08.-19.03. jsem byl na služební cestě v Česku a na Slovensku. Byla se mnou i dcera Terezka (14), kterou uvolnili ze školy. Ovšem pod podmínkou, že si bude přes facebook zjišťovat úkoly a učit se. Měli jsme pořádně nabitý program. V Praze a v Českém Těšíně proběhly Misijní víkendy, kde jsem kázal a měl vždy jeden ze seminářů. Oba víkendy jsem si užil. Setkal jsem se se spoustou přátel a v Těšíně jsem konečně po létech mohl kázat „po našem.” A přestože jsem mluvil „kratkim zobakem” na délku kázání to kupodivu vliv nemělo.
Taky jsme měli tu výsadu strávit nějaký čas v Brněnském studiu TWR, kde s námi milé sestry natočily rozhovory. Kromě toho jsem se setkal s Podpůrným týmem, kázal v KS Praha na regionu Sever, setkal se s přáteli, navštívil svou maminku v Bohumíně a staré dobré přátele tam, taky jsem navštívil v Bratislavě pastora Petra Kopanicu a jeho krásnou rodinu a taky jsem měl možnost kázat v jejich sboru. Byl jsem dojat věrností a obětavostí této rodiny a sboru.
Přestože těch 15 dní bylo velmi náročných a já se navíc ještě pořád zotavuji z loňských popálenin, zvládal jsem to velmi dobře. Očividně mi Pán obnovoval síly ze dne na den. Udělal jsem už po x-té zkušenost, že pokud se pustím do sebenáročnějšího úkolu, který po mě chce Pán, tak na to dostanu od Něj i sílu a pomazání. Ale pokud se pustím do něčeho, co je sice dobré a užitečné, ale není to Jeho vůle pro mne, pak jsem vyfluslý „tajak havyř co vyfara z ďury po šesnáctce,” a ne a ne se z toho dostat. A takhle to mám od burn-outu který jsem prodělal v létech 2002-2003. O to pečlivěji musím hledat boží vedení.
V březnu a dubnu jsem intenzivně pracoval na korekturách chorvatského vydání mé knihy Operace bez narkózy. A konečně je vše hotové. Během června by kniha měla vyjít. A vypadá to, že i v Česku tato kniha vyjde znovu.
U nás ve sboru v Rovinji jde vše jak po drátkách. V kázání se střídáme já, Goran a Shane. Já kážu 1x měsíčně v Hosaně v Pule, teď jsem kázal v EPC Pula a tuhle neděli v EPC Rijeka. Poslední dobou dostávám poměrně hodně pozvání z jiných sborů, abych u nich kázal. V Orahovici bude v červnu pětidenní konference pro rodiny a dospělé. Byl jsem pozván jako jeden z hlavních řečníků, ale bohužel jsem musel odmítnout, protože v červnu budeme na dovolené. Uvědomuji si, že se pomalu naplňuje vize, kterou mi Pán dal v roce 1995 a taky proroctví která přišla od několika sourozenců, kteří se mezi sebou neznají, týkající se mé služby na rovině celého Chorvatska. Jsem povzbuzen, ale na druhou stranu vidím, že je potřeba, aby se věci v našem sboru v Rovinji posunuly tak, abych mohl být víc uvolněn pro nadsborovou službu.
Přidám ještě jednu povzbudivou zprávu. Goran a Katarina se před pár měsíci seznámili s dívkou, která měla Hodgkinův lymfom, který patří mezi nejzákeřnější formu rakovin. Prodělávala léčbu chemoterapií. Goran s Katarinou ji svědčili a ona uvěřila a přimkla se k Ježíši. Její modlitby by zahanbily mnohé z nás. Několik měsíců jsme se modlili za její uzdravení. A poslední lékařské výsledky potvrdily, že je zdravá. Už dokonce chodí do práce. Velmi dobře ví, že ten kdo ji zachránil od smrti je Ježíš. Teď už jen zbývá, aby se rozhodla připojit k církvi. Což je v této kultuře pro mnoho lidí jako nezdolatelná hora. Kéž ji v tom Pán dá takovou rozhodnost s jakou mu vydala svůj život.
Další žena k nám začala chodit na bohoslužby i se svou dcerou. Uvěřila před pár lety a připojila se k EPC Pula. Nicméně po druhém dítěti je pro ni náročné jezdit z Rovinje do Puly, tak ji starší z EPC Pula doporučili, aby začala chodit k nám. I to svědčí o ohromném posunu ve vztazích mezi našimi sbory. Dřív by takového něco bylo nemyslitelné.
Tvoji Jirka, Katka, Tereza, Matyáš a Martin Dohnalovi

DOKLADY
Děkujeme vám všem, kdo jste se modlili za zdárné vyřízení dokladů, k našemu pětiletému pobytu tady v Nikaragui. Oba jsme dostali místní občanské průkazy na 5 let. To znamená, že pokud budeme v Nikaragui delší čas, další žádost si budeme podávat až za 5 let. Je to velká pomoc a úleva. Naši přátelé brazilští misionáři mohli zažádat opět jen na 1 rok a pak ještě na 1 rok, než budou moci žádat o povolení k pětiletému pobytu. Přímo naproti našemu domu, do kterého jsme se nastěhovali v lednu, bydlí rodina amerických misionářů. Jsou tady 7 měsíců a zatím povolení k pobytu řeší tak, že každé 3 měsíce musí vycestovat za hranice, aby tu mohli být další tři měsíce. Je to finančně nákladné, únavné a vlastně i nebezpečné. Jsme opravdu přemoženi Boží prozřetelností, jak podivuhodně nám tady v Nikaragui otvíral a stále otvírá dveře k misii.

MISIE MEZI MAYANGNA
Ačkoliv jsme teď několik měsíců nebyli v zoně Bosawas, misie pokračuje i tady v Jinotece. Víte, že byli u nás na návštěvě pastor Fanor s Elidou z komunity Samasca. S Elidou jsme při té příležitosti přeložili do mayangna letáček o jménu Ježíš. Letáček nám pak ještě pomohla opravit Jesica, která ovládá dobře mayangna i španělštinu. Bývá v Jinotece každý víkend a jsme ve spojení. Výhledově jsme domluvili s Jesicou spolupráci. Také víte, že Zbyněk byl navštívit bratra Conchu z komunity Samasca, kterému amputovali nohu. Díky Bohu daří se mu lépe a pomalu se zotavuje.
Minulý týden byla tady v Jinotece v nemocnici snacha bratra Concho. Byla ve vážném stavu. Sestra Osdalis, maminka 3 dětí, zkolabovala zřejmě následkem žloutenky nebo selhání jater. Byla celá žlutá, nafouklá a opravdu ve vážném stavu. Jak jsme se to dozvěděli, chodili jsme jí navštěvovat. Zbyněk jí koupil pořádné jídlo a byl se za ní modlit. Pak jsme se tam v návštěvách prostřídali. Pomáhali jsme s komunikací mezi Osdalis a její rodinou a také jsme jí navrhli, že až jí propustí, ať přijde k nám, že jí pomůžeme koupit jízdenky na cestu zpátky domů. Přišla i s manželem Josém. Takže misie mezi mayangna pokračuje stále, ať na řece nebo tady v Jinotece.

