Normální křesťanský život

FaulNáš misionář Pavel Faul znovu navštívil Zakarpatskou Ukrajinu:

Začátkem října jsem byl znovu na Ukrajině. Pohyboval jsme se v Zakarpatské oblasti ve Vinogradovském okrese cca 100 km od slovenských hranic a v Mukačevě, který leží cca 40 km od výše zmíněných hranic. Z Mukačeva jsme vyjížděli do různých romských sborů v okolí. V poslední letech mám dojem, že s každým novým výjezdem se zvětšuje intenzita Božího jednání. První půlku výjezdu jsem strávil v Cholmovci, Černotisově a dalších vesnicích a táborech v sousedství. Snažil jsem se povzbudit také ukrajinský sbor v Cholmovci, kde jsme měli tentokrát jen jedno shromáždění, a také paní Iru Zeldi, která toto společenství od smrti svého manžela již od roku 2002 vede. Jeden den jsme také byli na shromáždění ve 100 km vzdálené Mižgírii, což při kvalitě zakarpatských silnic zabralo celý den. Po cestě jsme měl příležitost si povídat a strávit hezký čas s týmem, který se v posledních letech utvořil kolem pastora Kolji Repljuka. Kolja s jeho spolupracovníky se snaží zakládat nové misijní skupinky v dalších romských táborech. Není to lehká práce. Jedno z těchto nových shromáždění se nám snažili narušit Svědkové Jehovovi. Díky Bohu se jim to nepodařilo. Na setkání se projevovaly dary Ducha svatého, jako je například slovo poznání, což Svědky silně znepokojilo, ale ještě více utvrdilo nově uvěřivší lidi na daném místě. Znovu jsem si uvědomil, že lidi, kteří věří bludnému učení a šíří je, nemůžeme přesvědčit jen silou argumentů, ale potřebují se setkat s Boží mocí a přítomností. Na jiném místě se bratři neměli kde scházet. Díky Bohu se našla rodina, která nás přijala, a shromáždění se konají u nich doma. Službu v romských táborech doprovází spoustu různých praktických problémů a duchovních střetů. Dobrá zpráva evangelia přichází do prostředí chudoby, špatných vztahů, různých těžkých nemocí a duchovní temnoty. Obdivuji pastora Kolju a jeho tým za trpělivost a nasazení s jakým čelí těmto problémům.

V Černotisově v romském táboře jsem se modlil za muže, který měl problémy s plotýnkami. Po modlitbách jsem se jej zeptal, jestli nastalo nějaké zlepšení. Vzal mě do náruče a začal mě nosit po místnosti. Díky Bohu při tom necítil žádnou bolest či omezení. Na shromážděních či při osobních modlitbách se také někdy projevovali démoni. Jeden muž prožil po krátkém rozhovoru a modlitbách vysvobození. Začal kašlat a po té prožil značnou úlevu. V posledním zhruba roce půl prožívám nové Boží zmocnění pro službu vysvobozování, a to jak doma v Česku, tak i na Ukrajině. Jsem za to Pánu Bohu moc vděčný. Je to jeho milost a rozhodnutí takto jednat. Děje se to bez výrazných emocionálních projevů jaksi přirozeně nadpřirozeně a stává se to normální součástí křesťanského života a služby, jakoby ožívaly stránky Nového zákona. Budoucí věk se prolamuje do tohoto našeho věku a Bůh jedná v našich životech, trápeních a okolnostech. Osobně věřím, že Bůh má pro nás ještě o hodně víc. Jestliže jej budeme hledat, modlit se a pokoříme se, dá se nám určitě ještě více poznat.

IMG_5296.jpgDruhou půlku výjezdu jsem strávil v romském táboře v Mukačevě. Bydlel jsem u staršího pastora romských církví evangelické církve Živého Boha, Šoníka Horváta. Mnoho jsme jezdili po okolních romských táborech. Jen za neděli jsme stihli šest shromáždění a strávili třináct hodin na bohoslužbách a na cestách. Na tomto výjezdu jsem se modlil za nemocné a různě ztrápené snad ještě více než kdykoli předtím. Dostával jsem mnoho slov poznání, na každé shromáždění jsem jich měl několik. Slova poznání jsou jedním z devíti darů Ducha svatého z prvního listu Korintským, dvanácté kapitoly. Slova poznání se týkala většinou problémů, potřeb, okolností a nemocí lidí přítomných na shromáždění. Učím se tento dar používat, a proto jsem se také často mýlil. Na druhé straně přicházelo spoustu lidí, kterých se skrze tento dar Bůh dotýkal. Dokonce za mnou přicházeli i do domu pastora Šoniho. V neděli hned na prvním shromáždění v táboře Seredně nedaleko Užgorodu jsem měl slovo, že se na někoho převrátil vůz. Na konci shromáždění povstala paní, na kterou se opravdu převrátil koňský vůz. Navíc jsem měl ještě několik slov ohledně nemocí, které ji trápily. Bůh se dotýkal celého shromáždění. Lidé jsou často v takových případech povzbuzeni Božím zájmem o jejich problémy a prožívají nově jeho lásku. Kéž bychom nově usilovali poznat Boží lásku a toužili po duchovních projevech!

Ani ve sborech, kde slouží pastor Šoni a další pastoři a služebníci, není však zdaleka všechno ideální, jak by to mohlo z mých zpráv na první pohled vypadat. Některé sbory stagnují. Například na začátku roku 2015 přišlo za první tři měsíce do sboru ve Svaljavě více jak sto nových lidí. Na shromážděních jsme tehdy prožívali Boží přítomnost a jednání. Dnes, po necelých třech letech, zůstalo z těchto lidí přišlých v době tohoto zvláštního Božího jednání jen okolo patnácti lidí. To nám přineslo značné zklamání a modlíme se, aby po příštím Božím jednání zůstalo nově příchozích lidí o hodně více. Boží pohyb s sebou také přináší nové praktické problémy a výzvy. Měl jsem také možnost přinést slovo na setkání kazatelů výše zmíněných sborů. Na tomto setkání jsem byl také svědkem ostré výměny názorů a vzpomněl jsem si, jak Nový zákon popisuje různé konflikty v první apoštolské církvi. Díky Bohu však jdou bratři stále kupředu a dokážou se znovu domluvit a táhnout za jeden provaz. Stále se snaží zakládat nové sbory a překonávat všechny těžkosti. Ani jeden z těchto cikánských pastorů nedostává výplatu ze svého sboru, všichni si musí na svoji službu nějak vydělat. Ekonomická situace všech těchto sborů je, jak už to na Ukrajině bývá, stále napjatá. I přes různé jejich lidské slabosti, hříchy a chyby si velice vážím jejich víry, věrnosti, nadšení a nasazení. Něco takového bychom tady v Česku moc potřebovali.

Děkuji Vám všem za modlitební a finanční podporu. Jsem jenom špička ledovce, bez Vás by to nešlo. Někdy se cítím slabý a musím překonávat různé vnitřní a vnější překážky. Z druhé strany je to veliká výsada vidět takové Boží jednání, a dokonce být jeho součástí. O tom jsem vždycky snil, a nyní jsem i prožil, že se tento sen stal skutečností. Zvláště bych chtěl poděkovat lidem z našeho sboru za to, že mně službu na Ukrajině umožňují a v době výjezdů se za mě vytrvale modlí a všelijak mě podporují. Dá-li Bůh, pojedu znovu na Ukrajinu v dubnu příštího roku.

Pavel Faul