Požehnání skryté v chybách

Z chorvatské Rovinje píše náš misionář Jirka Dohnal:

Po delší době vás zdravím z Chorvatska. Rád bych vás informoval o dění u nás. Ne všichni používáte Facebook, kde jsme vytvořili skupinu „Misie v Chorvatsku,“ kde čas od času napíšu novinky a pověsím fotky, tak pošlu občas písemnou zprávu pro ty z vás, kteří nemáte FB.

Začnu novinkou. Letos na podzim předávám vedení sboru Goranovi, který převezme sbor na zkušební lhůtu 1 rok, aby si to „vyzkoušel“ a taky, aby lidé mohli vidět Gorana sloužit v této pozici a poskytnou mu zpětnou vazbu. Nemám nejmenší pochybnosti, že je Goran k této službě povolán i vystrojen. Pokud během této zkušební lhůty prožije i on, že je to služba pro něj, bude ustanoven jako pastor. Čeká nás tedy poměrně velká změna. Já budu dál ve staršovstvu, budu podle potřeby kázat a věnovat se budování jedinců. Kromě toho budu mít více času na mezisborovou službu a službu pastorům na Istrii a vyhořelým služebníkům.

Na vylete

V horách s vedoucími mládeže

Poslední dobou jsem se poměrně intenzivně věnoval Andreovi, vedoucímu mládeže a taky jeho spolupracovníkům. Vytáhl jsem je několikrát do hor na pořádnou túru s přespáním v divočině. Takové výlety jsou skvělé, lidé se uvolní a je spousta času na rozhovory o všem možném. Probereme věci ke kterým se přes rok hned tak nedostaneme. A taky zažijeme dobrodružství, zvlášť, když narazíme na stopy vlka, nebo medvěda, nebo pochodujeme za tmy po vrstevnici. Kromě duchovních témat které probíráme, je učím jak se v horách orientovat podle kompasu a mapy, které byliny se dají jíst a které naopak ne, jak postavit bivak, rozdělat oheň křesadlem, slanit z útesu a podobné věci. Je to vždycky skvělý čas a pár chlapů ve sboru se o těchto našich výpravách do hor dozvědělo a projevili zájem, jet s námi. Což mě těší, protože už delší dobu mám na srdci sloužit našim chlapům a nevěděl jsem jak na to. Zdá se, že tyhle vandry budou dobrý začátek.

V létě jsme tady měli 2 týmy mládežníků, jeden z organizace Christ Revolution, který spolu s několika našimi mládežníky oslovoval lidi na ulici a zvěstoval jim evangelium. Druhý tým mladých byl z CB Frenštát p. Radhoštěm, kam chodí mé neteře a ty vlastně zorganizovaly výlet osmi mládežníků sem do Rovinje. Už dlouho jsem neviděl tak zapálené, pokorné a moudré mladé lidi. Terezka, která s nimi byla nejvíc, z nich byla nadšená a my taky. Takže jsme se s nimi předběžně domluvili, že přijedou příští rok znovu a budou mít společný čas spolu s našimi mládežníky, cíleně zaměřený na určitá témata, která mladé pálí a zajímají. Já si od toho slibuji víc než jen vyučování. Věřím, že dojde k opylení :-) tj. že bude na ty naše mladé „přenesen duchovní pyl.“ Kátě a mě naše mládež moc leží na srdci a věnujeme se jim každý týden. Předáváme jim základy víry a stavíme je na Písmo. A já se kromě toho ještě věnuji extra Andreovi, který je vedoucí. Ale je lepší, když mladým některé věci předají jiní mladí z jejich vlastní generace.

V dubnu u nás byl Dan Drápal, který byl hlavním řečníkem na naší lokální pastorálce. Měl slovo na téma: „Požehnání skryté v chybách.“ Dan mluvil velice otevřeně o svém životě a o tom, co se naučil z vlastních chyb. Není běžné, alespoň tady v Chorvatsku, aby duchovní vedoucí mluvili a to veřejně o takových věcech. Za 22 let, co jsme tady v Chorvatsku jsem nezaregistroval ani jednu konferenci, pastorálku, či seminář o tom jak zpracovat vlastní selhání, nebo jak si udržet svobodu zůstat ve vlastních očích i očích oveček pouhým člověkem. Prostě, my vedoucí o chybách a selháních nemluvíme a mnohdy se s nimi vnitřně nevyrovnáme, natož abychom z nich vytěžili poučení, které se stane požehnáním pro nás i pro druhé. Toto byla zřejmě první pastorálka na téma typu „padáním vřed.“

Dan taky kázal 2x v našem sboru a kromě toho jsme měli společný čas, který je pro nás a zvláště pro mne osobně moc vzácný. Dana znám 35 let, byl u mých duchovních začátků, považuji ho za jednoho z mých duchovních otců který měl na mě klíčový vliv. Trávit s ním čas je pro mne vždycky velice obohacující a inspirující.

V květnu jsme měli společnou bohoslužbu sborů na Istrii s adoptivním synem Dereka Prince, Dr. Stephenem Hedgesem, mesiánským Židem, profesorem Staré smlouvy. Poslouchat někoho, kdo má jak znalost židovské teologie, tak i křesťanské je úžasné.

Společné modlitby sborů na Istrii pokračují dál. Stejně tak jako pastorálky. Už je to 10 let, co jsem začal organizovat společné pastorálky. V roce 2009 jsem v lednovo-únorové zprávě, ještě před naší první společnou pastorálkou jsem psal, že věřím, že tyto pastorálky změní dějiny církve na Istrii. Uběhlo bez mála 10 let a když se ohlédnu zpět a vidím jaké vztahy jsme mezi sebou měli jako pastoři i jako sbory, vidím, kolik toho Pán za těch 10 let mezi námi a s námi udělal. Jsem mu za to tolik vděčný! Přesto vím, že je před námi ještě mnoho změn a taky mnohem těžších. Jsou však nevyhnutelné, chceme-li, aby se naplnil celý boží plán jak s námi pastory, tak s našimi sbory. Cítím v duchu, že to pro některé z nás nebude lehké.

Mé zdraví se pomalu zlepšuje, ale stále jsem vděčný za modlitby. Za ochranu od vzniku metastáz a za celkovou obnovu a ochranu mého organizmu, včetně štítné žlázy. Za ochranu od úrazů a úplné douzdravení oka. Jinak se cítím dobře a vůbec by mi nevadilo, kdyby to tak bylo i dále :-)

Za všechny Dohnalíky, s láskou

Jirka Dohnal