Brzy už Zbyněk pojede na výjezd na řeku. Tento týden vytiskneme 500 kopií letáčku a Zbyněk s ním pojede do zony. Rozdávat ho bude osobně. Nelze letáčky někomu jen tak předat a myslet si, že je bude distribuovat.
Zbyněk momentálně hledá dopravu po řece, aby se mohl dostat do Samascy. Měl by jet v druhé půlce května a zřejmě na 3-4 týdny. Až do teď řeka byla suchá a špatně sjízdná a tím víc nebezpečná. Výjezd je finančně poměrně náročný. Největší několikatisícový výdaj bude za benzín na cestu po řece do komunit. Zbyněk chce navštívit Puluwas a Nawahwas. Pastor Fanor je ochotný dát svůj čas a se Zbyňkem do komunit jet. Naše misie bude kompletně hradit benzín. Je velmi důležité, s kým po řece cestujete. Je potřeba mít zkušeného botera, toho, kdo loďku řídí a dobře řeku zná. Fanor je dobrý a zkušený lodivod a řeku zná. Řeka je divoká a peřeje nebezpečné. Dozvěděli jsme se nějaké podrobnosti o mladém misionáři, který v řece utonul v lednu. V peřejích jim selhal motor a loďka se převrátila.
Vaše modlitby, za naší ochranu jsou pro nás důležité. Děkujeme vám za vaše modlitby i veškerou vaší podporu misie Ježíše Krista tady v Nikaragui.
V lásce Klingerovi

12►

Nové zprávy z Ruska posílá náš misionář Marek Slánský

V  březnu se konaly v  Toljatti spolu s  prezidentskými volbami také volby starosty města. Jedním z  hlavních kandidátů byl jeden mladý politik Sergej Andreev, který přijel do Toljatti jako baptistický misionář před 18 lety z  jiné oblasti Ruska. Během několika prvních let «své misie» ve městě aktivně rozjel sociální službu, pomáhal babičkám, dětským domovům, pořádal dětské tábory. Stal se ve městě celkem populárním aktivistou, několik posledních let působil jako opoziční zastupitel v  radě města. Jeho hlavním konkurentem ve volbách byl bývalý policejní ředitel, kterého podporovala vládní strana Jednotné Rusko a různé mocenské struktury. Během volební kampaně bylo celé město zohavené obrovskými billboardy, které kydaly neuvěřitelnou špínu na evangelikálního kandidáta Andrejeva. Díky jeho morální bezúhonnosti na něj jeho protivníci nemohli najít nic jiného než to, že je „sektář”. Billboardy po celém městě varovaly, že spolu s  ním k  moci přijde nebezpečná sekta pod názvem „Církev Nový život”, která poskvrní pravoslavnou víru… Ve všech místních novinách o něm psali neuvěřitelné lži, aby ho v  očích lidí pošpinili. Když lidé viděli, jaký nečestný boj s  ním vedou jeho bohatí oponenti, mnozí křesťané a jiní sympatizanti sami dobrovolně nalepovali na svá auta nálepky s  jeho fotografií a také sami vyvěšovali na své balkóny jeho volební plakáty. Dvě auta s  takovou podomácky vyrobenou volební reklamou napadli místní kriminálníci, kteří po řidiči stříleli, potom jej zmlátili a auto mu spálili. Byl to velmi divoký volební boj, ve kterém se jasně ukázalo, že místní organizovaný zločin stojí na straně jeho oponenta a před ničím se nezastaví. Církve města se v  této složité situaci vytrvale modlily a postily, protože v  této nečisté kampani byli očerňováni spolu s  ním všichni evangelikální křesťané. Modlili jsme se za ochranu celé jeho příkladné rodiny se čtyřmi dětmi, kteří žijí v  obyčejném paneláku a nemají ochranku. K  naší obrovské radosti Sergej Andreev v  těchto volbách vyhrál nehledě na neuvěřitelně špinavou a lživou kampaň, která se proti němu vedla. Stal se tak vůbec historicky prvním starostou Ruska, který je evangelikálním křesťanem. Jeho historické vítězství také ukazuje na to, že mentalita lidí v  Rusku se postupně mění, mnozí jsou už vnitřně připraveni hlasovat za „nepravoslavného” politika, kterému ale mohou důvěřovat jako člověku, který je morálně bezúhonný. Křesťané ve městě a mnozí ostatní lidé v  něm uviděli naději na změnu a na skutečný boj s  korupcí. Modlete se za moudrost pro něj, za jeho ochranu, protože organizovaný zločin a s ním spojené mocenské struktury se jen tak nevzdávají svých pozic. Církve s  novým bratrem starostou spojují své naděje na svobodu k  evangelizaci, na konec úřednických překážek, které po celé roky bránily církvím v koupi pozemků nebo budov pro modlitebny. My v  ACETu s ním spojujeme také své naděje, doufáme, že se nám otevřou nové dveře pro spolupráci s  radnicí.
Před týdnem byl Mezinárodní den boje s  tuberkulózou, ve kterém se v  našem městě konala tisková konference, na níž jsme prezentovali naši práci s  nemocnými dětmi. Primář tuberkulózní nemocnice na ní podrobně popsal situaci epidemie v  Toljatti. Během minulého roku v  tuberkulózní nemocnici nehledě na intenzivní léčbu zemřelo na tuberkulózu přes 115 pacientů, v  průměru každý třetí den umírá další pacient. Většina pacientů, u kterých se nedaří tuberkulózu vyléčit, je HIV pozitivních a jsou už ve stádiu AIDS, kdy mají už natolik slabou imunitu, že se jejich organismus nemůže tuberkulóze ani s  pomocí léků bránit. Kvůli této složité situaci primář tuberkulózní nemocnice vytvořil pracovní skupinu, ve které jsou vedoucí lékař AIDS střediska, zástupci pacientů a také my jako představitelé ACET. Je to vůbec poprvé, kdy jsme se v  našem městě všichni společně setkali, abychom hledali způsoby, jak můžeme společně pomoci v  léčbě pacientů a snížit jejich vysokou úmrtnost. Jedním z  hlavních problémů je to, že někteří z  nich jsou narkomani nebo alkoholici, kteří i v  tuberkulózní nemocnici pokračují v braní drogy nebo pití. Vznikají tak mezi nimi a lékařským personálem konflikty, lékaři se těchto pacientů straní, což ještě více snižuje úspěšnost jejich léčby. Nabídl jsem proto zorganizovat pro zdravotní personál nemocnice seminář o problémech závislosti, který by pomohl lékařům lépe pochopit psychologii závislých, což by mělo snížit komunikační bariéru. Lékaře nabídka semináře našich psychologů ACETu zaujala, jsou pro něj otevření.
Jinak pokračujeme dvakrát týdně v návštěvách dětského oddělení tuberkulózní nemocnice s různými zajímavými dětskými programy. Největší nadšení vzbuzují u dětí velké mluvící loutky, které přijímají jako živé kamarády. Nyní je v oddělení mnoho malých 2 - 4 letých dětí, které zvláště těžce nesou plnou izolaci od svých rodičů. Před měsícem do oddělení přivezli dvě malé holčičky dvojčata, která za celou dobu vůbec nikdo z  příbuzných nenavštívil. Jejich rodiče jsou alkoholici, kteří se o ně nestarali, a proto jsou holčičky nedostatečně mentálně rozvinuté. V  nemocnici pro ně neměli ani náhradní oblečení a proto jsme jim nějaké přinesli sami. Jiného sedmiletého chlapce Denise nikdo nenavštívil už čtyři měsíce. Jeho otec je ve vězení, matka leží těžce nemocná v tuberkulózní nemocnici na druhém konci města. Denis byl velmi agresivní, ostatní děti si s  ním nechtěly hrát, proto byl hodně osamocen. Během art terapie (malování) s  dětmi naše psycholožka uviděla, že Denis moc pěkně kreslí. Díky pravidelnému malování Denis přímo rozkvetl, a když ostatní děti uviděly jeho talent, začaly se s ním více kamarádit. Nedávno Denisovi skončila léčba a pro nezájem příbuzných jej z nemocnice poslali do 80 km vzdáleného internátu v  zapadlé vesnici na druhém břehu Volhy, ve kterém je přes sto dalších dětí s  podobným smutným osudem. Jednou měsíčně k nim do internátu přijíždíme s celodenním programem. Dopoledne děláme prevenční přednášky ve všech třídách pro žáky druhého stupně. Po obědě následuje divadelní představení s veselými soutěžemi a tanci. Večer ještě pro všechny žáky druhého stupně organizujeme mládežnický klub na různá témata. Děti nás pokaždé už očekávají, jsme pro mnohé z  nich jedinými lidmi kromě jejich učitelů , kteří je navštěvují. Některé z  dětí jsou v  internátu už přes 6 let, jejich rodiče zemřeli nebo jsou nezpůsobilí se o ně starat. Příští klub bude po velikonocích, které chceme využít k tomu, abychom citlivě sdíleli evangelium.
Děkujeme za vaše modlitby a podporu.

