v Písmu napsáno, že On shromažďuje bouřková mračna, takže je to snadné je mimořádně shromáždit také nad Izraelem. Takhle mě tedy Pán přivítal v Izraeli a na mě padla Boží bázeň. Během první oslavy šabatu, (probíhají v létě venku na zahradě, na svahu Olivové hory s výhledem na Staré Město, se sváteční večeří a zpěvy a tanci pod izraelským nebem) jsem prožila znovu velikou radost, vděčnost a vnitřní ujištění, že jsem zase zpátky doma v Izraeli. Velmi rychle jsem se přizpůsobila životu ve své izraelské komunitní rodině, která mě vřele přivítala.

Provázení dvou skupin

Během pobytu doma jsem na jaře vycestovala do Izraele dvakrát se dvěma různými skupinami. S první skupinou jsme prožili Boží přikrytí a ochranu. Těsně před naším příjezdem probíhaly na Chrámové hoře nepokoje - izraelská vláda vyhlásila dvě historicky cenná místa ležící na území pod Palestinskou samosprávou (hroby Ráchel a patriarchů v Betlémě a Hebronu) za místa národního dědictví. Muslimští náboženští vůdci pak vyzvali lid k „preventivní ochraně” jejich svatých míst. To v jazyku Palestinců znamená násilný odpor. Po deseti dnech našeho pobytu proběhly další nepokoje, tentokrát pod záminkou, že Izraelci chtějí zabrat Chrámovou horu. Každé nepokoje s sebou nesou desítky zraněných lidí. Nás se vůbec nedotkly. Duch svatý naplánoval náš pobyt tak, abychom navštívili Chrámovou horu v době uklidnění a v závěru pobytu a dalších nepokojů jsme už jeli z Eilatu na letiště.
Další skupinou byla v historii Jeruzalémského domu modlitby zatím největší česká skupina 30ti přímluvců, která tady strávila deset dní. Denně jsem trávili 2-4 hodiny na stráži, kde se partnersky přirozeně duchovně zapojili i nejmladší účastnící ve věku asi 12 a16 let. Chodili jsme po Jeruzalémě, modlili se u Zdi nářků a na skutečných hradbách Jeruzaléma, prohlédli si vykopávky Davidova města, prošli jsme Ezechiášovým vodním tunelem, navštívili místa Ježíšova působení na Olivové hoře, a mimoto také uspořádali dva celodenní výlety - do Galileje a na jih k Mrtvému moři. V Galileji jsme pokřtili jednu sestru v Jordánu, tančili a chválili Pána na mesiánské lodi FAith na Genezaretu, a někteří se v něm i vykoupali. Prošli jsme Masadu, Kumrán, vykoupali se v Mrtvém moři a v Davidových pramenech v poušti Ein Gedi. (Za možnou účast na příštím jarním modlitebním pobytu se už můžete začít modlit a také začít šetřit na cestu.)
Aby naše početná přítomnost nezatížila nadměrně komunitu, připravovali jsme si sami snídaně a obědové balíčky. Kvůli chamsínu - horkému pouštnímu větru, který plní ovzduší jemným a těžce dýchatelným pískovým prachem, jsme nuceně strávili jedno odpoledne v domě. Byla to dobrá příležitost pomoci s distribucí právě vytištěných časopisů a materiálů, takže věřím, že jsme byli pomocí a požehnáním. Vedli jsme v Domě modlitby také jeden večer jako Češi páteční šabatové chvály, modlitby a vysluhování VP. Byl to velký český večer, protože se k nám plánovanou návštěvou připojily ještě  jiné dvě české skupiny, bylo nás celkem kolem 45-50ti z ČR. Bylo to úžasné vidět a ochutnat toto první bohaté ovoce svojí služby v Jeruzalémě po více než 4 letech práce a věřím, že to ještě poroste. Do Izraele cestují z naší země stovky, možná za léta svobody tisíce křesťanských turistů, ale jen málo je těch, kteří dají na oltář svůj čas a peníze, aby nejen poznávali, ale byli ochotni vstoupit hlouběji do služby Božímu národu a jeho zemi. Po návštěvě muzea holocaustu jsme byli pozváni do blízkého domu mesiánské židovky Ráchel Natanael, který je historicky jeden z nejstarších v Jeruzalémě. Ráchel ho rekonstruovala, je jejím domovem a současně je to otevřený dům pro přirozenou nenásilnou evangelizaci Arabů a Židů prostřednictvím společných oslav biblických svátků, šabatů a kulturních příležitostí.
Opakovaně jsem slyšela od účastníků svědectví, jak je to úplně jiné modlit se za Izrael doma nebo přijet a dotknout se osobně života v něm a jeho duchovní atmosféry, seznámit se blíž s realitou, ve které Boží vyvolený národ žije a žil. Znovu nám svým brilantním politickým, historickým a duchovním vhledem posloužil křesťanský novinář Stan Goodenough. Bůh probouzel srdce svých služebníků ve vztahu k Izraeli a zanechal v nich svůj oheň. Někteří tady byli po dvou letech podruhé. Tato země je jediná a jedinečná ve světě, pomazaná Boží mocí, prostoupená Boží přítomností. Kdo zakusí osobní jednání Boha Izraele v jeho zaslíbené zemi, svatém městě a uprostřed jeho lidu, je zajatý a touží se sem znovu vracet. Vícekrát jsem to slyšela od lidí, kteří tady byli dávno přede mnou. Píší mi to často v mailech: Stýská se mi po Jeruzalémě, chci se tam vrátit.

