Připravuje se cesta českého týmu

Bohoslužba v Ofirice

Bohoslužba v Ofirice

Nové zprávy z námi podporovaného projektu Spolku pro Jižní Súdán:

Přes různé peripetie a přes mezinárodní tlak se nedaří dosáhnout mírové dohody v zemi mezi znesvářenými stranami v čele s prezidentem Kiirem a viceprezidentem Macharem, resp. kmeny Dinka a Nuer. „Poslední termín“ uzavření dohody byl opět posunut – nyní o sto dní, z listopadu na únor. Přináší to nejistotu do celé země. Sice se nikde přímo neválčí, ale o klidu se hovořit rozhodně nedá – místy propuká násilí, přepadává se na cestách, krade dobytek. Problémy se nevyhýbají ani pracovníkům humanitárních organizací. Mohutné deště způsobily záplavy, což v některých oblastech znovu oživilo hrozbu hladomoru. Cesty jsou zhusta neprůjezdné. I bratr Bernard hlásí, že Torit je odříznut od světa a trpí nedostatkem potravin (průjezd je možný jen na motorce). 

Naši milí jsou všichni v pořádku, i když prožívají řadu těžkostí. Arcibiskup Bernard byl nemocen a zotavuje se jen zvolna (přispěli jsme mu pěti sty dolary na vyšetření a léčbu). Nedávno ztratil krátce po sobě staršího bratra a dceru, zařizoval pak transport zesnulých a pohřby. Byl také na cestách vystaven nesmyslné šikaně – bylo mu na týden zabaveno auto, jeho asistent byl bezdůvodně zbit. Jeho (i naší) prioritou zůstává nadále budování biblické školy v Ame – pokračuje zde čištění buše a přípravné práce (výroba cihel) na stavbu dalších budov po skončení období dešťů. Rozhodli jsme se přispět na zakoupení motorky pro projekt Ame.

Při nedávném setkání vedení Spolku pro Jižní Súdán jsme se shodli, že nastal čas připravovat další cestu – dá-li Nejvyšší, uskuteční se příští léto. Věříme, že biblická škola již bude i v provizorních podmínkách schopna přijmout tým z Česka, který by mohl nejen vést biblické vyučování, ale také by pomáhal s výstavbou. V tomto směru se také rozvíjí spolupráce s Evangelikálním teologickým seminářem (ETS) v Praze, jehož někteří studenti mají zájem se cesty zúčastnit v rámci své praxe z misiologie. Pokud chceme cestu uskutečnit, je čas začít s přípravami již nyní ve víře, že bezpečnostní situace se do léta zlepší.

Zdravotní sestra Joan s manželem Jonášem s „buldočí“ vytrvalostí a přes řadu protivenství setrvávají ve zdravotním středisku v kmeni Ofirika. Deště odnesly střechu jejich nové modlitebny (je to nízká hliněná budova s křížem, jejíhož slavnostního otevření jsme se zúčastnili v lednu), ale brzy bude nahrazena novou. Do Ofiriky po dvouměsíčním putování dorazil náš balík s léky, tričky pro děti v nedělní škole a trochou potravin.

Joan posílá měsíční zprávy, v nichž informuje o počtech ošetřených pacientů. Vyplývá z nich, že za poslední půlrok ošetřila měsíčně asi 120 nemocných (na jednoho pracovníka jde o obrovské číslo), z nichž téměř polovinu tvoří děti do pěti let. Většinou řeší malárii a průjmy. U malých dětí má asi třetina malárií a dvě třetiny průjmů těžký průběh. U dětí ošetří také každý měsíc několik zápalů plic. Kromě léčby provádí také osvětu a prevenci, např. rozdává moskytiéry (asi pět měsíčně). Těžká malárie, průjem a zápal plic bývají u malých dětí nezřídka smrtelné. Lze tedy odhadnout, že pomoc českých křesťanů (mzda Joan činí 250 dolarů měsíčně) zachránila za půl roku možná až padesát životů malých dětí. Taková, až stěží uvěřitelná „efektivita“ námi vynaložených prostředků nás velmi povzbuzuje.