Moje íránské neděle

Z řeckých Athén píše naše misionářka mezi uprchlíky „Markéta“:

Když jsem prvních pár měsíců hledala, kam tady v Athénách chodit do sboru, zkoušela jsem nejprve dva mezinárodní a jeden řecký (kde mají překlad do angličtiny, řecky umím jen pozdravit a nakupovat na trhu). Nakonec jsem zakotvila v mladém perském sboru, asi díky přátelské atmosféře, mému oblíbenému jazyku a hlavně vědomí, že právě tam je moje místo.

Většinu zde tvoří Íránci, kteří uvěřili v Ježíše převážně během minulého roku díky kontaktu s místním íránsko-holandským manželským párem. Ti tu několik let vedli skupinku kolem pěti deseti lidí, z nichž většina využila otevřených hranic předloni a odešla dál do Evropy. Asi před rokem vnímali zájem z řad nově příchozích Íránců, uspořádali kurz o křesťanství pro hledající, kde asi polovina účastníků uvěřila v Ježíše, a tak vznikl dnes zhruba třicetičlenný sbor. Holandský pastor káže anglicky a jeho žena jej tlumočí do perštiny, takže sbor pravidelně navštěvuje i pár dalších cizinců, a já jsem ráda, že rozumím celému kázání a ještě si rozšiřuji slovní zásobu .

Když člověk přijde na perské shromáždění, nejdřív se přivítáte aspoň s polovinou lidí, prohodíte s některými pár slov a dostanete čaj. Ten je k dispozici se sušenkami i po kázání, a seznamování, povídání a neformální čas společenství je v podstatě součástí shromáždění. Nikdo nepospíchá domů a sál je plný hovoru ještě víc jak půl hodiny. Tak mám vždycky čas si popovídat s pár kamarádkami, modlit se s nimi za jejich potřeby a rodiny doma v Íránu nebo se seznámit s někým novým.

Když jsem do sboru přišla poprvé, chvály byly zajištěné formou youtubeových videí. Po nějakém čase modliteb a hledání, zda do toho jít (příležitostí ke službě je tu vždy více, než kapacity misionáře …) jsem oslovila vedení sboru s nabídkou chval „na živo“. Dostala jsem dva měsíce na začlenění se do sboru, než se pustím do nějaké služby, a poté jsem se pomalu začala zapojovat do chval postupně nahrazovat videa zpěvem s kytarou. Určitě nechci ale zůstat ve službě chval sama, mám na srdci vychovávat další chváliče, kteří by se ke mně přidali a časem se beze mě i obešli. S jednou mladou ženou jsme už domluvené, že jí půjdeme shánět kytaru, aby se mohla začít učit hrát.

„Markéta“