Trochu jiná FBI

mesak-s-detmi-2011_1V září 2011 jsme spolu s členkou správní rady NFKMS Věrou Miláčkovou znovu navštívili námi podporované projekty v Keni. Jedná se o službu misionáře Mešaka Okumu a dále o podporu dohromady 15 chudých dětí a mladých lidí, kterým jeho prostřednictvím umožňujeme studovat na kvalitních školách a dosyta se najíst.
Během našeho týdenního pobytu jsme se mohli setkat se všemi z nich. Bylo příjemné vidět, jak se od minulé návštěvy změnily jejich životy. Studium jim umožňuje nalézt úplně nové perspektivy. Cesty do Keni mi vždy znovu pomáhají si uvědomit, že to, co my Evropané považujeme za samozřejmost, může být v jiné části světa důvod k hluboké vděčnosti.
Kromě toho, že mu při každé návštěvě přibude další syn, pokračuje Mešak stále ve své službě v chudinských slumech Nairobi. Lidé ho tam mají opravdu rádi a váží si ho. Motivuje církev k tomu, aby převzala zodpovědnost za okolní komunity a zjevovala Kristovu lásku tím, že bude pomáhat naplňovat jejich potřeby. Navštívili jsme dvě křesťanská střediska, jejichž vedoucí říkali s malými obměnami to samé: „Než jsme navštívili Mešakův seminář, nezajímali jsme se o skutečné potřeby lidí kolem nás. Ano, snažili jsme se zvěstovat evangelium, ale když se někdo obrátil, tak nám to stačilo. Navíc jsme neměli dobré vztahy s okolními církvemi. Pokud si sousední církev koupila novou aparaturu, tak my jsme si koupili větší, abychom je překřičeli.
Na semináři jsme ale pochopili, že Boha nezajímá jen spasení pro věčnost. A že Kristovu lásku můžeme zjevit tím, že začneme spolupracovat a všímat si potřeb lidí okolo nás. Začali jsme v malém, ale Pán se k tomu přiznal a dílo začalo růst. A když si lidé okolo nás všimli, že se zajímáme o jejich skutečné potřeby a záleží nám na nich, tak se začali obracet daleko víc, než dříve.“
A tak jsme mohli vidět křesťanské školy pro nejchudší děti ze slumů spojené s vývařovnami, sirotčince, projekty domácí péče o nemocné AIDS či projekty malého podnikání. Pod zkratkou FBI se skrýval Fruit Bearers Institute, školící středisko pro dospělé. Ale tvořivosti se meze nekladou. Drtivá většina Keňanů kupříkladu nemá žádné zdravotní pojištění. A tak jedna církev zakoupila několik přenosných karet zdravotního pojištění, které mohou lidé z okolní komunity využít při návštěvě lékaře.
Mešakovi v jeho službě stále velmi pomáhá auto, zakoupené z naší sbírky. Bez něj by toho nemohl stíhat ani zdaleka tolik. Velmi zajímavá byla také návštěva u jeho staré maminky, která žije v blízkosti Viktoriina jezera. Ve svých úctyhodných 80 letech je to hluboce zbožná žena, která nám požehnala a velmi se zajímala, z jakého jsme kmene. To je v Keni běžná otázka. Kmenů je tu dohromady 42, každý se svým vlastním jazykem, kulturou a územím. A to s sebou přináší časté třenice. Kupříkladu součástí kultury nomádských pastevců Masajů je pevné přesvědčení, že všechny krávy na světě patří jim. To samozřejmě může přinášet určité sousedské problémy. S kmenovou mentalitou souvisí také to, že od každého, kdo se dostane na nějakou vyšší pozici, se očekává, že se postará právě o své na úkor druhých kmenů. Výsledky pak mohou být velmi tristní. Zrovna v době naší návštěvy celá Keňa s napětím sledovala v televizi přímé přenosy z mezinárodního soudu v Haagu, kde je právě souzeno několik vysokých keňských státních představitelů za vyvolání tragických kmenových nepokojů před několika lety. Na to všechno není jiné řešení, než věta, kterou jsem od Mešaka slyšel při kázání před dvěma lety: „V Kristu jsme všichni jeden nový Kristův kmen.“

A ještě jedna věc je jinak. Před dvěma lety visela v každé výloze a v každé keňské domácnosti velká fotografie Baracka Obamy, polovičního Keňana z kmene Luo. Letos jsem za celý týden zahlédl jen jednu. Mešak to komentoval: „Lidé jsou zklamaní tím, že si nenašel čas na návštěvu své země.“
Jsme rádi, že můžeme v Keni podporovat věci, ve kterých je Kristův život. A budeme uvažovat o tom, zda svůj záběr nerozšířit.

Michal Klesnil, ředitel NFKMS