Betel ČR vstupuje do desátého roku

Nové zprávy z českého Betelu posílají manželé Tichých:

Milí přátelé,

Zdravíme vás z předvánočních Kralup. Doufáme, že se máte dobře a vánoce jsou pro vás svátky klidu a pokoje. Pro nás ano, i když úvod zprávy tomu nenasvědčuje.

Je to pro nás už takový folklór, že nevíme, kam dřív skočit. Máme několik oblastí, o které se prostě musíme starat, když se věnujeme jedné, zanedbáváme tu druhou, třetí… V tom všem nicméně slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval, a tak Bétel letos vykročil už do desátého roku své existence v ČR. Když se ohlédneme, vidíme spoustu vyhraných bitev, zázraků a Boží přízně, ale i spoustu problémů, slz a bolesti. V tomto desátém roce bychom byli rádi, kdyby nám Pán přidal spolupracovníky, kteří by nám pomohli vstoupit do dveří, o kterých jsme přesvědčeni, že je Bůh otevírá. Pořád platí, že žeň je mnohá a dělníků málo. Tam, kde by se našli dělníci, zase chybí ti, kteří by je byli ochotni platit. V jednání je mexický pár, přičemž manželka je původem Češka a česky nemluví, ale rozumí. Byli by ochotni přijet na dva roky a pracovat jako dobrovolníci—peníze mají vlastní. On je zkušený podnikatel a možná by mohl pomoct rozvinout naše podnikání. Zatím není nic jisté. Dále máme jednu kamarádku, která by mohla převzít administrativu, ale kde vzít na poloviční úvazek peníze. Modlíme se za dlouhodobé a uspokojivé řešení.

Jedny do široka otevřené dveře jsou ty do škol v Kralupech. Veronika odpřednášela Etické dílny ve 14 třídách na třech školách. Setkala se s vřelým přijetím, spoustou pozitivních reakcí od dětí i učitelů. Děti velmi dobře přijímají hodnoty i verše čtené z Písma. Jistě by byl zájem i v dalších školách, stávající školy by měly zájem o volnočasové kluby a návaznou péči, ale kdo to bude dělat? Ne všechny děti jsou šťastné a to, co je na školách k vidění, je někdy velmi smutné, děti v depresi, sebepoškozování apod. Veronika má před sebou ještě dvě témata ve stejných třídách. Modlíme se, aby Bůh ukázal, jak dál.

V říjnu jsme dostali kontejner nábytku z Anglie, který je v podstatě vyprodaný. Češi prostě anglický nábytek a porcelán milují. Z výtěžku se nám podařilo poplatit dluhy a finančně trošku popadnout dech. Máme tu milou skupinu kluků, kteří jsou otevření, pracovití a jsou tu rádi. Jeden z nich tu odpracoval soudem nařízené obecně prospěšné práce a teď už tu je zcela dobrovolně. To potěší!

Karel, náš vedoucí, se má moc dobře v Anglii a vrací se začátkem ledna. Dokonce s sebou přiveze i posilu. Jednoho Angličana, který nám chce na čas jako misionář pomoct. My jsme díky Bohu vše zvládli i bez Karla a také díky našim druhým dvěma vedoucím—Standovi a Robinovi, kteří odvedli skvělou práci. Luxus 3 spolehlivých vedoucích si letos užíváme poprvé.

Setkali jsme se s velmi milou paní farářkou a kaplankou ve věznicích, se kterou spolupracujeme a doufáme, že k nám bude na základě rozhodnutí soudu podmínečně propuštěn jeden vězeň. Zároveň jsme zváni, abychom v jedné věznici mluvili. Uvidíme, co chce Pán dělat, protože tyhle dveře se začínají otevírat.

Petr a Veronika Tichých