Duchovní boj s půsty za ochranu Izraele, během Ramadánu, za víza

Hned po příjezdu koncem června jsem se zastavila s modlitbou poděkování za návrat do Jeruzaléma u Zdi nářku. Poté, co jsem se chystala k odchodu, mě Pán zastavil a řekl mi, že jsem ho ještě nenechala promluvit. Nato mě povolal ke 40tidennímu půstu, který jsem měla začít třídenním Esteřiným půstem jako přípravou na nové období služby. Přijala jsem vírou, že mě k tomu volá opravdu on sám, i když mi to pro začátek přišlo trochu ostré, ale bylo to potvrzené. Naše komunita byla vzápětí na to vyzvána k 21dennímu Danielovu půstu za ochranu Izraele, který jsme zahájili třídennímu Esteřinu půstu za duchovní průlom ohledně vízové situace, do nějž vstoupilo asi 12 lidí. Organizace prochází žádostmi o víza soudním jednáním. Od manželky pastora jsme dověděli, že na ministerstvu vnitra byla díky tomu rozkryta závažná korupce. Během Esteřina půstu přišla vize jít se modlit na Chrámovou horu. Několik z nás se tam vydalo se souhlasem vedení. Byl to už třetí den úplného půstu bez jídla a vody. Byly jsme slabé a kromě toho nás hlídal muslimský hlídač, aby předešel našim možným modlitbám. Nicméně neuhlídal. Cestou zpět jsme potkali větší skupinu mladých židů na prohlídce chrámové hory. Měli zutou obuv a byli oblečeni v civilních šatech - džínách, trikách, ale měli kippy na hlavách. S nimi byl evidentně jejich Rabi, ale také v civilu. V minulosti vznikaly konflikty a zranění při návštěvách ortodoxních židů na Chrámové hoře během židovských svátků. Celkově se naše postní období protáhlo na 40dní, protože soud ještě nerozhodl. Na to navázal další tentokrát 40tidenní Danielův půst za muslimy během Ramadánu a za blížící se konvokaci. Ramadán představuje období intenzivních duchovních útoků zejména na psychickou stabilitu, jednotu, vztahy a komunikaci. Současně je to pro nás pracovně nejvypjatější období pracovní, za tři týdny začíná konvokace. Muslimové se postí a modlí zvýšenou měrou a temné duchovní ovzduší kolem nás povážlivě houstne. Jednomu našemu bratrovi podhodili muslimští kluci na ulici dělbuchy na ohňostroj přímo pod nohy a má popáleniny na nohou. Utrpěl ale psychický otřes, protože jsme se právě nedávno s místní komunitou dětí velmi sblížili a spřátelili díky tomu, že jsme jim uspořádali třídenní zábavný prázdninový program s pohoštěním v našem areálu. Tři půldny komunity strávené s místními dětmi byly skvělé, úžasně radostné a podařené. Přišly i jejich matky, bylo u nás živo a veselo. Od té doby se hodně pozitivně proměnila atmosféra vztahů s našimi sousedy a dětmi, děti úplně změnily svoje chování k nám na ulicích. O to nepříjemnější je tato nová „ramadánová zkušenost”.
Podali jsme uprostřed půstů zvláštní žádost o  jednodenní přestávku, kdy jsme si rozdali darované čokolády a dvakrát uvařili kuřecí guláš. ( Měli jsme to téměř jako Vánoce a já jsem tedy při rozdílení čokoládových dobrot komunitě zazpívala Happy Christmas. Během těchto půstů se projevoval radikálně nárůst duchovního pomazání osobního i v celé komunitě zejména v oblasti uctívání, chval a modliteb. Také jsem zaznamenala značný nárůst duchovní svobody - mladí lidé chválí a uctívají Pána mnohem více v rozměru prorocké chvály, s velkým osobním nasazením. To přináší mnohem silnější úroveň Boží přítomnosti, moci k modlitbám a k duchovnímu boji. Máme tady Korejce, Číňany a Afričany, a tato duchovní směs je opravdu výbušná.