Marek, Lena a Margarita Slánští

Přinášíme novou evangelizační nabídku od našeho misionáře mezi cizinci v ČR “Ondřeje”.

Těm z Vás, kdo pravidelně sledujete tyto stránky, věnované misii národům přímo zde, v České republice, jistě neunikla moje poslední zpráva, ve které jsem oznámil plány na výrobu nových edicí DVD s filmem “Ježíš”.
Dnes mohu představit hotovou první ze čtyř chystaných sérií zmíněného filmu, která je zaměřena na národy Východní a Jihovýchodní Evropy, to znamená přes slovenštinu a ukrajinštinu, což jsou nejčastěji užívané cizí jazyky v naší zemi, přes jazyky Balkánu, zejména států bývalé Jugoslávie, až po řečtinu a turečtinu.
Tato série zahrnuje též češtinu pro naše vlastní potřeby, ale také české titulky, které jsme sem zahrnuli z těchto důvodů: 1) Můžete se učit některý cizí jazyk jeho poslechem a sledovat zároveň text v titulcích, 2) Cizinci se obdobně mohou učit česky, 3) Můžete se svými přáteli-cizinci sledovat tento film souběžně, a nakonec za 4) a to je důležité: film mohou sledovat i lidé trpící hluchotou! - Mohou sledovat děj a zároveň text, takto se mohou novým způsobem dozvídat o pravdách Evangelia!
Přikládám též náhled tohoto DVD. Těm, kdo si prostudují menu jazyků, jistě neunikne, že se na něm nachází též 5 romských dialektů, kterými se hovoří jak v různých částech Evropy, tak i u nás doma…
Nyní si tedy můžete skrze kancelář nadačního fondu KMS objednat libovolný počet těchto filmů, abyste jimi mohli obdarovat nějakého cizince, který žije poblíž Vás… a kdo ví, třeba to bude začátek nového přátelství, nebo dokonce nový člověk vejde díky tomuto daru do nebeského království…?!
V Kristu Váš misionář: “Ondřej”

Náhled disku (PDF)

Náhled obalu (PDF)

Zdravíme vás z Nikaragui. Dlouho jsme nepsali. Dny rychle ubíhají a s malým děťátkem, je ještě méně času, než bývalo. To asi znají všichni rodiče.
Už od půlky ledna jsme v našem novém bydlení a jsme stále nadšení. Soukromí a relativní klid je balzám. Bydlení je na místní poměry pěkné a jsme za to vděční Bohu. Děkujeme za vaše modlitby i finanční pomoc.

Návštěva pastora Fanora a Elidy ze Samascy.

V zoně naší misie v Bosawas Sauni Bu, spolupracujeme hlavně s pastorem Fanorem. Církev v Samasce od našeho loňského pobytu vzrostla počtem členů i rozsahem působení i materiálním vybavením. Stejně jako my, mají pastoři Fanor a Elida na srdci postupně proniknout do komunit, kde ještě není žádná evangelická církev. Kázat evangelium Ježíše Krista a zakládat církve. Vloni v lednu jsme mluvili o některých z těchto komunit. Měla jsem na srdci kromě Puluwas, kde jsme byli se Zbynkem, ještě Nawahwas, což znamená Řeka tygrů, a Brikputuwas, což je Řeka kaštanů. V Nawahwas se letos otevřely dveře pro evangelium. Bratři a sestry navštívili tuto komunitu a modlili se za nemocné děvče, silně démonizované. Bůh děvče uzdravil a osvobodil. Její rodina se obrátila k Ježíši. Takže se v Nawahwas už konalo křesťanské shromáždění s chválami a díkůvzdáním. Křestané ze Samascy do Nawahwas začali pravidelně dojíždět, jak jim to možnosti dovolí. Měl by tam jet s nimi i Zbyněk při jeho dalším misijním výjezdu, což bude pravděpodobně v květnu.

Návštěvu pastora Fanora a Elidy jsme očekávali už od září. Jednak je mezi námi přátelství a těšili jsme se, že spolu pobudeme, a hlavně bylo důležité domluvit další spolupráci a detaily ohledně Zbyňkovy služby na řece mezi lidem mayangna. Letos by chtěl Zbyněk udělat několik misijních výjezdů do zony.

Elida se moc těšila na Elišku a moc jí chtěla vidět. Všichni říkají, že je to zázrak. Po tolika letech čekání. Týden před jejich návštěvou byla u nás sestra Elidy a ta byla úplně překvapená, protože poprvé v životě viděla bílé, modrooké, blonďaté miminko. Eliška zas byla trochu překvapená snědými domorodci, ale rychle si zvykla a nechala se od Elidy chovat a na všechny se smála. Elida je domorodka mayangna, umí dobře španělsky a ovládá biblickou španělštinu. Modlila jsem se, abychom spolu mohly přeložit letáček o jménu Ježíše Krista do mayangna.
Původně vzhledem k různým komplikovaným okolnostem přijeli Fanor s Elidou a jejich dcerkou Valescou jen na 2 dny, ale díky Bohu, nakonec zůstali 3,5 dne, takže i letáček se stihl přeložit. Jeden z těchto 3 kratičkých dnů jel Zbyněk s Fanorem navštívit bratra Concha ze Samascy do nemocnice ve vzdáleném městě Ocotal. Několik dní před příjezdem pastora Fanora a Elidy nám volala Jacinta manželka bratra Concha, že jejímu manželovi amputovali nohu. Bouchl pod ním granát.
Už jsme psali o tom kolik bolesti a dlouhodobých následků tu napáchala občanská válka v 80. letech. Po válce, často byly celé části země, hlavně na severu Nikaragui, nepřístupné zony. Postupně se území odminovávala. V území kolem řeky Bocay se vedla partyzánská válka v horách a min a granátů bylo všude plno. A ještě stále je. Bratr Concho si rozdělal oheň, že si uvaří něco k jídlu, a právě na tom místě byl zakopaný granát. Díky Bohu výbuch přežil on i jeho dcera. Conchovi amputovali část nohy a ještě mu doktoři „spravují” šlachy na rukách. Zbyněk s Fanorem se vydali do Ocotalu Concha navštívit. Bratr Concho i jeho žena Jacinta měli velikou radost a velmi je návštěva povzbudila. Sestra Jacinta dostala od misie peníze na jídlo a výdaje a taky extra peníze na mobilní telefon, protože teď potřebuje být ve spojení a komunikovat. Mobilní spojení na řece Bocay žádné není, ale dá se dát zpráva radiem. Taky telefonem zařizuje Jacinta různé záležitosti ohledně protézy atd.
Pastor Fanor dostal od Zbyňka jeho mobil, protože když Fanor cestuje, také potřebuje mít spojení. Elida od nás dostala novou španělskou Bibli s velkými písmeny. Svou Bibli dlouho žádnou neměla. Rozpadla se jí kdysi vlhkem.
Návštěva Fanora a Elidy byla pro nás opět něco úplně nového ve zvykání si na místní kulturu a zvyky. Už jen to mít v domě návštěvu a vařit, hostit, Elišce připravovat příkrmky, kojit, uspávat a chovat a k tomu domlouvat plány na tento rok to bylo pro nás oba náročné. A najednou začali chodit příbuzní Elidy. Studuje tady v Jinotega o víkendu sestra Elidy a její neteř a ještě jeden bratr ze Samascy. Přijdou, pozdraví vás a jsou jako doma. Vesele si v mayangna povídají co je nového, společně pojedí atd. Takže jsme poučeni vařit pro více lidí.

