Kategorie: Naši misionáři

Mešak má nové auto

Auto2Nedávno jsme uzavřeli sbírku na „nové“ ojeté auto pro našeho keňského misionáře Mešaka Okumu a poslali jsme mu její výtěžek ve výši 14.000 USD. Nyní nám Mešak poslal první fotografie svého nového auta, které mu velmi pomůže v jeho službě ve slumech a mezi Masaji. Ještě jednou děkujeme všem štědrým dárcům!

V komunitě Wina

Z Nikaraguy píší naši misionáři manželé Klingerovi:

Zbyněk se živ a zdráv vrátil z misijního výjezdu do komunity Wina. Bydlel v rodině bratra Rigoberta. Rigoberto a jeho žena Maritza mají 10 dětí. Zbyněk s sebou přivezl velký pytel rýže, pytel cukru, a kávu.  V rodině se o Zbyňka moc dobře starali.

Biblický kurz se konal kousek od domu bratra Rigoberta v budově místní církve asi 10 minut cesty. Ale, cesta nebyla tak snadná. Muselo se přejít po uzoučké kluzké kládě nad špinavou vodou. Více

Zveme na setkání s naší misionářkou

Srdečně zveme všechny zájemce o misii na setkání s misionářkou „Markétou“, která se nedávno vrátila domů po ukončení několikaleté služby uprchlíkům v Řecku. Setkání se uskuteční v prostorách KS Praha, Na Žertvách 23, Praha 8, ve středu 26. června od 18:30 v malém sále v 1. patře.

Zároveň bychom v této souvislosti rádi požádali všechny její finanční podporovatele, aby se svou podporou ještě několik měsíců vydrželi. Rádi bychom Markétě umožnili několikaměsíční přechodové období, ve kterém se bude moci zpětně aklimatizovat.

Perličky z Keni

Z Keni píše naše misionářka Radka Rusínová.

První, čím začnu, je, že koza Liberka porodila krásné dva chlapečky. Mají se čile k světu a dělají nám radost. Laktace Liberky se tak zvýšila a nyní nadojí 1,6 litrů mléka denně. Zatím jen oddojujeme přebytky, aby malým klukům nechyběla výživa a nestrádali. Dále jsme mohli nakoupit 30 nových kuřic a zároveň pro ně na měsíc krmivo. Proběhla velká desinfekce chlévů a oprava kukaní pro drůbež.

Přistavěli jsme také nové králikárny. Více

Hudba, která přináší pokoj

IMG_2071Jeden příběh naší aténské misionářky mezi uprchlíky „Markéty“:

Stará školní budova, kterou jsem hledala, má pomalovanou omítku s anglickými nápisy. Nejlepší uprchlický tábor to asi nebude, ale horší než olympijské letiště a sportovní stadiony snad také ne. Píšu Míně, že jsem tady, a rozhlížím se po zašlé školní chodbě, kde pod schodištěm u lavice sedí dvojice mladíků pouštějících si hudbu ze starého laptopu. Jsou to ale Arabové, takže moji afghánskou studentku Mínu neznají. Zkouším jí volat, ale neúspěšně. Po chvíli beznaděje ale kolem běží povědomý chlapec, zavolá na mě: „Dobrý den, paní učitelko!“ A za chvíli už v jeho doprovodu přichází Mína, a vede mě do nedaleké třídy. Více