Vánoce v Nikaragui

Milovaní naši partneři a přátelé,

rok 2011 byl pro nás i pro misii rokem velkého Požehnání.

  • V lednu jsme byli v zoně Bosawas mezi mayangna a náš pobyt v zoně dal směr a tvar naší misii v této oblasti.
  • V únoru jsme zjistili, že čekáme dětátko. Navázali jsme spolupráci s křestanskou organizací Spojené křestanské misie. Skrze tuto spolupráci jsme získali Bible ve španělštině. Tyto Bible Zbyněk dopravil a rozdal v zoně naší misie.
  • Na jaře jsme zažádali o prodloužení našeho pobytu v Nikaragui a dostali jsme ho opět na 1 rok.
  • Našli jsme bydlení v Jinotega a základně se zařídili (postele, lednice, sporák, pračka, postýlka a dětské vybavení)
  • V létě byl Zbyněk na měsíčním misijním výjezdu v zoně Bosawas. Vezl tam Bible a elektrický generátor. Naše misie společně s finančním přispěním místních pastorů zakoupila tento elektrický generátor pro církev v Samasca.
  • V srpnu se nám narodila Eliška Bendíta Nica.
  • Na podzim s námi začali spolupracovat bratři z misijní školy v Salvadoru. V prosinci odjeli do zony a navštívili místa, kde jsme v prosinci 2010 a v lednu 2011 pracovali. Dá se říci, že misie se tak rozšířila do Salvadoru viz dopis.

Po celý rok jsme zažívali Boží ochranu, Boží vedení, Boží požehnání, Boží věrnost, milost a milosrdenství. Průběžně jsme pracovali na překladu letáčku o jménu Ježíše Krista do jazyka mayangna. Také jsme po celý rok zasévali finanční požehnání, tak jak nás Pán vedl.

Naše bydlení

Děkujeme vám všem, kteří jste se modlili za situaci v našem bydlení. Neustálé stěhování a provizoria a život skoro na veřejnosti bez soukromí, to vše bylo dlouhodobě velmi únavné. Hledali jsme nové bydlení a vše co jsme viděli, bylo nevhodné. Další provizorium už jsme nechtěli.
Modlili jsme se za zklidnění situace v našem sousedství. Na cd jsme poslouchali, četli a vyznávali žalmy. Jenomže žalmy jsou v duchu, kdy už Bože zasáhneš proti našim nepřátelům, spatříme pád našich protivníků. Dokonce jsme zjistili, že je v žalmech i o sousedech (ž44.14, ž80,7) a situace byla ještě horší. Studovali jsme a uplatňovali Boží autoritu, když tu byly nepokoje. Truhlář řezal ještě víc, zdrogovaný soused nám kopal do dveří a vedle nás se přistěhoval zubař, co dělá protézy a tak do půlnoci hlasitě brousíval nějaký kov či porcelán či co. Eliška byla na povinných injekcích, a že prý měla nějaký zánět na průduškách dostala antibiotika. O to víc mě štvalo řezání a prach z pilin.

Jednou ráno Zbyněk nahlas četl denní čtení a to bylo z Marka 11,25

A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte

Já si zrovna čistila zuby, když se mnou to slovo jednalo. Samozřejmě, že jsme věděli ze Slova, že máme žehnat a dobře činit, těm co nám činí zle. Promlouvali jsme, že sousedům žehnáme. Ale najednou to byla výzva. Jasně, že mám proti sousedovi, že řeže a dělá rámus a prach, kdykoliv se mu zachce. Ajajaj ajajaj. Takže mám něco proti němu, musím mu odpustit. A tak Bůh jednal s námi. Já jsem činila pokání a odpustila sousedům. Šla jsem ven, a když jsem se vrátila, Zbyněk mi řekl, že s ním to Slovo jednalo a že musel odpouštět sousedům a ještě o čem věděl. Takže jsme z ducha žalmů, přešli do ducha nové smlouvy. Mám žalmy staré smlouvy velmi ráda a samozřejmě je to Boží Slovo a hlavně verše o Boží ochraně jsou pro nás životně důležité. Ale musíme rozumět tomu, že my, křestani, žijeme v době nové smlouvy.