Letáček

Stále nechápeme, jak je možné, že ačkoliv je na řece Bocay dost církví, katolická, moravská, evangelíci i různé misie, v mayangna jazyce nemají jméno Ježíše Krista. Kážou Ježíše jako malého tatínečka. Ale jen ten kdo je v Kristu je nové stvoření, jen před jménem Ježíše poklekne každé koleno a každý jazyk vyzná, že Ježíš je Pán. Jen ve jménu Ježíše Krista jsou nám odpuštěny hříchy a jsme spaseni a uzdraveni. A jen ve jménu Ježíše Krista mají křestané vyhánět démony. Kristus je Syn Boha živého a tak jen ti kdo jsou v Něm, kdo věří v Jeho jméno, jsou Boží děti. Kdo nemá ducha Kristova, není Jeho. Jen Ježíš je Pán Pánů a Král králů. Jen víra v to jméno uzdravuje. A evangelia jsou napsána proto, abychom věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abychom věříce měli život v jeho jménu.
Říkáte si možná, proč nám to ta Pavla píše, když my to přece všechno víme. Taky jsme si mysleli, že tohle přece každý křesťan ví. Proto je křesťan, že žije Krista, následuje Krista, je v Kristově těle atd. Ale realita je taková, že mnoho lidí přijme křesťanství jako náboženství. Jako způsob života, morálky, chození do církve, dodržování pravidel a rituálů. Členové církví pak usilovně pracují, ale ne na díle Božím. Znovu a znovu vidíme, jak lidé budují království církví a denominací a ne království Boží. A tak se církve honosí počty členů a kolik mají budov a stanic a přitom mnoho „křesťanů” je bez Ježíše Krista.
Takže proč vám to všechno píšu?
Protože tak tvrdošíjně trváme na tom, že mayangna potřebují jméno Ježíše Krista a potřebují vykořenit lež o papangu mini, čili malém tatínečkovi. A protože nemluvíme mayagna a nemůžeme v mayangna kázat. A protože nežijeme v zoně a nemůžeme jít dům od domu, víme, že letáček, na kterém pracujeme, je tak důležitý nástroj pro slávu jména Ježíše Krista. Nástroj pro spasení lidu mayangna. Ti, kteří jsou nebo byli členové evangelických církví na řece a hlásí se ke křesťanství, věří v malého tatínečka. My nevěříme, že jsou vůbec spaseni nebo znovuzrozeni. Mají ducha malého tatínečka. Ti z mayangna, kteří mluví španělsky, vyznávají Jesucristo a někteří i mohou číst španělskou Bibli. Ale většina mayangna španělsky nemluví. A i když vám odkývají, že jo, že mluví, tak zjistíte, že mluví několik základních slov a frází.
S překladem jednoduchého letáčku o jménu Ježíš Kristus do mayangna to není jednoduché. Na řece Bocay mají své řekněme nářečí, které je odlišné od mayangna v jiných částech Nikaragui. Mnoho lidí, se kterými jsme se snažili spolupracovat, se bojí tento letáček překládat. Protože kult malého papanga je silný a lidé mají za to, že jméno Ježíš Kristus je dobré pro Španěly, ale ne pro mayangna. S Elidou jsme se shodli na jménu Disas Krais. Zní to mayangna a není to ani španělsky ani miskito. Miskito jsou domorodí sousedé mayangna a mají spolu odvěké spory a nepřátelství.
Věříme, že toto je konečný překlad. Ještě je potřeba letáček udělat graficky a vytisknout a už na další výpravě by se mohl rozdávat.
Možná si ještě vzpomenete, že v předchozím dopisu jsme vám psali, že letáček také udělali salvadorští bratři, když byli v zoně misie v prosinci. Měl být jednoduchý, srozumitelný a v mayangna. Domluvili jsme se, že nám ho pošlou začátkem ledna. Letáček přišel teď v dubnu. Hodil by se spíše do nedělky a o jménu Ježíše Krista vůbec nemluví.

Dokumenty

Koncem dubna nám končí platnost ročního povolení k pobytu. Do konce března bylo potřeba opět zařídit vše potřebné a podat žádost o prodloužení. Tentokrát je to ale jinak. Normálně bychom měli 4x žádat vždy jen na 1 rok a pak dávají až pětiletý pobyt. Zatím jsme žádali 2x. Ale protože Eliška je Nikaragujka mohli jsme už letos zažádat o povolení na dlouhodobý pětiletý pobyt. A dokonce se žádost dá podat tady v Jinotega, nemuseli jsme společně do Managui. Začali jsme shromažďovat potřebné dokumenty. Papíry a papíry a papíry. Zbyněk nám jel pro papíry až do Managui.
Ted budeme měsíc čekat na vyřízení žádosti. Pak si povolení k pobytu musíme osobně vyzvednout v Managuě.

Co je ještě nového.

Byli jsme se se Zbyňkem několikrát modlit v nemocnici na dětském oddělení za uzdravení dětí. A svědectví potvrzují, že Boží slovo je pravdivé a Ježíš stále uzdravuje. V místní nemocnici jsou děti podvyživené, všelijak zanedbané, ve velmi nuzných podmínkách a někdy ani nemají co na sebe, jsou jen omotané kouskem hadříku. Byli jsme se modlit i na oddělení předčasně narozených dětí. Tam nám dokonce nabízeli krásnou drobounkou holčičku, že jí tam matka nechala. Zbyněk se modlil skoro celou noc, uvažovali jsme o adopci. Ale ráno jsme věděli, že to není Boží vůle. Byla jsem tam za pár dní zeptat se, jak se té holčičce daří a nesla jsem tam i mini pidi plínky pro předčasně narozené děti. Holčička tam byla a prý se o ní zajímala její teta.
Teď do nemocnice nechodíme společně, nemáme hlídání Elišky. Chodívali jsme v neděli to je tam málo doktorů a nikomu tak nepřekážíme. Určitě chci v chození do nemocnice a modlitbách pokračovat, jen to nebude pravidelně. Také tam nosíme oblečky po Elišce a papírové plíny (ne po Elišce, nové :))

Tak to jsou novinky od nás.

Co nás čeká

V dubnu na Velikonoce se tady slaví Svatý týden Semana Santa. Jsou to hlavní náboženské svátky a pro mnohé je to jediný čas dovolené v roce. Lidé jezdí k moři, rodiny se navštěvují. Ačkoliv jsme v Nikaragui už 2 roky a Nikaragua leží mezi dvěma světovými oceány a má prý nádherné pláže, u moře jsme ještě nebyli. Není snadné se tam bez auta dostat. Na Svatý týden čekáme návštěvy přátel z Managui i z Jinotegy.
Koncem dubna musíme do Managui pro dokumenty. Věříme, že všechny podané dokumenty byly v pořádku, že nebude nic chybět a že pětiletý pobyt dostaneme bez problémů. Letos se do Čech nechystáme. Ale během našeho pětiletého pobytu tady, bychom rádi přijeli do Čech na návštěvu. Snad příští rok. Za rodinou i do církví. Zařídili bychom Elišce české občanství.

