V rámci programu podpory krátkodobých misijních cest jsme na přelomu roku podpořili výjezd Davida a Ruth Drahotových s naším misionářem Lubošem Patočkou do Kambodže a Indie. Zde jsou některé jejich zážitky:
V pořadí již 13. misijní cesta do Kambodži, organizovaná Lubošem Patočkou (pro nás se jednalo o druhý výjezd do této země; první proběhl na přelomu roku 2017/2018, viz článek v Životě víry z května 2018), proběhla ve spolupráci českého týmu (převážně z KS Praha) s místními pastory, kteří nám v předstihu připravili každodenní harmonogram cest a shromáždění napříč provinciemi a zajišťovali rovněž překlad.
Po příletu do Kambodžského království a přesunu na naše první výjezdní stanoviště poblíž sboru našeho přítele, pastora Sokhuna Pina, jsme nejprve sloužili v několika místních nově vzniklých společenstvích – služba dary Ducha; slovem pro sbor, individuálními proroctvími, uzdravením, zmocněním ke službě, uvedením do Božího živého slova a přítomnosti, o jejíž proměňující moci, přijatých osobních zjeveních a Božím uzdravujícím doteku pak přítomní, často se slzami v očích, svědčili před shromážděním.
Na počátku naší cesty obdržel David zjevení/vizi o Božím záměru s naší misií: na každém místě, v každém sboru, kde budeme sloužit, chce Bůh hloubit studnu své přítomnosti, naplnit ji svou živou vodou, která se stane pramenem rozlévajícím se do okolí, a postupně spojena s dalšími prameny pokryje celou Kambodžskou zemi. Následně hned na prvních třech místech /vesnických shromážděních, kam jsme ve své službě přišli, stály zbrusu nové vykopané studny. Bůh v hmotném světě potvrzoval své slovo.
Byli jsme svědky řady uzdravení (např.: osmdesátiletá babička nadšeně svědčila o uzdravení z bolesti zad, která ji trápila několik měsíců tak, že si ani nemohla lehnout; demonstrativně se před námi několikrát položila na podlahu a radostně vstávala; či v jiném sboru trpělo několik žen shodnými příznaky – horečka, bolest hlavy, ze kterých byly osvobozeny); potvrzených vizí a řečených prorockých slov (zejm. týkajících se aktuální situace života lidí a jejich směru Božího povolání: např. nenápadně vypadající muž zapáleně potvrdil vizi Ruth, že mu Bůh položil na srdce přinášet a získávat svou prací v dopravě finance pro Boží rodinu ve svém sboru, následně svědčil před celou církví, že právě toto již cca rok silně vnímá, prakticky uskutečňuje a je to jeho životní vizí, kterou mu nyní Pán takto potvrdil), osvobození od strachu svědčit (silně kolektivně přítomno v jednom konkrétním sboru – po slově poznání a kázání na toto téma /vítězství skrze krev beránka a moc našeho svědectví../, přijalo několik věřících Boží dotek a osvobození od této roky trvající úzkosti, byli naplněni nadpřirozenou odvahou a horlivostí a potvrdili svou touhu a povolání k evangelizaci) apod. a od démonické svázanosti (místní šamanka zůstala po shromáždění na místě, zřekla se démonů a dala svůj život Ježíši). Místo měla rovněž evangelizační setkání, vyučování a služba dětem, a také dle možností hmotná pomoc (např. ve formě zajištění obědů pro přítomné na shromážděních). Před každou službou jsme se jako tým modlili a přijímali zjevení, co Bůh chce v dané lokalitě dělat či říci, ve službě jsme se střídali, sloužili samostatně i ve dvojicích, podle Božího vedení jsme usilovali plnit Jeho instrukce.
Po přeletu do Indie nabrala naše služba nového rozměru. Každý den dopoledne i odpoledne jsme měli setkání v místních sborech v různých oblastech země (zejm. Bengaluru a Kerala). Sloužili jsme na shromážděních (často prorockým slovem) i po shromážděních jednotlivcům i celým rodinám. Pak nás pastoři vozili ještě do domů místních služebníků, kterým jsme rovněž měli možnost sloužit duchovními dary.
Bůh svá obdarování rovněž rozdílel – např. jeden celý sbor (cca 35 lidí na dopoledním shromáždění), prožil zmocnění k uzdravování – Ruth měla vjem, že Pán chce přítomné konkrétním způsobem uschopnit v užívání tohoto daru: nemocní se postavili a kolem každého se shromáždili dva až tři další věřící, kteří se krátce modlili za uzdravení. Téměř všichni nemocní (cca 12) byli uzdraveni a při následné výzvě svědčili jeden za druhým o prožitém zázraku na mikrofon.
V Kerale, oblasti, která je kolébkou křesťanství na Indickém poloostrově, pro nás místní vedoucí v závěru našeho pobytu uspořádali konferenci, kde jsme měli možnost hovořit k regionálním vedoucím, pastorům a vedoucím národních modlitebních iniciativ. Bůh žehnej Kambodži a Indii.
Ruth a David Drahotovi