Jestliže žalmy jsou oslavné písně a modlitby, pak jeden z nejsilnějších novozákonních žalmů je
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.

Když se změnil náš postoj, začala jsem vidět sousedy jinak. Navštívila jsem mladé sousedy, co kšeftují s drogama a znovu jsem jim řekla evangelium a svědčila o životě s Ježíšem. Situace se zklidnila. Najednou už se tolik neřezalo, a když, tak mě to prostě nevytáčelo k zoufalství. Paní, co se s námi chtěla prát a mluvila proti Ježíši, se nám omluvila. Změna u nás, viditelně změnila to okolo. A Haleluja, den po té, co jsme udělali pokání a odpustili, uvolnil se dům pro nás. Takový, který jsme hledali.
Dům je blíž centra, je dobře bezpečně zajištěn, uvnitř domu podmínky, které jsou pro nás přijatelné. I malá zahrada, kde může být i naše Jiskra. Dokonce i garáž. Ta je po místním způsobu. Čili vlastně v obývacím pokoji. Tady se říká sala. V sale jsou většinou houpací křesla, nebo něco na sezení a přijímají se tam návštěvy. Taky se do saly vjíždí autem a tam se parkuje. Smlouvu už máme podepsanou. Stěhujeme se v půli ledna. Auto zatím nemáme, i když ho potřebujeme, ale věříme, že brzo bude taky. Radujte se s námi, ze svědectví o Boží lásce, o odpouštění a milování a o Boží věrnosti a požehnání.
Ještě dovětek. Paní majitelka domu, kam se stěhujeme, se zajímala o naší misii. Očividně už byla připravená a tak po té, co jsem s ní sdílela evangelium, jsme se modlily a odevzdala svůj život Ježíši.

Jak jsme (i díky vám) požehnaní my, s radostí se dělíme.

Modlila jsem se, komu dávat oblečky po Elišce. Ve městě Jinotega je tzv.casa materna. Jsou v ní maminky, které jsou zdaleka, z hor a vesniček a v Jinotega čekají na porod. Často jsou tyto maminky z velmi chudých poměrů. Udělali jsme 3 tašky. Dali jsme do nich jednorázové pleny pro právě narozená miminka, oblečky, křestanské letáčky a nové zákony. Když jsem to do domu mateřství nesla, byly tam ženy ze zony naší misie. Jedna mayangna a jedna miskita. Takže jsme mohli zasít na pole, kam nás poslal Pán, a ještě hned do nové generace.
Také jsme tento měsíc zaseli dvě štědrá finanční semena. Českým misionářům a salvadorským misionářům.

Misie, zona río Bocay a Salvador.