Brzo dokončíme letáček v mayangna. Chceme udělat prvních 500 kusů a v květnu by je Zbyněk vzal s sebou do zony. V květnu by Zbyněk rád jel na misijní výjezd 2-3 týdny.
Tady jsou videa ze zony Bosawas. jedno je dvouminutové od organizace Humboldt a druhé video je asi 6 minut. I když videa jsou ve španělštině je na nich zachycena příroda i lidé v zoně a celková atmosféra Bosawas.

http://www.youtube.com/watch?v=V0y_D088kEA

http://www.youtube.com/watch?v=sTGXLlz-ozQ

Loučíme se s vámi a žehnáme vám plností požehnání Kristova
Děkujeme za modlitby i za vaší péči o nás i za vaše napojení na misii

S láskou vaši v Kristu 3Klingerovi

12►

Šalom všem přímluvcům a příznivcům Izraele. Chci s vámi sdílet uplynulé období mojí služby v minulém roce a na začátku roku 2012. Děkuji těm z vás, kteří mě podporují modlitbami, důvěrou, přátelstvím nebo finančně. Vždycky znovu si uvědomuji, že jakákoliv služba není nikdy věcí sólisty, ale vychází ze spolupráce Kristova těla.

Vyslyšené modlitby týkající se vize pro uplynulý rok:

1) Studium hebrejštiny - poprvé po letech jsem měla souvislé období (podzim 2010- léto 2011, kdy jsem mohla systematicky dlouhodobě studovat moderní hebrejštinu. Absolvovala jsem 2.ročník intenzivního večerního kursu v ulpanu - židovské škole v Praze. (1 ročník jsem absolvovala samostudiem.) Obnovila jsem si tak základy gramatiky původně získané studiem biblické hebrejštiny a naučila se číst, psát a fungovat v moderní hebrejštině bez samohlásek. Zdárně jsem překonala tuto bariéru a jsem schopná dnes už pokračovat v samostudiu. Systematickou pravidelnou výuku plánuji obnovit v nejbližší době po návratu do Izraele pravděpodobně během května.

2) Služba vyučováním a modlitbou v české církvi. V uplynulém roce jsem během pobytu doma sloužila v několika sborech v Čechách a na Moravě službou slovem, týkajícím se především vztahu církve k Izraeli. Zajímavá spolupráce se rozvinula se sborem SCEAV v Bruntále, jehož pastorem jsem byla mimo jiné také pozvaná, abych ohledně Izraele promluvila k několika desítkám pastorů této denominace na jejich pastorálce. Kromě toho jsem v tomto sboru sloužila na jaře při přípravě na pokání z antisemitismu na Bruntálsku a na podzim při příležitosti uspořádání dnů pro Izrael. Opakovaně jsem sloužila ve sboru AC České Budějovice a Olomouc na téma uctívání a duchovní boj a slovem o Izraeli také v AC Trutnov.
Sloužila jsem vedením modliteb za Izrael na celostátním modlitebním setkání MOKON a vyučováním na téma strážce a působení duchovních darů v Kursu užívání duchovních darů, pořádaném KS, kde se zúčastním ještě dalšího setkání k dohodnutému předání pomazání budoucím strážcům a modlitbám ze ně.

3)Publikační činnost, koordinace modliteb za Izrael, aktualizace webové stránky. .
V souvislosti s připravovanou konvokací jsem se zvýšenou měrou celoročně věnovala publikační činnosti k propagaci a přiblížení i vysvětlení této události v denominačním časopisu Apoštolské církve Život v Kristu, kde nám Pán dal ke zveřejňování mimořádnou milost. K oběma knihám, které jsme prostřednictvím nakladatelství KMS nechali vydat k příležitosti Evropské konvokace jsem dělala korektury a redakční úpravy. Podařilo se mi navázat spolupráci s několika dalšími bratry jak ohledně překladů z angličtiny, tak zpracovávání politických aktualit týkajících se Izraele, do modlitebních témat. Díky tomu mohu koordinovat rozesílání modlitebních témat za Izrael a Střední východ z domu modliteb v Jeruzalémě v češtině, 1x měsíčně na každý den. Každý týden pak rozesílám krátké zprávy nejnaléhavějších aktuálních politických událostí v Izraeli a na Středním východě s modlitebním zacílením. Podařilo se mi částečně obnovit moji dva roky neobnovenou webovou stránku olivet777.com a budu ji teď průběžně aktualizovat, protože jsem se naučila ji trochu spravovat. Mám také domluvenou další spolupráci s jejím správcem.

4) Spolupráce s IHOPP. Během celého pobytu v Praze jsem spolupracovala s Domem modlitby v Praze - IHOPP. Uspořádali jsem pod jeho záštitou sponzorskou sbírku k překladu a vydání dvou knih Toma Hesse Strážci a Vyprošujte Jeruzalému pokoj, které byly vydány k příležitosti evropské konvokace - svolání národů v Praze v prosinci 2011. V IHOPPu jsem vyučovala na semináři mladou generaci o postavení Izraele v Božím plánu spasení národů v kontextu poslední doby. S vedoucím Milošem Kačírkem a jeho týmem jsem se dlouhodobě jako přizvaný externí poradce spolupodílela na obnovení duchovních základů a vnitřní struktury organizace, účastnila jsem se stráží a spolupracovala jako duchovní poradce a učitel ve skupině budoucích mladých strážců. Společně s jejich vedoucí Radkou Novotnou jsme vypracovaly projekt a naplánovaly modlitební výpravu mladých strážců do domu modliteb v Jeruzalémě, který by se měl uskutečnit v červenci 2012. Je to Radčina vize, kterou přijala při své osobní účasti na modlitební výpravě v Domě modliteb v Jeruzalémě před několika lety.

5) Jarní modlitební výprava do Jeruzaléma. Na jaře minulého roku jsem pomáhala organizovat a vést skupinu asi 20ti českých přímluvců do domu modliteb v Jeruzalémě spolu s pastorem KS Petrem Káchou. Tato spolupráce je už rozvinutá několik let a jarní výjezdy pořádáme pravidelně. Vždycky je pro mne radostí, když můžu vidět i slyšet svědectví o tom, jak podivuhodně Bůh povolává jednotlivé lidi, (mnohdy je zázračně zaopatřuje finančně na cestu) jak s nimi osobně jedná, dotýká se jich prostřednictvím pobytu v zaslíbené zemi, dává jim do srdce svoji lásku k jeho národu, naplňuje vize nebo dává nové vize a pomazání a oheň z jeruzalémského oltáře. Také jako skupina zakoušíme na cestách hmatatelně jeho ruku nad námi například v mnohdy nesnadné přepravě malými arabskými šeruty z Olivové hory dolů do Jeruzaléma a zpátky. Na dva filmové sestřihy od dvou účastníků z naší minulé modlitební výpravy se můžete podívat na http://youtu.be/ujDJYoD1wyU a http://youtu.be/m6EiOxecxOc.
Přestože jsem v Izraeli strávila dohromady už řadu let a k dalšímu dlouhodobému pobytu se právě připravuji, i mně po delším pobytu doma stále ještě uchvátí a dotýká se mne zvláštním způsobem atmosféra této země.
Poprvé jsme udělali experiment a poslední den výpravy jsme k nemalé radosti všech zúčastněných strávili u moře v Tel Avivu, s podvečerní procházkou do starobylého přístavního města Jaffy. Tam jsme v levné hospůdce u cesty konečně ochutnali izraelskou švarmu, maso z otáčecího grilu v místním chlebu s nakládanou zeleninou a omáčkami. Seznámila jsem se s  hostinskou zkušebním pozdravem: „Šalom nebo marhaba?” U nás se říká šalom, sdělila židovskou identitu svého podniku a později se mě šeptem zeptala: „Brit chadaša?” (Nová smlouva?) Když jsem přitakala, svěřila se mi, že má mezi „brit chadaša” mnoho přátel. Vím, že napříště už nebudeme marně zkoumat ceny místních restaurací, protože se do nich stejně nevejdeme, ale půjdeme rovnou k ní. Některé z nás neodolaly podmanivým řeckým melodiím, linoucím se z restaurace odnaproti, a odběhly si k ní na chvíli zatančit. Ani tady nám místní personál neodolal. Někteří dobrodruzi se ještě rozhodli k noční procházce po romantické Jaffě. Den odletu jsme strávili v moři, kde jsme se někteří spálili a pak jsme to museli týden léčit. Ale bylo to nádherné, po duchovně intenzivním období v Jeruzalémě a dvou celodenních výletech nám Pán dopřál potěšení pro duši i tělesný odpočinek. K letošní jarní výpravě se ještě můžete přidat a přihlásit se nejpozději do 20.dubna u pastora Petra Káchy: petr.kacha@kaes.cz nebo na telefon 775 383 690.

