Oslava Kristových narozenin

20131208_154539.jpg

Uprchlíci na Sicílii

Ze Sicílie píše radostné zprávy náš misionář „Pavel“:

Milí přítelé,
rád bych se s vámi podělil o velkou radost: Pán nám otevřel dveře k oslavě narození Krista s emigranty! 

Z Čech právě přijíždí skupina 3 bratří a 2 sester, kteří tu budou se mnou týden sloužit. Jsem za ně opravdu vděčný! Nechávají za sebou pohodlí domova a přátel, aby sloužili těm, kdo jsou bez domova, přátel a často i bez naděje v Boha mezi námi. Takovým chcem sloužit! My slavíme příchod Imanuele a chceme tuto radost předat i dalším.

Celý následující týden budeme s malými skupinami z Eritrei, Somálska, Bangladéše, Nigérie, Pákistánu i dalších zemí. Chceme je přijmout a sdílet naši naději. Budeme společně hrát hry, vařit i jíst, chválit Boha i sledovat filmy o Kristu i rozdávat Bible. A to jsou většinou muslimové!

Už při hledání vhodných prostor jsem zažil jak Bůh otevírá dveře, byla to obrovská milost. Hledal jsem dlouho bez úspěchu, všude možně i nemožně, a když už jsem si opravdu nevěděl rady, místní kulturní centrum mi otevřelo dveře dokořán – sláva Bohu! Budeme tak mít možnost být zároveň i s místními lidmi, které znám a svědčím jim. Jeden celý večer věnujeme jim a věřím, že to bude k užitku i jim. Centrum se jmenuje ‚Paulu Maura‘ a je z místa, kde bydlím, vzdáleno celých asi 20 m… hned přes ulici. Okna vedou přímo na hlavní náměstí, kam budou znít i naše chvály – no, řekněte jaký je náš Bůh…?
uprchlici1Nedávno jsem se znovu setkal s tímto mužem na fotce (ten vpravo), ze Somálska. Jmenuje se Olal. Zažil si opravdu peklo – jeho strýc mu dal práci a protože si vedl dobře, dával mu více zodpovědnosti, až mu předal celý business, potom zemřel. Vzal si také jeho dceru (svou sestřenici – v zemích islámu = ideál). Po jeho smrti se jeho vlastní synové dožadovali peněz a protože je odmítal dát, unesli jej a předali šabábu – islám. milicím. Ve vězení jej několik měsíců mučili a pod hrozbou smrti pustili. Utekl a přišel sem. Při našem setkání mu bylo velmi zle, něco jej dlouhodobě trápilo, měl matné oči, malatný, silné bolesti hlavy i krku. Do nemocnice jej odmítli vzít. Modlil jsem se s vkládáním rukou a druhý den byl jako rybička, lesk v očích, plný energie. Opravdu prožil uzdravení a vděčně je přijal. Řekl, že druhý den ráno byl nejšťasťnější den od doby kdy sem přijel – bez bolestí! Chvála Bohu! Je to muslim, jeden z těch, které zveme.
Přeji požehnané dny,
pokoj vám, Pavel