NADAČNÍ FOND KMS

Podpora: sbor ESK Havířov, NF KMS

Číslo účtu: 577 409 193 / 0300 v.s. 820

Modlitební dopisy můžete objednat na:
NFKMS, Na Žertvách 23, 180 00 Praha 8,

E-mail: office@nfkms.cz

Pszczolkovým pište na adresu: office@nfkms.cz

Narozeniny a výročí:
Barbora 11.11., Jakub 9.3., Sára 24.2.2008, svatba 1.11.2002

Jakub a Barbora slouží jako překladatelé Bible do jazyků nezasažených skupin. V létě 2004 odletěli do jedné ze zemí jihovýchodní Asie. Přesnější určení místa neuvádíme z bezpečnostních důvodů. Jejich služba znamená to nejprve vytvořit psanou formu místního, dosud nezaznamenaného jazyka. Pak je třeba naučit místní obyvatele číst a psát. A zároveň s tím pracovat na překladu Písma do jejich jazyka. K tomu všemu je skoro s jistotou možné počítat s dalšími „maličkostmi“, jako je třeba poskytování zdravotní péče místním lidem. Předpokládaná doba pobytu v Asii je asi 15 let.

Jakub s Barborou jsou členy sboru ESK Havířov. Na svou službu se zodpovědně připravovali několik let. Jakub má za sebou několikaleté teologické vzdělání a m.j. také půlroční misijní službu v Indii. Barbora je vystudovaná zdravotní sestra. Společně absolvovali půlroční lingvistický výcvik Anglii.

Na konci roku 2005 se již přemístili na „svůj“ ostrov a začali navazovat první kontakty s místními lidmi i úřady. Kvůli lepšímu seznámení se s místním jazykem a kulturou si našli ubytování přímo v místní rodině. Po celý rok 2006 intenzívně pracovali na vytváření databáze místního jazyka. Kromě toho se začleňovali do života místní komunity. Prožili m.j. zemětřesení, dobrodružné cesty po moři na malých loďkách, dlouhodobé sucho s nedostatkem pitné vody, stejně jako konfrontaci s prakticky neexistující zdravotní péčí o obyvatele ostrova. Podařilo se jim na ostrov zajistit dodávku některých základních léků.

V září 2007 se vrátili na přibližně roční pracovně - odpočinkový pobyt v ČR. 24. února 2008 se jim narodila jejich první dcera Sára.

V srpnu 2009 se vrátili zpět na “svůj” ostrov.

Na modlitby:

• Boží ochrana
• Boží moudrost pro jejich práci
• dostatečná finanční podpora
• případný další misijní pár z Čech jako spolupracovníci (mohou mít jinou službu než překládání)

Naši misionáři v JV Asii manželé Pszczolkovi poskytli přednedávnem rozhovor pro jeden časopis. Uvádíme jeho přepis:

Ahoj. Jakub, Barča a Sára (2 roky) Vás zdraví z Jihovýchodní Asie), z malého souostroví, kde již několik let působíme. Našim domácím společenstvím věřících (Evangelikální Společenství křesťanů Havířov) jsme byli před lety vysláni ke službě v této oblasti, abychom mimo jiné přinesli písmo i Písmo těm, kteří jej dosud nemají. Sloužíme zde ve spolupráci s mezinárodními misijními organizacemi, s místními neziskovými organizacemi a církvemi a s dobrozdáním místních úřadů. Více

Království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
(Mat 13:45-46)

Komu jinému, než těm, kteří s ní každodenně obchodují, je jasné, jak drahocenná může vzácná perla být? Kdo jiný, než zdejší “mořští farmáři”, lépe rozumí tomu, jak náročné je takovou perlu vypěstovat do krásy? A kdo se lépe dokáže vžít do nesmírné radosti momentu objevení takového pokladu, než místní lovci perlotvorek? Více

…aneb co má společného akvárium s překladatelskou prací manželů Pszczolkových v JV Asii.

Od našeho posledního dopisu popisujícího mojí návštěvu ve vesnici se udála celá řada věcí, které nám více než cokoliv jiného potvrzují, že jsme se už definitivně zabydleli a připadáme si více „Ostrované” než „Ostravané”. Více

Je to něco málo přes měsíc od doby, kdy jsme opustili ČR a vrátili se do našeho nového domova v JV Asii. Vzpomínka na Evropu se nám již teď zdá vzdálená, asi pro spousty nových a silných zážitků, kterými jsme prošli. Dramaticky jiný život (než v západní části světa), do kterého jsme doslova vpluli, se nám odvíjí před očima (i na talíři). O něco z něj se chceme právě teď podělit. Více

Podobně, jako se horolezec snaží zdolat poslední úsek cesty k vrcholu, právě onu část, která je tou nejnáročnější vůbec, tak jsme i my museli čelit náročnějším výzvám, čím více jsme se přibližovali cíli. Po krátké pauze jsme se museli přesunout na sousední ostrov, abychom se tam registrovali na imigračním úřadu. Cesta sama o sobě nebyla vůbec špatná, protože trvala „jenom pár hodin”, ale my a hlavně naše děti (tedy naše Sára a děti našich kolegů) už měli za sebou téměř týden nepřetržitého cestování a přesunů přes den i v noci. Více