6) Návrat do komunity a celosvětová konvokace 2011 v Jeruzalémě. Jako koordinátor Evropy jsem v průběhu roku pracovala z domova na mobilizaci a koordinaci účastníků z východní Evropy. Po návratu do Jeruzaléma ke krátkodobému 10titýdennímu pobytu jsem navíc obdržela i západní část Evropy, protože moje kolegyně odletěla s manželem domů, aby porodila dítě a předala mi svoji agendu. Poprvé jsem tak koordinovala téměř celou Evropu. Umožnilo mi to tak více se osobně seznámit s mnoha delegáty i vedoucími ze Západní Evropy, což posloužilo během Evropské konvokace v Praze, kde se mohli titéž delegáti díky tomu cítit trochu „jako doma”. Ve srovnání s předchozím rokem se sjelo skoro dvojnásobné množství dobrovolníků na pomoc k uspořádání samotné konvokace, což představovalo velkou pomoc, a asi poprvé jsem nebyla přetížená. Nicméně mě hned v prvních dnech neminula silná viróza - při tak velkých shromážděních se objeví skoro každý rok. Protože se za mne kdekdo na potkání modlil, rychle jsem ji zdolala. Díky hojné pomoci jsem se mohla zúčastnit stráží za Evropu. Byly nabité jak početně tak Božím jednáním. Z ČR přijelo devět přímluvců. Petr Kácha, pastor a vedoucí KS zastupoval naši zemi a východní Evropu v mezinárodním apoštolsko- prorockém týmu a vedl některé stráže. David Loula, další český vedoucí a koordinátor internetové 24/7, měl prorocké slovo k rumunskému týmu mladých lidí, že v Rumunsku se narodí duchovně něco nového a radostného, co pronikne do Evropy a ovlivní ji. Jako znamení měl vidění komety jako posla nového narození. Ve stejnou dobu, kdy probíhala stráž a bylo uvolněno toto slovo, byla nad Rumunskem zpozorovaná a zdokumentovaná kometa, jak jsme se dověděli ze zpráv. Toto Boží nadpřirozené potvrzení českého služebníka povzbudilo všechny evropské účastníky. V letošním roce znovu koordinuji přípravu konvokace z domova, ale brzy se chystám odletět do Jeruzaléma, tentokrát na delší dobu. Pán mi v lednu řekl, že mě letos na jaře vyvede z této země a několik týdnů poté jsem dostala nabídku víza k dalšímu dlouhodobému dobrovolnickému pobytu v Izraeli.
V komunitě jsem dostala po svém příletu zcela zvláštní úkol. Proměnit zdevastovanou a uschlou květinovou výzdobu na balkónech kolem domu znovu v „rozkvetlou rajskou zahradu”, jak se vyjádřil pastor, a to do dvou, tří týdnů. V zimním období byl v komunitě nedostatek dobrovolníků, takže některé věci se nestíhaly. Tato práce se stala mojí radostí a skutečně s Boží pomocí se nesnadný úkol podařil. Koupila jsem trvale kvetoucí keře a z našeho balkónu se stala krásná rozkvetlá oáza, která skutečně působila uprostřed vyprahlého, sluncem spáleného okolí jako rajská zahrada a stala se pro mnohé útěchou.

7) Evropská konvokace 2011 v Praze. Ve spolupráci s JHOPFAN (Jeruzalémský dům modliteb pro všechny národy, který jsem v týmu zastupovala, jsme v Praze zorganizovali mezinárodní Evropskou konvokaci - svolání národů v prosinci 2011. Tato událost navazovala na předchozí evropské konvokace - svolání národů, které se konaly v Londýně a v Berlíně a na vizi JHOPFAN, která organizuje každoročně celosvětové konvokace. Spolu s pastorem KS Petrem Káchou, který přijal na modlitbách před několika lety vizi, že má uspořádat konvokaci v Praze, jsme přizvali do týmu zástupce z různých denominací a křesťanských organizací. Naší touhou bylo, abychom tuto událost uspořádali ve spolupráci s co nejširším spektrem církve, abychom to „udělali spolu”. Hlavním záměrem svolání původně bylo prakticky uskutečnit zástupné vyznání hříchů pronásledování a vyhlazování vyvoleného židovského národa Izraele v Evropě za uplynulých 2000 let a odmítnutí teologie náhrady, která vypůsobila v dějinách antisemitismus vrcholící holokaustem. Dalším cílem bylo přinést na konvokaci zdravé biblické a prorocké pohledy na Izrael v kontextu poslední doby, ve které žijeme, a skrze pokání dosáhnout změny postoje církve k Izraeli ve smyslu biblického propojení církve s Izraelem. Chtěli jsme obrátit pozornost církve k Izraeli jako k někomu, kdo je břemenem Božího srdce, aby toto břemeno přijala a neminula tak své určení pro poslední dobu. Máme vůči Židům veliký historický i duchovní dluh a žijeme v době, kdy nás Bůh volá ke splácení. Cílem je, aby Evropa mohla duchovně povstat, vymanit se ve vztahu k Židům ze svého negativního duchovního dědictví a vstoupit plně do svého určení, tj. být jim požehnáním a probouzet v nich žárlivost. Součástí vize bylo, aby každý český účastník obdržel zdarma knihu hlavního řečníka Toma Hesse Vyprošujte Jeruzalému pokoj a odnesl si tak domů a do své církve strategický nástroj k modlitbám za Izrael a Střední východ. Ostatní náklad několika set výtisků jsem osobně rozeslala vedoucím a zájemcům, kteří si knihu do svých modlitebních skupin nebo sborů na moji výzvu objednali. Část výtisků jsme darovali či přislíbili organizacím ICEJ, IHOPP a Operace Ester.
Dalším záměrem konvokace bylo podpořit modlitební hnutí nepřetržitých stráží v tzv. domech modliteb, které je všude ve světě spojeno také s duchovní stráží za Izrael. Souvisí to se zaslíbením v Am 9.11 a ve Sk 15,16, že v poslední době Bůh pozvedne zbořený Davidův stánek. V Davidově stánku probíhalo nepřetržité uctívání dnem i nocí. Naším cílem bylo tuto službu prezentovat, vysvětlit, podpořit a pomoci tak ke zdravému propojení domů modliteb a místních sborů.
Poslední oblastí, ke které se konvokace vztahovala, byla potřeba podpořit mladou generaci jako generaci posledních dnů, která má být vystrojena pro velkou žeň v národech. Bůh zaslíbil, že nakloní srdce otců k synům a srdce synů k otcům. V církvi, kde je mnoho duchovních otců a matek, by neměli vyrůstat duchovní sirotci.
Na konvokaci došlo k veřejnému vyznání historické viny křesťanů jako negativního duchovního dědictví ústy zástupců evropské církve z více než 25 zemí Evropy. Skutečnost, že církev tuto vinu konkrétně pojmenovala, zástupně přijala a v duchovní jednotě vyznala před Boží tváří, považujeme za důležitý duchovně - historický mezník. Věříme na základě 2Par 7,14, že tento krok může uvolnit novou Boží milost nad naší zemí a nad Evropou a povede k určitému duchovnímu pohybu, popřípadě následně k duchovnímu průlomu v naší zemi a Evropě. Konvokace měla prorocký charakter a silnou rovinu duchovního boje. Slova vyučování i proroctví, jak veřejně vyslovených tak písemně přijatých, jsou postupně zpracovávána a poté budou pro církev zveřejněna na webu konvokace. Věřím, že to je pro církev Bohem svěřený poklad, který by se nám neměl ztratit.
Jsem přesvědčená i na základě zkušeností z duchovní přípravy v Jeruzalémě, že jedním z důvodů mimořádného projevu Boží přízně v průběhu konvokace byla předchozí dlouhodobá téměř roční modlitebně - postní příprava. Zmobilizovali jsme internetem tým asi stovky lidí - Gedeonovu armádu, kteří se zavázali konvokaci pomoci připravit na modlitbách. Dalšími důležitými momenty přípravy byla každodenní modlitebně postní stráž, kterou držely různé skupiny a sbory měsíc před konvokací. Dále probíhala nepřetržitě v průběhu konvokace na oddělených místech nepřetržitá modlitebně uctívací podpůrná stráž 24/7. A někteří vedoucí se za naplněné Božího záměru s konvokací dlouhodobě postili. V celkovém součtu to mohlo být několik set lidí, kteří se za konvokaci postupně modlili. Naší vizí a modlitbou bylo, aby z české církve vyšel znovu v závěru dějin prorocký hlas do Evropy. Hlavní řečník Tom Hess řekl, že měla oproti jiným konvokacím ve světě něco velmi specifického. Dvě vedoucí z IHOPP v Londýně, účastnice předchozích konvokací v Evropě, potvrdily mnohem větší duchovní hloubku. Řekly, že Češi jsou opravdoví a budou této opravdovosti učit jiné národy v Evropě. Potvrdily také, že konvokace přinesla duchovní průlom v Evropě, a to se projeví v duchovní atmosféře.
Znovu jsme si i na základě prorockých slov skrze bratry z evropských národů uvědomili, že Praha a Česká republika je srdcem Evropy, má tedy nejen strategické postavení politické a geografické, ale také duchovní. Srdce jako centrální orgán rozvádí krev a jejím prostřednictvím umožňuje život celému tělu. Boží slovo říká, že v krvi je život.. Ve své době tuto krev nového, Božího života představovali Jan Hus a Moravští bratři, kteří vydali prorocký hlas do Evropy, a my jsme jako česká církev jejich duchovními potomky. Mojí touhou a modlitbou je, aby se česká církev stala srdcem, které pumpuje a rozvádí krev Božího života do celého našeho kontinentu.

