Z Izraele píše naše modlitební misionářka Alena Krausová:
Drazí přátelé,
začala jsem původně psát tento dopis ve zvláštní atmosféře Vánoc v Izraeli. (V posledních letech jsem si brala dovolenou v zimě, takže jsem je slavila s rodinou, teď jsem volno přesunula na léto, abych mohla trávit čas o prázdninách s vnoučaty.) Venku bylo 26 stupňů, kvetly zde stromy, městské záhony jsou během zimy plné kytek a lidé se téměř po celou zimu koupali v moři. V komunitě jsme přemýšleli, jak oslavit narozeniny svého Spasitele. Rozhodli jsme se jít na večeři do restaurace ve městě – bydlíme totiž až na konci města v nové čtvrti, odkud je do pouště 5 minut cesty. Naše Vánoce v Izraeli se kromě výše uvedeného vyznačují tím, že není žádný velký generální úklid předtím, ten totiž děláme každý týden, žádný shon s nakupováním, žádný stromek, žádné pečení cukroví, atd. Klid, čas k rozjímání a díkůvzdání. Čas zavolat přátelům a později rodině. Nakonec nám Pán připravil nejluxusnější večeři, jakou bychom si jen mohli představit, v jednom z hotelů na pobřeží moře, kam nás pozval pastor z církve, kterou pravidelně navštěvujeme. Dostali jsme obrovskou slevu díky tomu, že tam pracuje. Za tuto symbolickou cenu jsme prožili životní zážitek hodů s neomezeným počtem chodů.
Každou sobotu dopoledne navštívíme africkou církev. Z místních církví jsme si ji vybrali jako „svůj sbor“, protože je tam úžasná duchovní svoboda, zdravé, praktické, jednoduché slovo, spontánní a dynamické africké chvály, a hlavně a především silná Boží přítomnost, oheň Ducha svatého. Už několik let nás pastor této církve se svojí ženou a sborem podporují prakticky – jednou za měsíc nakoupí velký nákup potravin v supermarketu a nechají nám ho přivézt do bytu. Bývají tam kromě spousty ovoce a čerstvé zeleniny věci, které si z peněz přidělených vedením na stravu a potřeby nemůžeme koupit, protože rozpočet je napjatý – jako sušenky, coca cola, džusy, takže tuhle podporu prožíváme svátečně. O Vánocích nám připravili ve sboru dárky – každý z naší komunity dostal obálku s částkou, která posílila naše kapesné. Byli jsme tím ohromení. Také připravili občerstvení, coca colu a džusy. Každému nám vnutili jednu láhev s sebou domů. Vzpomněla jsem si, jak nám africký pastor v jednom kázání popisoval životní úroveň v Africe prostými slovy: „Tam to není tak, že zajdete do supermarketu a koupíte si coca colu nebo čokoládu. To, co tady je normální, tam je nedostupné.“ Takže coca cola je v jeho vnímání znamením určitého luxusu a štědře nás s ní zásobuje. Důvod, že se rozhodli nás takto podporovat je ten, jak nám vysvětlili, že si nás Pán oddělil jako levity pro Izrael a my jsme opustili všechno, abychom ho poslechli. A navíc , jak říkají, ještě za to platíme, (povinná měsíční podpora naší organizaci je 650 – 850 dolarů měsíčně podle ekonomiky země, odkud přicházíme) abychom tady mohli být a modlit se za zemi, město, církev, a tedy i za ně. Pastor i jeho žena pracují v civilním zaměstnání. Já jsem naopak zase prožila jednou během jednoho kázání o zasévání, že mám ze svých desátků koupit do této církve šofar. Musím říct, že od jeho prvního použití prožíváme během bohoslužeb značné duchovní průlomy.
