Kategorie: Jakub a Bára Pszczolkovi

Mutiara se znovu otevírá

pszczolkovi3.jpg Království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.
(Mat 13:45-46)

Komu jinému, než těm, kteří s ní každodenně obchodují, je jasné, jak drahocenná může vzácná perla být? Kdo jiný, než zdejší “mořští farmáři”, lépe rozumí tomu, jak náročné je takovou perlu vypěstovat do krásy? A kdo se lépe dokáže vžít do nesmírné radosti momentu objevení takového pokladu, než místní lovci perlotvorek? Více

Ryba nebo lev

pszczolkovi.jpg …aneb co má společného akvárium s překladatelskou prací manželů Pszczolkových v JV Asii.

Od našeho posledního dopisu popisujícího mojí návštěvu ve vesnici se udála celá řada věcí, které nám více než cokoliv jiného potvrzují, že jsme se už definitivně zabydleli a připadáme si více „Ostrované” než „Ostravané”. Více

Zaskočte k nám na rybišku

pszczolkovi.jpg Je to něco málo přes měsíc od doby, kdy jsme opustili ČR a vrátili se do našeho nového domova v JV Asii. Vzpomínka na Evropu se nám již teď zdá vzdálená, asi pro spousty nových a silných zážitků, kterými jsme prošli. Dramaticky jiný život (než v západní části světa), do kterého jsme doslova vpluli, se nám odvíjí před očima (i na talíři). O něco z něj se chceme právě teď podělit. Více

První doušky Asie II

pszczolkovi.jpg Podobně, jako se horolezec snaží zdolat poslední úsek cesty k vrcholu, právě onu část, která je tou nejnáročnější vůbec, tak jsme i my museli čelit náročnějším výzvám, čím více jsme se přibližovali cíli. Po krátké pauze jsme se museli přesunout na sousední ostrov, abychom se tam registrovali na imigračním úřadu. Cesta sama o sobě nebyla vůbec špatná, protože trvala „jenom pár hodin”, ale my a hlavně naše děti (tedy naše Sára a děti našich kolegů) už měli za sebou téměř týden nepřetržitého cestování a přesunů přes den i v noci. Více

První doušky Asie

pszczolkovi.jpg A je to definitivně tady, jsme v Asii a naplno si toho užíváme. Odlet z Prahy proběhl bez problémů, jenom jsme byli (se špetkou strachu) zvědavi, jak bude naše malá Sára snášet všechno to cestování. Bylo před námi několik na sebe navazujících letů, z nichž ty nejdelší trvaly přes 10 hodin. Díky Bohu (doslova), že na Sáru vždy v pravý čas padla „mrákota” a většinu cesty prospala, přestože jsme ji museli několikrát nejrůzněji přenášet.
Více