Možnost nového dlouhodobého víza se otevřela. Po dvou letech modliteb a jednání s izraelskými úřady nastal ohledně vízové situace velký průlom. Díky tomu mi byla opět nabídnutá možnost dlouhodobého víza, které je v současné době v procesu. Předpokládám, že nejdéle za měsíc odletím a usídlím se zase dlouhodobě ve svém druhém domově v Jeruzalémě. Dohodla jsem se však, že se kvůli rodině a čtyřem vnoučatům budu moci vracet každého půl roku minimálně na měsíc do Prahy na dovolenou.
Většina modlitebních proseb, které jsem ve svém minulém dopisu napsaném před déle než rokem uvedla, se naplnila zázračně a nad veškerá moje očekávání. Jejich naplnění je popsáno v tomto dopisu. Také letos byl hojný déšť v Izraeli, jako vyjádření mimořádné Boží milosti.

Alena Krausova - Jerusalem House of Prayer for All Nations

Petr, Veronika, Jakub, Hanička a Edie

S radostí oznamujeme, že překladatelům Bible manželům Pszczolkovým, kteří jsou momentálně na ročním pobytu doma, se 10.3. narodil syn Tobiáš! Míry a váhy jsou 3,2 kg a 50 cm. Srdečně gratulujeme.

Z chorvatské Rovinje zdraví Jirka Dohnal.

Silvestra jsme oslavili spolu s EPC Pula. Naše rodina a Danko ze sboru jsme byli společně s velkou skupinou z EPC Pula na horách v Belolasici. Mohli jsme se tak sblížit i některými dalšími bratry a sestrami s tohoto spřáteléneho sboru. Je neuvěřitelné, jaké změny v našich vztazích Pán udělal. Nechce se mi ani věřit, že ještě před třemi-čtyřmi lety mezi našimi sbory panovala nedůvěra a podezřívání. Jak mezi vedením sborů, tak mezi členy. Dnes máme každou středu společné modlitební, lokální pastorálky, v prosinci jsme měli evangelizaci, lidé kteří se obrátí v Rovinji jsou vedoucími pulské církve nasměrováni k nám do sboru. To je prostě skvělé. Tato změna nevzešla od lidí, ale od Pána.
Taky jsme se hodně sbížili s EPC Hosana v Pule. Jednou měsíčně tam jezdím kázat a naše vztahy jsou čím dál vřelejší a bezprostřednější. Vždycky po bohoslužbách jsme pozvaní na oběd k některé z rodin a vždycky odjíždíme velmi povzbuzeni.
Koncem ledna jsme navšívili pastora Josipa z Labinu, který má za manželku Češku - Lenku, která byla několik let misionářkou OM jak v Rovinji tak v Pule. Sdíleli jsme své zkušenosti ze služby a duchovního boje a povídali si jako bychom se znali desítky let a vídali se 3x týdně. Slíbili jsme si, že se za sebe budeme pravidelně navzájem modlit. Nemají to v Labinu vůbec jednoduché. I když mají nedělní bohoslužby, je to vlastně spíše domácí skupinka. V Labinu je bašta islámu. Pravděpodobně tu jsou muslimové ve vetšině. Takže se tam setkávají zase s úplně jinou opozicí než my v Rovinji.
Ve sboru v Rovinji prožíváme klídek, až se z toho cítíme celí nesví. Jen někteří bratři a sestry nám dělají trochu starosti, protože jejich láska k Pánu ochladla. Některé z nich zlákala honba za penězi, jiné přidusily manželské problémy a jiné frustrace z toho, že Pán nenaplnil jejich představy. Když se tak dívám kolem sebe, vidím, že podobné to je ve všech sborech. Naplňuje se Pánovo slovo: „Ustydne láska mnohých.” Zdá se, že se blížíme do finále lidských dějin.
Na druhou stranu se aktivovali noví lidé. Ze jednoho z nich se klube nový sloup sboru. Čím dál víc se zapojuje do služby vedení chval, kázání, úvody. Má spontánní starost o některé lidi ze sboru, je obětavý a ochotný s čímkoli pomoci. A je na něj spoleh. A na jeho ženu taky.
Velké požehnání je naše biblická škola ISOM. Chodí na ni sice mnohem méně lidí, než jsme původně předpokládali (tedy 10 místo 19), ale zdá se, že ti praví. Mile mě překvapilo, že se k nám připojil také bratr, který vždycky celou sezónu pracuje 12h jako prodejce suvenýrů, a tak se ve sboru neobjeví 4-5 měsíců. Pak vždycky vypadal (duchovně) jako scvrklá paprika. Ale teď je mimo sezónu plný víry, pravidelně chodí na bohoslužby i ISOM. A když máme mezi lekcemi diskuzi zapojuje se a jeho upřímnost a pokora je všem povzbuzením. Pán udělal zvláštní věc. Prodejci suvenýrů (stánkaři) na začátku sezóny losují kdo bude mít který stánek na tržišti. Předloni jsem mu řekl: „Kterou rukou budeš vytahovat z klobouku los?” „Touhle,” řekl a předpažil pravačku. Chňapl jsem ho za ni pomodlil se, aby vytáhl ten stánek který je na nejlepší pozici (všichni stánkaři by za něj dali nevím co). Druhý den šel na losování a vytáhl si ten nejlepší stánek! Ale počkej, počkej, to není všecko! Vloni za mnou přišel a rovnou předpažil pravačku, abych se za ni znovu pomodlil. A co si vytáhl? Jo! Ten nejlepší stánek. Ze 30 možných stánků ten stejný - nejlepší. První rok ostatní stánkaři skřípali závistí zuby. Druhý rok je přepadla bázeň. Kdyby to Pán letos udělal do třetice, asi by ho obcházeli obloukem, nebo by mu přinášeli desátky z tržby a pokládali je k jeho nohám
V lednu a únoru jsem strávil spoustu času korekturou překladu mé knihy Operace bez narkózy do chorvatštiny. Protože překladatelka knihu překládala z anglické verze této knihy, musím celý text detailně projít a upravit. Je to dost práce. A to jsem teprve v první třetině. Musím ale říci, že mě to baví. Kniha by tady měla vyjít někdy v dubnu a v květnu bych ji měl představit na mezinárodní církevní konferenci v Srbsku. Jestli tam pojedu, ještě nevím. V každém případě do té doby to musí být hotové.
25.02. jsme měli v Pule lokální pastorálku, kde byli i 2 pastoři z Rijeky. Příští pastorálka bude u nás na zahradě a už se na to těším.
Tvoji Jirka, Katka, Tereza, Matyáš a Martin Dohnalovi

