A mohla bych si tu knihu vzít domů?

perska bible1

Perská Bible

Z Atén píše naše misionářka mezi uprchlíky „Markéta“:

Po delší době mířím s pár dalšími na moje oblíbené náměstí Victoria. Po cestě mám vzácnou příležitost si popovídat česky, protože tentokrát se mnou vyráží krátkodobý tým z mého pražského sboru. Je chvíli před polednem a já se bojím, jestli tam teď vůbec někdo bude. Původně jsme plánovali jít až k večeru, kdy je tam více lidí, ale ve středisku se hodilo, abych tam vzala český tým teď.

Na první pohled to nevypadá nijak slibně, alespoň si bez problému můžeme zabrat lavičku ve stínu. Pořádně jsme se porozhlédli, a přece jen tu tak dvě tři afghánské uprchlické rodiny budou. Já jsem tedy vytáhla kytaru a ostatní se jali rozdávat chlazenou vodu, čaj a sušenky, kterými nás vybavili ve středisku, abychom nešli s prázdnou. Což bychom ale nešli tak úplně, protože s sebou máme i několik evangelií v perštině, a doufáme, že alespoň pár z nich si zde najde své čtenáře. Je pořádné řecké letní vedro, moje kytara je chudák za chvíli pěkně upocená, ale i tak si někteří Afghánci kromě studené vody dávají i ten horký sladký čaj. Hraju perské chvály o Ježíši, zpívám co možná nejhlasitěji, aby tu zprávu o něm alespoň někdo zaslechl. U vedlejší lavičky se zatím naše holky seznámily s nějakou afghánskou maminkou, odvážně používají perské fráze, které se před cestou sem naučily. Po pár písních se k nim jdu připojit.

Fátima a její dvě dcerky sem přijeli ze vzdálenějšího uprchlického tábora a čekají, až budou moci jít na prohlídku k lékaři do jedné neziskovky, která sídlí přímo na náměstí. Nejsem žádný evangelista, ale vždycky se modlím, aby mi Bůh dal během rozhovoru příležitost mluvit o Ježíši. Ta se objevila nečekaně brzy, Fátimina asi roční dcerka se jmenuje Maria (tedy řecká, ne jejich perská podoba jména Marie), a tak jsem hned říkala, jak je to pěkné jméno a že se mi líbí příběhy několika různých Marií v Endžílu, Novém zákoně. Ježíšovu matku znala, právě ona jí byla inspirací k pojmenování dcery. Prý z úcty ke křesťanům, kteří ji tady v Řecku opakovaně pomáhají. „Myslím, že vaše náboženství je lepší, protože pomáháte i ostatním, nekřesťanům. To by muslimové nedělali.“ Nebylo to poprvé, co jsem z úst muslimky slyšela něco podobného. Vždycky mě to povzbudí, že tihle lidé vnímají, že jsme jiní, skrze to, jak se k nim chováme.

Jak jsem slíbila, tak stručně vyprávím i o ostatních Mariích a pak si spolu čteme v jednom z perských evangelií, co jsme přinesli. O Marii z Bethanie a jak k ní a její sestře Martě přišel Ježíš na návštěvu a pak o Marii Magdalské a jak se jako první setkala s Ježíšem po jeho vzkříšení.

„A mohla bych si tu knihu vzít domů?“ Ptá se Fatima, když jsme dočetly. „Ráda bych si přečetla o celém Ježíšově životě!“

V tom jsem ji samozřejmě velmi ráda vyhověla a ještě jsem jí pozvala na pátek do střediska, kdy máme čajovnu s promítáním filmu právě o celém Ježíšově životě. Rozloučily jsme se s modlitbou a když jsme pak i my s týmem celí uvaření odcházeli, věděla jsem, že nám ten čas tady vybral Bůh sám. Sice tu nebylo plno, ale byla tu právě Fátima, která si přála se o Ježíši dozvědět víc.

„Markéta“