Práce a příprava ke studiu jazyka

První dva týdny byly skoro neuvěřitelně pohodové, všechno jsem stíhala včas, žádné velké zatížení. Pak jsem dostala znovu kromě části Evropy koordinaci hostů, což je sama o sobě práce na plný úvazek. Mám také více stráží, takže mi administrace začala přetékat stůl. Do toho se po večerech učím na rozřaďovací test z ivritu - současné hebrejštiny. Chci nastoupit rovnou do druhého stupně. Během hledání Božího časového plánu ještě před příchodem do Jeruzaléma mám za to, že mi Pán řekl, že tady budu tentokrát půl roku. Už delší dobu jsem se modlila za zvláštní oddělený čas pro studium jazyka, protože jsem tady pátý rok a ještě nemluvím. Při více než plném pracovním vytížení a navíc mezi muslimy se to jaksi nedalo naučit. Myslím si, že mi Pán tento čas daruje letos. Protože nechci po absolvování biblické hebrejštiny před pěti lety na teologickém semináři pokračovat znovu od abecedy, potřebuji si dostudovat první ročník samostudiem. Mám českého soukromého učitele, ale není to jednoduché. Současná hebrejština nepoužívá samohlásky tak jako biblická, takže si člověk musí zapamatovat a naučit se rozpoznat v textu smysl a gramatický tvar každého slova zvlášť. Často si připadám jako jazykový detektiv, než se k něčemu vůbec propracuji. Nepamatuji si, že bych kdy v životě věnovala jakémukoliv studiu tolik času a úsilí kromě týdenní přípravy na maturitu a dvouletému studiu na semináři. Nechodím o svém volnu ven, nejezdím do Jeruzaléma ani k moři, máme tady už delší dobu kolem 40stupňů, takže se jen učím. Situaci celkově vystihuje povedený výrok mojí slovenské kolegyně: Potíme sa tu ako somári v kufru.

Duchovní most

Co se týká koordinace Evropy, letos je to mnohem těžší mobilizovat lidi ve východní Evropě, částečně zřejmě kvůli krizi. Z České republiky se zúčastní skupina 5-7 přímluvců. Během modlitební stráže za vládní představitele jsem děkovala za to, že se Boží lid v naší zemi postil a modlil v pokání za příští vládu a Pán udělal politické zemětřesení. V modlitbách jsem zmínila věřícího předsedu vlády Petra Nečase. Nato se někdo jiný modlil za to, aby ho Pán přivedl do Jeruzaléma na setkání představitelů vlád a parlamentů s představiteli Izraele, které organizujeme na podporu Izraele jako jedno ze souběžných setkání v době naší podzimní konvokace národů. Během této modlitby jsme zaznamenali silné projevy moci Božího Ducha. Poslali jsme tedy oficiální pozvání, ale nemáme odpověď a na stranickém čísle telefonu je nedostupný. Naše země má tradičně politicky pozitivní postoj k Izraeli. Pokud je to Boží plán, ať Pán otevře cestu pro tuto návštěvu.
Svolání národů v Praze bylo definitivně dohodnuto na rok 2012. V roce 2011 by se mělo konat ještě v západní části Evropy ve Strasbourgu. Děkuji všem, kteří již přispěli na plánovaný překlad knih k této konvokaci. Můžeme již nechat dokončit překlad první knihy - Strážce.
Sbírka dále pokračuje na sponzoring překladu druhé knihy - Modli se za pokoj pro Jeruzalém.
V současné době potřebuji dokončit zpracování vize této konvokace, abychom ji mohli předložit křesťanským vedoucím a subjektům a pozvat je ke spolupráci. Chceme oslovit široké spektrum křesťanů. Také se formuje přípravný tým. Jeden z našich spolupracovníků pastorů potvrdil účast v týmu a bude koordinovat mimo jiné přímluvce, kteří by se zavázali duchovně podporovat a nést celou přípravu a také průběh evropské konvokace národů v Praze. Prosím, pokud se chcete po předchozím hledání Boží vůle závazně do této skupiny přímluvců přihlásit, abyste se mi ozvali. Jakmile se skupina přímluvců zformuje, předám vaše kontakty modlitebnímu koordinátorovi.

Modlete se za pokoj pro Jeruzalém a Izrael (Žalm 122). Šalom z Jeruzaléma.
Vaše v Kristu Alena Krausová - AC Maranatha Praha - Jeruzalémský dům modlitby pro všechny národy - Jeruzalém