Kromě shromáždění v Cholmovci jsme měli také po jednom shromáždění v romských táborech v Černotisovu a Petrovu, kde od konce října loňského roku vzniká nový romský sbor. V Černotisově jsme se podobně jako v Cholmovci snažili povzbudit místní křesťany a také je nabádali k tomu, aby se snažili žít svoji víru uprostřed každodenního života. Modlili jsme se již tradičně za nemocné a navštívili rodinu sestry Sylviky, která má zdravotní komplikace v těhotenství. Spolu s tamním pastorem Koljou Repljukem a starším romským pastorem Šoni Horvátem jsme také sloužili v nově vznikajícím sboru v Petrovu. Namísto kázání to bylo společenství, kde zněly otázky a odpovědi a vše bylo prokládáno křesťanskými písněmi. Zvláště pro nás Čechy bylo opravdovým zážitkem vidět tolik lidí, kteří se zajímají o evangelium a kladou spoustu otázek týkajících se víry v Boha. Pastor Kolja, který tuto práci začal, jezdí do Petrova spolu se svými ukrajinskými i romskými pomocníky. Kolja nevlastní auto, a proto často jezdí spolu se svým pomocníkem Vasjou do Petrova na motorce, což je v zimě docela náročné. Sami jsme měli možnost si to vyzkoušet a není to opravdu žádný med. Kolja Repljuk si v zimě vydělává na živobytí opravou bot a jeho rodina se má celkově dobře.

Ve čtrvrtek večer nás Šoni Horvát odvezl zpět do tábora v Mukačevě. Od pátku do pondělí jsme působili v romských sborech v okruhu 20 až 50 km od Mukačeva. Během našeho pobytu na Ukrajině jsem kázal celkem dvanáctkrát. Většinou jsem mluvil rusky s maďarským překladem, v některých sborech rozuměli i rusky, a proto nebyl třeba překlad do maďarštiny. Mě osobně překlad do maďarštiny vyhovuje, protože si mohu lépe připravit to, co chci v ruštině říci. Snažil jsem se kázat jednoduché evangelium a používat praktická přirovnání a příklady. Mnoho mých posluchačů umí jen velmi špatně číst a psát, a nebo jsou úplně negramotní. Z mého pohledu je velikou nadějí mladá generace romských vedoucích, kteří umí dobře číst a psát a někteří z nich mluví anglicky o hodně lépe než já. Dle mého subjektivního dojmu se kázání většinou lidí dotýkalo a přinášelo jak usvědčení z hříchu, tak i povzbuzení k hlubšímu vztahu s Bohem. Sám jsem pociťoval jakési pro mě nové zmocnění Ducha svatého ke kázání, které jsem před tím, zdá se, nikdy nezažil. Někteří posluchači prý prožívali zármutek nad svými hříchy, jeden dokonce odešel domů nešťastný a prosil Boha, aby se mohl k němu vrátit. Je to zvláštní výsada kázat prostým chudým lidem evangelium a prožívat v tom Boží zmocnění a moc. Jestli to byla opravdová Boží moc a nikoli jen chvilkové vzplanutí vůle a citů, se však pozná až po několika měsících či letech, podle toho, jestli změny v lidských životech zůstanou trvalé.

Mluvil jsem také s několika bývalými služebníky, kteří v současnosti kvůli různým těžkostem a zklamáním nežijí s Bohem. Jeden z nich mi popisoval, jak jeho rodina žila díky službě v chudobě a že mu kvůli nějaké genetické vadě zemřelo celkem 5 dětí. V tomto případě mi došla slova a tohoto člověka jsem objal a plakal spolu s ním. V romských sborech se člověk setká s tolika případy chudoby, bolesti a nespravedlností, až se mi někdy zdá, že to není možné unést. Mnoho z našich problémů je ve srovnání s jejich nepatrných až banálních. Zvláště v zimním období někteří obyvatelé táborů doslova hladoví a žijí v pro nás nepředstavitelných podmínkách a chudobě. V těchto táborech je samozřejmě také spousta duchovní a morální bídy. Například v pátek 27.1. jsem dvakrát kázal o životě, smrti a důležitosti pokání. Krátce po našem návratu ze shromáždění do mukačevského tábora tam mladí narkomani znásilnili a zabili nevinou pětatřicetiletou ženu. Všude bylo plno milice, která se snažila najít pachatele, které nakonec dopadli. Této ženy mi bylo samozřejmě velice líto a mohl jsem si uvědomit, jak je evangelium a nutnost pokání, dokud máme ještě čas, aktuální jak pro lidi na Ukrajině, tak i pro nás v Čechách. Někdy mně nedochází to, co kážu. Uvědomil jsem si, že evangelium stále znám jen trochu.

Před naším lednovým výjezdem jsem Vám psal, že bych na tomto výjezdu rád domluvil poskytování léků a lékařské péče z České Republiky. Žel k mému zklamání se mi nepodařilo v tomto bodě pohnout z místa. Legální dovoz léků z České republiky na Ukrajinu je velice složitá a, jak se zdá, pro nás zatím nepřekonatelná bariéra a nelegálně to samozřejmě dělat nechceme. Dalším problémem je všudypřítomná korupce, do které se také nechceme zapojovat. Modlete se prosím za moudrost a načasování, abychom věděli, co dále dělat v této věci. Nechtěli bychom se rychle vzdát a budeme hledat další možnosti či otevřené dveře.

Naše zpáteční cesta probíhala kromě dvou hodin strávených v mrazu v nevytopeném vlaku na ukrajinsko-slovenských hranicích dobře a my jsme díky Bohu a Jeho milosti dorazili v pořádku domů. Závěrem bych chtěl poděkovat Vám všem, kteří jste se za nás v době výjezdu modlili, a také všem, kteří věrně podporujete potřebné na Zakarpatské Ukrajině.

Pavel Faul