Nová služba

Z Chorvatska píše náš misionář Jirka Dohnal:

Milí bratři a sestry, srdečně Vás zdravím z Chorvatska. Mám radost z toho, že se teď na konci roku můžu ohlédnout zpět a vidět tolik Boží přízně a jednání, jak v mém životě, tak v mé rodině, sboru a církvi v Chorvatsku. Udělám krátkou retrospektivu.

25.11.2018. jsme pokřtili Martinu, mladou svobodnou matku, která se nedávno obrátila a která má spoustu přátel v probuzené části katolické církve. Někteří z nich přišli k nám do sboru, aby byli přítomni Martinina křtu. Když si vzpomenu, jakému nepřátelství jsme byli vystaveni ze strany katolické církve před patnácti, dvaceti lety, tak mě hřálo u srdce, když jsem na našich bohoslužbách viděl bratry a sestry katolíky a pak od nich slyšel, že celá „mše“ byla prostě úžasná!

Pokud Vás udivuje, že Martinu křtil Goran a ne já, tak Ti to hned vysvětlím. Je to proto, že v neděli před tím, tj. 18.11.2018 jsem slavnostně předal pomyslnou štafetu vedení sboru Goranovi Roksandić. A tyto křty byly jeho první. Předání vedení sboru se zúčastnil i podpůrný tým z Prahy. Poté jsme měli společnou slavnostní hostinu v kempu, který Goran vede.  Po skoro dvaceti třech letech služby tady v Chorvatsku došlo k této historické změně, kdy byl vedením sboru pověřen místní člověk, můj syn ve víře, který vyrostl v úžasného božího muže a mého parťáka. Mám z toho velkou radost. Zvlášť proto, že tato změna nebyla vyvolána nějakou krizí, či napětím, jak tomu bohužel často ve sborech bývá, ale přirozeným vývojem. Sbor Gorana jako pastora přijal. Je před ním roční zkušební lhůta, během které by si to měl „vyzkoušet“ a pokud Pán během této lhůty v jeho srdci potvrdí toto povolání a já věřím, že ano, pak bude ustanoven pastorem nastálo.

Tato změna mě víc uvolnila pro službu, kterou mám na srdci nějakých 10 let. A to službu pastorům, kteří prochází nějakou krizí, nebo burn-outem (osobním vyhořením). Této službě jsem se věnoval posledních 10 let jen sporadicky, tak jak mi to můj čas a povinnosti ve sboru dovolovaly. Nyní se této službě budu moci věnovat mnohem více. Dál budu sloužit v našem sboru v Rovinji, kázat, vyučovat, budovat nové vedoucí, dál zůstávám členem staršovstva a budu všemožně podporovat Gorana v jeho službě pastora sboru, ale hlavní zodpovědnost za sbor již nenesu já, nýbrž Goran. Jakmile jsme na celostátní pastorálce EPC oznámili tuto změnu, včetně toho, čemu se budu nyní věnovat já, hned mi za pár týdnů poslali z ústředí první manželský pár, který vede jeden z největších sborů v Chorvatsku, abych jim pomohl překonat dost vážnou krizi. Během těch pár dní, co byli u nás ve srubu, jsem se jim intenzivně věnoval. Když přijeli, vůbec netušili, jak a proč se do této krize dostali a jak se z ní dostat. Odjížděli, díky Pánu, s jasným zjevením toho, kdy to začalo a proč a taky jak z toho ven. Jejich upřímné pokání a nestrojená vděčnost mi byla důkazem, že se jich Pán skutečně mocně dotkl. Za měsíc, nebo dva přijedou znovu, abychom některé věci ještě dotáhli a doladili.

Clipboard01Taky jsem měl skvělý čas s pastory sborů na Istrii. Tentokrát s námi byl i Goran, novopečený pastor sboru v Rovinji. Byli jsme spolu 2 dny a probrali jsme spoustu věcí. Od osobních do sborových. Měl jsem pro ně připravenou sadu otázek, například: „Jakou osobní proměnu bys chtěl v následujícím roce prožít a jakých proměn bys chtěl za rok dosáhnout na rovině sboru? Co je pro tvůj sbor specifické, co ho charakterizuje, čím je jedinečný a čím se odlišuje od jiných sborů? Jaké hodnoty a důrazy jsou pro tvůj sbor zásadní? Jaká obdarování máš a v čem potřebuješ, aby tě doplnil někdo druhý, co ti ve službě pastora jde a co naopak moc nejde a potřebuješ v tom pomoc druhých? Jsi si jistý svým povoláním? Když se nedaří a jsi zahlcen problémy, útoky, a lidé odcházejí do jiného sboru, nenaruší to tvoji jistotu povolání?“ A podobně. Byl to velmi plodný čas plný modliteb, slov od Pána a taky trochu i slz. Řekl bych, že se naše obecenství během těch dvou dnů dostalo na mnohem hlubší úroveň. Kluci si to moc pochvalovali a tento náš společný čas označili za nejplodnější setkání za celou dobu, co se scházíme.

Jirka Dohnal