Milý bratře, milá sestro,
přináším Ti po dvou měsících opět nové zprávy z misijního pole. Na přelomu června a července (26.6. - 10.07.) jsme jako rodina měli dovolenou. Byli jsme na ostrove Pag v Jakišnici a moc jsme si to tam užili. Hned ve vedlejším apartmánu a v sousední vesnici byly naše bývalé ovečky, jestě když jsem byl pastorem v KS Praha. Některé z nich byly jestě děti, když jsem s Káťou odjížděl na misii do Chorvatska. Teď jsem měl možnost se s nimi setkat jako s dospělými a bylo pro mne velkým povzbuzením, když jsem viděl jejich lásku k Pánu a zralost.
Týden na to jsme jeli do ČR do Dlouhého na pastorálku s Alanem Vincentem. Naposledy jsme byli na pastorálce před patnácti lety a dnes mě mrzí, že jsme se jich tolik let neúčastnili. Pán nás velmi povzbudil, jednak skrze službu Alana, ale taky v obecenství s bratřími. S některými z nich jsem se 15 let neviděl takže jsme si toho měli tolik co říct. A taky jsem se seznámil s novými kolegy. Při jedné příležitosti, kdy se za mě jeden pastor modlil, se mne skrze něho Pán tak mocně dotkl, že jsem měl pocit, že stojím přímo před Ním. Všechno ostatní kolem mne někam zmizelo, zvuky utichly a já slyšel jen Jeho hlas. Mluvil ke mě tak hluboké a povzbuzující věci, že jsem jen brečel. Něco takového jsem prožil jen párkrát v životě a po léta se mi význam těch slov vracel ve vlnách, které byly pokaždé větší.
Po pastorálce jsme na tři dny odskočili do Prahy oběhnout pár doktorů a 28.8. jsme se vratili domů, do Rovinje. Sbor v podstatě od půlky května vedl Goran (starší sboru), protože od půlky května jsem byl v nemocnici s kolenem, pak jsem byl doma na rekonvalescenci, pak jsme odjeli na dovolenou, týden potom na pastorálku a teď v neděli zase odjíždím služebně do Makedonie. A jak jsem psal posledně, Goran si vedl výborně až se on sám sobě divil, jak to zvládá. A Katarina, jeho žena taky. Povzbuzuje mě, jak moudře si vede i v osobním životě, rodinném i ve své službě Pánu.
Během léta 2x kázal Gogi a 3x Damir. Je až neuvěřitelné, že Damir je tentýž člověk, který před nějakými sedmi lety odjížděl z Rovinje do Srbska, plný hořkosti, kritiky a hněvu vůči nám. Nikomu nenaslouchal, nikomu nedovolil, aby se mu přiblížil, pro nikoho by se neobětoval a rozhodně by nedělal nic, z čeho by on sám neměl nějaký užitek. Pán na něm pracoval po celou dobu, ale teprve v posledním roce se s ním staly zásadní změny. Kdysi jsme si oddychli, když odjel do Srbska. A dnes je nám všem líto, že se stěhuje do Makedonie. Seznámil se přes Skype s dívkou, křesťankou, setkali se zde v Rovinji, zasnoubili a příští týden se žení. Právě proto tam jedu, protože oba i tamní pastor vyjádřili touhu, abych je přijel oddat a sloužit v jejich sboru. Berou to tak, že jsme jim Damira darovali. Takže minulou neděli Damir naposledy kázal a tuhle neděli se s námi se slzami loučil. Jsme rádi, že ho tentokrát propouštíme s požehnáním i když nám je líto, že propouštíme obdarovaného spolupracovníka.

Tvoji Jirka, Katka, Tereza, Matyáš a Martin Dohnalovi