Možná si někteří z vás vzpomenou, jak jsme úplně na počátku našeho pobytu v Nikaragui bydleli v areálu biblické univerzity M. Lutera v Managuě. Bydleli jsme v cimrách pro studenty, a pak ve skladu. Bůh je úžasný, a jsme li v Jeho vůli, zpětně můžeme vidět, jak se propojují události. Právě tehdy jsme se seznámili s Dínou, která studovala misijní ročník, a vzniklo mezi námi přátelství. Dína se pak nečekaně rychle vdala do Salvadoru. Její manžel se jmenuje Felix. Nestihli jsme od Felixe zjistit podrobnosti, nevíme, jestli ho ovlivnila Dína. Felix studuje v Salvadoru misijní školu a pro svou praxi si vybral právě zonu Bosawas lid mayangna. Na podzim se ozvala Dína, že by její manžel ještě s jedním bratrem přijeli a rádi pomohli naší misii a podpořili naší práci v zoně. Vše se zorganizovalo oficiálně přes vedoucího misií v zoně, což je náš pastor Juan Solano.
Felix ještě s pastorem Marvinem skutečně přijeli, začátkem prosince. Byli rozhodnuti jet do zony na měsíc. Jejich misijní projekt byl vpodstatě zmapovat situaci ze všech různých úhlů. Dostupnost zony, popsat teritorium mayangna, životní styl, církve i organizace působící v území. Zjistit, kde a proč ještě nejsou evangelické církve. Jakým způsobem v zoně šířit evangelium, jak podpořit církve stávající a založit další. Takto by chtěli zpřístupnit zonu pro další misie a otevřít prostor pro další misijní projekty.
Felix byl velmi ovlivněn našimi fotkami ze zony na našich www. Veřejně dostupných materiálů o zoně jinak moc není. Protože dopisy a zprávy jsou na našich www jen česky, nevěděl nic o naší práci mezi mayangna. Jak už to bývá, logistika jejich misie byla hektická. Tedy byly zmatky při jejich odjezdu i při jejich návratu. Před jejich odjezdem měli málo času být s námi. Takže jsme jim sotva stihli dát základní informace, rady a varování. Zjistili jsme, že byli nepřipravení jak vybavením, tak finančními prostředky. Nebyla to jejich chyba, ale dostali špatné informace. S tím co měli, by pravděpodobně vůbec nevyšli a možná by měli sotva na cestu. Je potřeba pořídit zásoby jídla a mít peníze na nečekané cestovní výdaje. Takže jsme jim finančně pomohli. Využili jsme jejich cesty a dali jim letáček o jménu Ježíš Kristus přeložený do mayangna viz předchozí dopis. Poprosili jsme je, ať zjistí, zda je letáček lidem na řece Bocay srozumitelný. Teprve u nás se dozvěděli, že základní problém křestanů v zoně je, že v jazyce mayangna nepoužívají jméno Ježíše Krista, ale mají ho jako malého otce, tatínečka. Také jsme je poprosili, ať se snaží jet do Puluwas a zjistí v rámci jejich výzkumu co je tam nového a jak se daří těm, kteří s námi odevzdali svůj život Ježíši. Bylo paradoxní, že náš pastor Juan je od návštěvy Puluwas odrazoval, že je to tuze nebezpečné a nakonec jim tedy doporučil, ať tam rozhodně nezůstávají přes noc.

Pro nás bylo slavné Boží svědectví, že přesně po roce našeho misijního pobytu v Puluwas a v Samasce, tam Bůh povolal tyto misionáře ze Salvadoru. Dína a Felix čekají koncem února dětátko, takže i pro Dínu to byla oběť misii. Občas nám volala, protože neměla žádné zprávy o Felixovi a dělala si starosti. Takové to je. Žádná komunikace, žádné zprávy.
Bratři se měli vracet 5 ledna. Jaké bylo naše překvapení, když přijeli 27.12. v noci do Jinotegy. A opět to bylo hektické, protože nás navštívili asi jen na 2 hodiny 28.prosince velmi brzo ráno. Pak už se museli rychle přesouvat do Managui atd. Přijeli živí, Marvin hodně zhubl a nemohl moc mluvit. Felix se málem utopil, byl omlácený od kamenů v řece. Oba byli zdrcení a šokovaní situací mezi tamnějšími křestany. Obecně byli zaskočeni bídou a životními podmínkami. Také byli velmi vyčerpaní a unavení. Říkali nám, že když viděli, jak tam všechno je, že 2 noci proplakali. Navštívili pouze 3 mayangna komunity. Přivezli spoustu materiálů, videa, audio nahrávky, fotografie. Některé z těchto materiálů se nám budou i hodit. Něco nám hned dali a něco pošlou poštou, takže bude potřeba to utřídit a zpracovat.
Když mluvím o situaci mezi tamními křestany, dalo by se to stručně vyjádřit, zmatky, boje, velká nepřehlednost, odpor proti pravdě. Zkrátka džungle. Bratr Cupertíno, který byl náš supervizor a měl na starosti práci AdD (asambleas de Dios) v oblasti v lednu končí. Těžko se za něj hledá náhrada. Nikdo tam nechce jít. Vzhledem k těžkým životním podmínkám a ještě těžším podmínkám, vyznat se v místním zmatku. Kdy jeden na druhého dělá pasti, nedá se nikomu důvěřovat a lež je tak přirozená, že se v ničem nevyznáte. Změnilo se opět i vedení celé autonomní oblasti Bosawas. Jsou to 3 prezidenti, pro řeku Coco, pro Bocay a jeden nad nimi pro všechno. Odmítají poslouchat nikaragujské zákony a opět mají svá pravidla pro vstup a práci v zoně.
Největší církev AdD na Bocayi, která byla v Amaku je v troskách. Ještě za našeho pobytu měla 70 členů. Teď jsou její členové rozprášeni, mnozí v hříchu. Církev v Samasce, kterou pastoruje pastor Fanor a se kterou hlavně spolupracujeme, čelí velkým tlakům a útokům. Naši bratři byli na velmi krátké návštěvě v Puluwas.

