Josef Egyptský v Národním divadle

Nové zprávy z Chorvatska od Jirky Dohnala:

Srdečně zdravím z jihu a přináším novinky od nás. 08.06. jsme ve spolupráci sborů na Istrii a Baptistické církve z Čakovca představili veřejnosti příběh Josefa Egyptského muzikálem v Istarském národním divadle. Byla to opravdu velká a nákladná kulturně evangelizační akce. Dostalo se ji publicity i v televizi a novinách. Přestože nešlo o klasickou evangelizaci a „nikdo se neobrátil,“ věřím, že měla duchovní význam, minimálně v tom, že lidé viděli, že „ti protestanti“ věří ve stejnou Bibli jako katolíci, že mezi sebou spolupracují a jsou schopni profesionálního výkonu. Nemluvě o tom, že mohli slyšet Josefův příběh, který i dnes promlouvá k lidským srdcím.

Od 10.06. do 10.07. jsme měli s rodinou dovolenou. Strávili jsme ji doma, užívali si klidu, jeden druhého, zalévali zahradu, starali se o kozy, králíky, kachny a křepelky. Já jsem s každým z našich dětí jel zvlášť na výlet, aby mě každé z dětí mělo jen pro sebe :-) Moc jsem si to letos užil.

N a sborové mládeži se začíná vytvářet nový tým. Mládež doposud vedl Đani, který má 40 let a uzrál čas, aby tuto službu předal mladším. Já se individuálně věnuji Andreovi (21 let), v němž vidím nového vedoucího mládeže, a kterého tak vnímají i ostatní mládežníci. Nicméně Andrea se na to (zatím) necítí, což je zčásti proto, že má mylnou představu, že vést mládež znamená, dělat to tak jak to dělal Đani a ne jinak. Vidíme to tak, že by se měl vytvořit tým vedoucích mládeže, kde by byl Dino, Tereza, Eugen a Andrea a Andrea by byl vedoucím tohoto týmu. Takže s ním trávím čas 1x za 14 dní a probíráme všechno možné, od osobních věcí, po službu ve sboru. Je úžasné sledovat jak v Pánu roste.

Před pár měsíci se obrátil Eugen (15 let), kterému se rovněž individuálně věnuji. Je to bystrý chlapec a radikální následovník Ježíše. Je z katolické rodiny, takže má doma protivenství, ale nedá se odradit. Když rodičům řekl, že se chce dát pokřtít, jeho otce Silvija to tak vytočilo, že přišel k nám i s Eugenem. Ale po chvilce ho jeho bojová nálada přešla, začal se ptát na spoustu věcí a když viděl, že jsme více méně taky lidé a ne vymývači mozků, tak se trochu uklidnil. Ovšem jen do chvíle, než Eugen řekl, že se stejně nechá pokřtít. Musel jsem Silvijovi slíbit, že Eugena nepokřtím, dokud mu nebude 18 let. Myslím, že si dělá naděje, že to jeho syna přejde. A já se modlím, aby nepřešlo. Zajímavé je, že Silvijo přišel následující neděli k nám do sboru na bohoslužby.

26.07. jsme opět měli lokální pastorálku. Pojedli kůzlečí pečené pod pekou, popili českého piva, modlili a plánovali společně co dál a jak dál. Pár dní na to jsme měli ve sboru v Labinu společnou modlitební.

Jinak se máme dobře. Já jsem byl v srpnu na pravidelné onkologické prohlídce a díky Pánu, všechno je v pořádku. Další prohlídku mám za 6 měsíců. Čeká mě pak CT břišní dutiny. Matýsek byl přijat na střední zemědělskou školu do Poreče, tak máme radost, že se dostal kam chtěl.

Za všechny Dohnalíky, s láskou

Jirka Dohnal