Modlitby za město a oblast
Eilat je město silně obsazené zednáři, drogovou mafií, sexuální nečistotou a církev zde po léta prožívá silné opakované rozdělení. Před několika měsíci jsme se zapojili ve svém volném čase jednou týdně do modliteb za duchovní jednotu ve městě. Scházíme se s několika místními věřícími venku. Během této doby se nám jako komunitě otevřely dveře do sborů, které tady existují. Náš dům modliteb zde působí tři a půl roku, ale nic takového se předtím nestalo. Kromě toho během mého už devítiměsíčního pobytu zde v Eilatu naše organizace uspořádala v našem domě regionální setkání izraelských pastorů k modlitbám za církev v oblasti Negevu v jižním Izraeli. Jednou z vyslyšených modliteb byl nedávný úspěšný noční zátah na drogovou mafii, za jejíž likvidaci ve městě jsme se modlili. Za obnovení jednoty v církvi v Eilatu jsem přijala od Pána povolání ke třídennímu Esteřinu půstu. Krátce po něm jsme jako odpověď dostali pokyn od vedoucího z Jeruzaléma, který změnil náš páteční režim a vysílá nás jednou za měsíc postupně do dvou místních mesiánských sborů, abychom je duchovně podporovali.
Vize Izaiáš 19 v praxi
Před několika týdny jsme zde v Eiltu měli také izraelskou konvokaci smíření mezi Araby a Židy. Z hlavního programu do našeho bytu přijížděly organizovaně po tři dny a dvě noci nepřetržitě každé tři hodiny skupiny Arabů a Židů, aby se účastnily stráže. Měli jsme možnost se modlit za jejich osobní a místní potřeby a být svědky, jak se za sebe navzájem modlí Židé a Arabové. Totéž se děje na konvokacích, které v rámci vize Izaiáš 19 pořádá naše organizace JHOPFAN pro národy Středního východu. Účastní se jich delegáti z přibližně 25 zemí v této oblasti spolu s pastory mesiánských sborů a skupin z Izraele. Konvokace organizujeme mimo Izrael kvůli citlivosti v mezinárodních vztazích a obstarání víz, většinou v Turecku, Jordánsku, nebo dříve i v Egyptě. a Řecku. Vydali jsme 4 knihy svědectví o tom, jak Bůh proměnil srdce jednotlivců ve vztahu k národu, který dříve nenáviděl nebo se ho bál – Arabů vůči Izraeli nebo Židů vůči arabským národům. Vidíme každoročně růst prorockého prvního ovoce ohledně naplňování vize Izaiáše 19, v níž Židé a Arabové chválí Boha Izraele společně jako požehnání uprostřed země. První z těchto knih živých svědectví byla přeložena do češtiny a vyšla pod názvem Abrahamovi synové při příležitosti Evropské konvokace v Praze. Vizi Izaiáš 19 o smíření Arabů a Židů obdržel pastor Tom Hess, vedoucí JHOPFAN před 25 lety. Kromě středovýchodní konvokace a celosvětové konvokace, kde je také čas vymezený pro společenství, chvály a modlitby za židovské a arabské sbory, pořádá JHOPFAN jednou ročně setkání arabských a mesiánských pastorů a vedoucích z celého Izraele na Olivové hoře, kde se společně sdílí a modlí za naplnění velkého poslání v Izraeli. Kromě toho pořádá JHOPFAN v rámci této vize každoročně v Galilei tři dny společné dovolené pro rodiny židovských a arabských vedoucích. Pastor Tom Hess se schází k obecenství a modlitbám vedoucích z obou národů každé dva měsíce v jednotlivých regionech Izraele. JHOPFAN podporuje také evangelizační práci v Izraeli a misijní práci na Středním východě finančně prostřednictvím tzv. fondu žně.
Stejně jako mnohé církve po celém světě, i arabské sbory jsou zasaženy teologií náhrady, která tvoří kořeny historického antisemitismu. Kromě toho jsou arabští křesťané jako všichni Arabové silně zasaženi nacionalismem. Obojí tvoří duchovní pevnosti, které je potřeba strhnout. Za každou konvokaci se celá komunita v Jeruzalémě i Eilatu postí a intenzivně modlí dlouho předem. Někteří židovští věřící nám vyprávěli, jak plakali, když mohli na konvokci po společných modlitbách obejmout některého z arabských bratrů. Můžeme během let vidět, jak Bůh osvobozuje srdce a vytváří nové pevné vazby mezi věřícími obou národů, založené na Kristově lásce, jeho odpuštění a smíření.
Alena Krausová – Jerusalem House of Prayer for All Nations – Eilat