Letáčku v mayangna prý údajně lidé nerozumněli. Další problém, ze kterého byli bratři zaskočeni, je nářečí mayangna na řece Bocay. Protože není dostupná psaná forma tohoto nářečí, každý mluví trochu jinak. Znamená to mimo jiné, že 2 se neshodnou na tom jak se co správně řekne. Také se mísí mayangna s miskito a španělštinou. A při tom mnozí nemluví a nerozumí španělsky. Bratři Felix a Marvin přijeli s novým návrhem letáčku. Měl by to být obrázek nebo nákres srozumitelnější než mnoho textu a mělo by to být v mayangna, tak jak jim pomohli 2 místní bratři z Amaku a Peňa blancy. Jakmile Felix letáček zpracuje, pošle nám ho. Takže letáček zůstává v procesu. Jsme moc rádi, že jsme se mohli dozvědět, že poslední překlad od bratra Jotama není vhodný. Nic méně ho nezavrhujeme, protože je potřeba mít více informací, mluvit s více lidmi a ověřit poslední informace co přivezli bratři.
Bratři byli potěšeni, že naše misie učinila průlom, co se týká kázání evangelia v Puluwas, průlom ve zjištění nepoužívání jména Ježíše Krista. Také vyjádřili důvěru naší misii a chtějí se k nám připojit. Chtějí pomoci s letáčkem, se získáváním dalších misionářů pro tuto oblast atd. Felix by pravděpodobně, až dostuduje školu, chtěl misijně sloužit právě mayangna na Bocayi.
Felix a Marvin se vrátili dříve, protože využili příležitosti, že do města plula lodka. Jinak můžete na takovou příležitost čekat i 3 týdny. Takže nemáte záruku datumu návratu. Využili také brzký návrat k tomu, že se mohli dříve vrátit do Salvadoru. Marvin odjel hned, protože v zoně onemocněl.
Dostali jsme vřelé pozvání kázat v misijní škole a v církvi v Salvadoru. Bratři by byli rádi, kdybychom přijeli a svědčili o naší práci na Bocayi. Tedy o tom, co Bůh dělá, když se člověk rozhodne jít. Momentálně pozvání odkládáme, vzhledem k tomu, že Eliška je ještě malá a ted s ní nechceme cestovat. Také bychom museli vědět, že je to Boží vůle, abychom do Salvadoru jeli. Ale můžeme říci, že misie se do Salvadoru rozšířila.

Také nás v prosinci navštívili misionáři z Managua, Carmen a Wiliam. Carmen je ředitelka misijní školy při univerzitě M.Lutera a spolu s manželem Wiliamem mají misijní povolání. Nejdříve chtějí vybudovat misijní centrum v Managuě, jako vysílající zázemí pro nikaragujské misionáře a také by rádi sloužili přímo na misijním poli. Za toto zapojení se s Carmen a Wiliamem jsme také velmi rádi a máme nadějné očekávání růstu Božího díla a Božího království. Carmen a Wiliam také čekají dětátko, v březnu.

Prosinec a svátky

V prosinci je hlavní sezona sklizně kávy. Takže mnoho lidí je v okolních horách na kafi. Začátkem prosince se v Nikaragui slaví tzv. svátek Purisima. Inmaculada concepcion. 2 nebo 3 dny jsou zavřené i úřady a banky a mnoho obchodů. Lítají rachejtle jako o Silvestru. Když jsme se ptali sousedů, co se vlastně slaví, věděli, že je to katolický církevní svátek, ale nevěděli, o co vlastně jde. Vysvětlili nám to až jedni milí misionáři. Slaví se svátek, že Marie, matka Ježíše Krista prý byla počata neposkvrněně. Tedy asi její matka musela být pana či co.
Na vánoce jsem napekla trochu lineckého cukroví. Jsou tu na něj dostupné ingredience. Máslo je sice slané, a není vanilkový cukr, ale bylo moc dobré. V sousedním domě, je velká pekárna. Pečou sladké pečivo, my bychom řekli sušenky. Byla jsem si tam půjčit plech na pečení. Když jsem jim přinesla ochutnat linecké, ptali se como se llama este pan? Což znamená, jak se jmenuje tenhle chleba? A protože pro ně je každé pečivo chleba, tak jsem řekla, tenhle chleba se jmenuje linecké.
Taky jsme dělali bramborový salát a kuřecí obalované řízky. Připravila jsem i malé dárečky pro naše přátele a sousedy. Sousedi poděkovali a naši křestanští přátelé byli trochu v rozpacích. Tady totiž křestané mají za to, že vánoce jsou pohanský svátek a navíc se jim sem importoval santa klaus z USA, takže evangelíci většinou vánoce neslaví. Vzpomínám si, že i Dína byla šokovaná, jestli to není hřích, když slavíme vánoce.
Na Štedrý večer k nám přišla Cristina (svobodná od zákonictví) a moc jsme si společný večer užili. Bylo nám milé, že nejsme sami. S Cristinou máme stále pěkné vztahy a jsme za ní velmi vděční. Celými svátky nás provázela hudba Jiřího Zmožka. Dostali jsme spoustu křestanských písní od J. Zmožka a byli jsme za to tak moc rádi. Naším domečkem zněla čeština a zpěvné písně pro děti i dospělé. Taky máme 2 cd od K.Gotta. vánoční a pro děti. Tak jsme si to užili alespoň trochu po česky.
Vánoce po nikaragujsku jsou ozdoby, stromečky, vyzdobená okna a dveře a také dárky. Ale nemá to tu tradici. Vše z USA. Místní je hlavně latino a ranchero hudba vytočená nahlas. A hlavně rachejtle a rachejtle a rachejtle. Ve dne a v noci. Bum bam bum bouch a prásk. Víc než na silvestra.
Naopak silvestra a nový rok, křestané slaví nadšeně. Přejí si vše dobré do nového roku. Někteří lidé si před dům dají panáka v životní velikosti. Sedí na židli, nebo stojí. Panák symbolizuje starý rok. O půlnoci se pak zapálí a shoří.

Právě teď je tady to, čemu místní říkají léto. Znamená to, že neprší tak často. Ale v Jinotega je právě teď nejstudenější období. Některé dny jsou teplé, ale ráno, večer a v noci je velmi silný vítr až vichr. A také je mlha a prší a je lezavo. A k tomu je dusno. Pro nás je to nepříjemná zima. Toto studené období by mělo končit v unoru. Ale obecně je Jinotega chladnější než zbytek území Nikaragui. Místní si libují, jaké mají příjemné klima. A k tomu prskaj a frkaj a pořád jsou nastydlí. Nosí bundičky s kožíškem a k tomu sukni a žabky.
Nás teď už brzo čeká stěhování. Těšíme se. Další dopis asi bude za delší čas.

Zbyněk, Pavla a Eliška Klingerovi